Partnerský klub Nadační fond Dračí studio President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Historie klubu

Počátky třineckého hokeje

Vznik našeho klubu se datuje do období, kdy československá reprezentace začala dosahovat svých prvních úspěchů. Právě v roce jeho založení – 1929, si reprezentace vybojovala na již 14. kontinentálním šampionátu titul mistra Evropy. Lední hokej se však v tomto období na Ostravsku začal hlásit ke slovu jen pozvolna. Jeho prvním průkopníkem se stal v roce 1928 SK Moravská Ostrava, jehož příkladu brzy následoval SK Slovan Ostrava. Na Těšínsku to byly KČST Lazy a o rok později – v již zmíněném roce 1929, také SK Třinec. U jeho kolébky tehdy stála jen hrstka obětavců, kteří museli často překonávat posměch a někdy i urážky okolí. O nový společenský sport nebyl velký zájem, poznatků o něm málo, kontakt s vyspělejšími českými kluby v prvopočátcích neexistoval, a tak se úmysl zakládat hokejový klub zdál mnohým čirým nesmyslem. Ve velmi krátké době se však kanadský hokej, jak se mu tehdy říkalo, stal druhým nejpopulárnějším československým sportem a své pevné kořeny zapustil i v městečku pod malebnými Beskydy. Nejvíce se o to zasloužil známý redaktor, věhlasný sportovní nadšenec a organizátor Boleslav Moravec, jenž kolem sebe soustředil partu mladíků se zápalem pro novou kolektivní hru a ti se pak stali základem prvního mužstva SK Třinec.

Období po druhé světové válce

První sezóna po osvobození nebyla snadná – scházela výstroj, chyběli hráči. Město žilo starostmi o obnovu předokupačních pořádků a sportovní život se vracel do svých kolejí jen velmi pomalu. V čele hokejového oddílu stanul první předseda Karel Dziadek spolu s funkcionáři Janem Babišem, Janem Kiwalskim a Josefem Zientkem. Byla vybudována dvě hokejová hřiště s přírodním ledem a tréninku mladých hráčů se chopil dosud nedoceněný Evžen Cienciala, jemuž se podařilo vypiplat nejednoho platného hráče. Mužstvo z většiny tvořili hráči předválečného celku, tedy ti, kdo mohli pokračovat: brankáři Karel Namyslo a Josef Hudeček, obránci Ruda Polok zvaný „Ezi“, Karel Cieslar, Ludvík Mitrenga, Karel Michalík a útočníci Pavel Sýkora, bratři Karel a Bedřich Ciencialové a mladičký Mirek Váňa, nejlepší třinecký hokejista poválečných let. Okupace a dlouhá přestávka pochopitelně poznamenaly výkonnost mužstva a úspěchem bylo už jen to, že se tým dal v tak brzké době dohromady.

70. léta ve znamení druhé ligy

Teprve otevřením zimního stadionu 17. února 1967 byly po chudobných letech vytvořeny podmínky pro vzestup třineckého hokeje. V roce 1976 byl stadion definitivně zastřešen ocelovou konstrukcí, kterou vyrobili pracovníci mechanických dílen TŽ s tím, že údajně přežije celých 500 let. Samotná střecha ovšem diváky nechránila před třeskutým zimním větrem, jenž proudil dovnitř z bočních stran, a tak bylo zapotřebí se na každý zápas vždy řádně navléci několika svetry a ze všech sil se snažit nepřimrznout k lavici. Na hokej tedy v té době mohl chodit opravdu jen nefalšovaný fanda a přívrženec ledových dobrodružství. Přesto byl zimák velice často naplněn a o obecenstvo v Třinci nikdy nebyla nouze. I když se netrpělivě čekalo na dokončení boční výstavby, hala dnešní podoby vznikla Na Lesní až o třináct let později.

