Ondro, ve středu tedy opravdu půjdeš do akce?
“Jo! Věřím, že to klapne. Moc bych chtěl poděkovat klukům, kteří se mnou poslední týdny makali a odvedli kus práce. Fyzioterapeut Martin Kiedroň se se mnou každý den pral, totéž kondičák Mára Gryc. Spolu jsme znovu pracovali na fyzičce. Co jsem v létě nabral, jsem teď ztratil a musel všechno znovu dohánět. Když jsem ještě nemohl pořádně hýbat s rukou, Jarda Kameš se mnou na ledě driloval aspoň bruslení. Jsem rád, že konečně začne normální mód sezony a přijdou zápasy.”
Jak náročná byla rekonvalescence?
“Měsíc jsem měl rameno a celou ruku v ortéze. Tři týdny jsem s ní nemohl hýbat, pak jsem začal rehabilitovat. Musel jsem mít ortézu ve dne v noci, nic příjemného. Bylo to potřeba, zároveň to ale přineslo nežádoucí efekty. Ochably mi svaly v lokti, biceps a triceps v paži. Kluci se mnou ale odvedli fantastickou práci.”
Jako brankář přitom právě flexibilitu obou rukou potřebuješ extrémně.
“Přesně jak říkáš. Potřebovali jsme se dostat na plný rozsah ramene, což se věřím povedlo. Bylo to zpočátku bolestivé, ale hojilo se to dobře. Jsem fakt připravený, jinak bych do toho ještě nešel. Nechci zapomenout ani na doktory. Páni doktoři Petr Neoral a Martin Obhlídal z Fakultní nemocnice Olomouc mi oba moc pomohli, jsem jim opravdu vděčný.”
Pojďme k incidentu, který vůbec tvoje zranění ramene přivodil - pád na motorce. Co se stalo?
“V nízké rychlosti mi ujelo zadní kolo motorky a takzvaně jsem to položil. Drobný pád, fakt nic hrozného. Akorát to nevydržely vazy v rameni. Motorce se nic nestalo, odneslo to bohužel jen moje rameno.”
Jak reagoval klub? Přeci jenom zranění v tréninku a z jízdy na motorce je něco jiného.
“Fakticky to byla dopravní nehoda. Stane se to. Blbá náhoda. V klubu samozřejmě nadšení nebyli, ale nikdo mi nic nevyčítal. Naopak mi všichni pomohli, podpořili mě v hledání doktorů, vhodné rekonvalescence. Při návratu na mě ani nijak netlačili. Díky za to.”
Muselo být těžké sledovat měsíc zápasy z tribuny.
“Jasně, tohle nemá rád nikdo. Raději bych stál v brance na ledě. Zároveň jsem ale věděl, že ruka není v pořádku a fakt jsem nemohl. Upřímně taky řeknu, že jsem si díky tomu psychicky odpočinul. Byl jsem mimo ten zápasový stres. Taky jsem leccos vypozoroval, když jsem zápasy sledoval zpod stropu arény. Bylo to zajímavé.”
Každopádně natěšení na středeční duel Ligy mistrů ve Stavangeru musí být velké.
“To rozhodně! Těším se na to, na druhou stranu si to ale nechci nějak přehnaně připouštět. Takové zápasy pak končí střídáním v desáté minutě. Jdu do toho s pokorou. Samozřejmě se moc těším, v hlavě to ale musím brát jen jako kterýkoli jiný zápas.”