80. léta – nástup tradiční ofenzivní síly

Třineckým byl od začátku bližší útočný styl hokeje, který praktikují dodnes. V týmu vždy působili technicky zdatní hráči, kteří věděli, co s pukem, a byly to rychlé kombinační akce, které Třinci získaly oblibu i u fanoušků soupeře. V sezóně 1984/85 se na třinecké střídačce poprvé objevil mladý absolvent tělovýchovné fakulty Alois Hadamczik, jenž měl později sehrát významnou úlohu při velkých úspěších klubu pod Javorovým.

90. léta - postup do extraligy

Do sezóny 1994/95 vstupovali Třinečtí i s novým trenérem. Tím se stal po odchodu Břetislava Kopřivy Karel Suchánek, který již předtím v Třinci působil jako asistent trenéra Aloise Hadamczika a v předchozím ročníku vedl Opavu. Jeho asistentem se stal bývalý útočník Aleš Mach.

Historickou změnou, která v Třinci nastala, bylo odtrhnutí ledního hokeje od tělovýchovné jednoty a založení profesionálního klubu HC Železárny Třinec – stalo se tak 1. července 1994. Ve výkonném výboru byl do funkce generálního manažera jmenován bývalý tajemník TJ TŽ Ivan Vodička, prezidentem klubu byl zvolen Otmar Macura. Členy výkonného výboru dále byli Miroslav Bednarz, Jan Opletal, Karel Wojnar, Otmar Raszka a Eduard Machaczek. Nově vytvořený profesionální klub vedl sedmičlenný výbor.

Extraligovou příslušnost si Třinec zajistil po výhře 3:0 v sérii s Jindřichovým Hradcem. Uveďme, kteří hráči vybojovali na jihočeském ledě postup: brankáři Michal Hlinka a Josef Lucák; obránci Karel Pavlík, Milan Murín – Antonín Plánovský, Miroslav Číhal – Roman Šindel, Petr Pavlas; útočníci Jiří Novotný, Martin Palinek, Vladimír Michálek – Petr Zajonc, Dalibor Římský, Roman Kaděra – Dušan Adamčík, Michal Piskoř, Viktor Ujčík – Josef Duchoslav, Jevgenij Alipov, Aleš Badal. Nesmíme však zapomenout, že o postup se přičinili i ostatní, kteří se do sestavy rozhodujícího utkání nevešli nebo nemohli hrát: Václav Slabý, Josef Marha, Igor Mozgalev, Jan Hušek, Roman Hromada, Dalibor Sochorek, Libor Zátopek, Stanislav Kacíř, ale i vsetínští Miroslav Barus, Jan Srdínko a Libor Forch, kteří pomáhali v zápasech základní části. Od podzimu roku 1995 se tedy začínají na třinecký led sjíždět nejlepší česká hokejová mužstva.

Extraligová éra - Oceláři mezi elitou

Prioritním cílem pro úvodní sezonu mezi extraligovou smetánkou bylo, udržet se. Vedení klubu se tuto metu podařilo zrealizovat, a to rovněž díky vhodnému doplnění kádru nováčka. Hned od začátku byl výrazným ofenzivním tahounem v týmu pod vedením Aloise Hadamczika například Richard Král či Marek Zadina, stabilní výkony podával rovněž Jozef Daňo. Defenzivní muziku pak tvrdil Ľubomír Sekeráš. Premiérový ročník skončil dvanáctým místem po základní části, ve čtvrtfinále pak Třinečtí nestačili na zlínské Berany. Přesto ale byla první extraligová sezona hodnocena převážně velice kladně.

HC Železárny si postupem času vybudovaly nezbytný respekt extraligové konkurence. Jasným důkazem byla hned třetí sezona (1997/98) v nejvyšší soutěži. Po základní části figurovali Hadamczikovi svěřenci na třetím místě a bylo jasné, že se Slezany se musí reálně počítat. Ve čtvrtfinále Třinec v napínavé sérií přetlačil Slavii 3:2 na zápasy, v památném semifinále stejným výsledkem ukončil sezonu i regionálnímu rivalovi z Vítkovic. Teprve ve finále HC Železárny nestačily na dominantního hegemona ze Vsetína, kterému Třinečtí podlehli 0:3 na zápasy. Navzdory tomu však byla vicemistrovská sezona průlomová a všeobecně se tvrdilo, že tohle stříbro mělo de facto cenu zlata.

Také na konci milénia bylo zřejmé, že Třinec si na extraligové mapě získal stabilní místo a definitivně se etabloval do úzké špičky. V ročníku 1998/99 se povedlo získat bronzové medaile. Od sezony 1999/00 klub oficiálně změnil název na HC Oceláři Třinec. Další roky sice byly výsledkově poněkud skromnější, přesto ale za hlavní plus je považována výrazná ekonomická stabilizace klubu zpod Javorového. Zásluhu na tom měl především prezident klubu Ján Moder, viceprezident Jan Czudek a také výkonný ředitel Marek Chmiel. Důležitým faktorem, který vedl k úspěšným výsledkům, byl ovšem také trenér Pavel Marek. Právě on spolu s Břetislavem Kopřivou byl u historicky prvního titulu v dubnu roku 2011. Oceláři v play off postupně vyřadili Litvínov 4:2, Slavii 4:3, a ve finále si poradili s Vítkovicemi 4:1. Z pozice kapitána dovedl tým ke zlatém triumfu Radek Bonk.

Novou a zcela zásadní kapitolou v dějinách klubu bylo stěhování do zbrusu nové, multifunkční WERK ARENY na Frýdecké ulici. Právě tam vznikl areál, který se stal architektonickou chloubou celého regionu. Stalo se tak v létě roku 2014. Hned během premiérové sezony v nových prostorech se Ocelářům podařilo probojovat až do finále play off, kde ale třinecká parta okolo hlavního trenéra Jiřího Kalouse a asistenta Václava Varadi podlehla v sedmi zápasech Litvínovu. Také v příštích letech ovšem Oceláři potvrzovali příslušnost k absolutní republikové špičce. Další finále si zahráli na jaře 2018, kdy ale v souboji o zlato nestačili na Kometu Brno. Důležitým aspektem v kontextu dalšího směřování organizace byl jednoznačně podpis spolupráce s trenérem Václavem Varaďou a asistentem Markem Zadinou na jaře 2017. Velkou zásluhu na zahájení úspěšné éry má bezesporu i sportovní ředitel a legenda třineckého hokeje Jan Peterek.

Právě za jejich působení Oceláři velkolepě nastartovali zlaté období a získali si hluboký respekt tuzemské hokejové veřejnosti. Nejprve se tak stalo v sezoně 2018/19, kdy třinecký kolektiv ve finále play off porazil všeobecně favorizovaný Liberec 4:2 na zápasy, a poprvé pozvedl nad hlavy Masarykův pohár. V sezoně 2019/20 se vyřazovací část vinou globální pandemie covid-19 neodehrála, ale Oceláři ovládli hned následující extraligový ročník. V rámci další finálové série proti Bílým Tygrům z Liberce tentokrát na konci dubna 2021 třinecký tým zvítězil 4:1 na zápasy a vybojoval historicky třetí mistrovský titul v dějinách klubu!

Oceláři ovšem nejsou úspěšní pouze na domácí extraligové scéně. Českému klubovému hokeji totiž dělají dobrou reklamu rovněž na mezinárodním poli. V rámci Champions Hockey League dosáhli na největší úspěch v sezoně 2017/18. Tehdy v dramatickém semifinále až po nájezdech padli s pozdějším vítězem, finským týmem JYP Jyväskylä. Významným úspěchem byla rovněž stříbrná medaile z nejstaršího a nejslavnějšího klubového turnaje světa ve švýcarském Davosu. Na prestižním Spengler Cupu v prosinci 2019 Oceláři postupně vyřadili domácí Davos, ruskou Ufu, švýcarskou Ambri-Piottu, a padli teprve ve finále s vysoce favorizovaným týmem Kanady.