Že si fanoušci mladičkého odchovance zamilovali, bylo zřejmé dlouho. Příkladnou bojovností, kdy pro něj žádný puk není ztracený, nadchnul kdekoho včetně novinářů.
Když se nájezdový nervák se Spartou dál natahoval, začali příznivci Ocelářů vyvolávat jméno Petra Sikora. Přáli si ho vidět při nájezdu na ledě. Ve čtrnácté sérii se dočkali. „Šílený pocit, že si mě lidi takhle žádali. Moc jim za to děkuju. Nervózní jsem z toho nebyl, necítil jsem, že bych byl nějak rozklepaný. Nohy se mi určitě netřásly,“ smál se 17letý odchovanec.
Souboj tváří v tvář se zkušeným gólmanem Jakubem Kovářem zvládl. Brankář se mu vrhnul pod nohy, Sikora ho přesnou střelou obelstil. „Měl jsem obrovskou radost, že jsem dal gól. Super pocit. Vyšlo mi to, chtěl jsem to poslat do brankářova pravého horního rohu, což se povedlo. Gólman mě trochu překvapil tím, jak proti mně vyjel, ale já naštěstí stihl včas vystřelit.“
Při následné divoké oslavě se pak poroučel z ledu. „To úplně nevyšlo, ale nevadí,“ usmíval se. Na další nájezd šel hned v následující patnácté sérii, to už však neuspěl. „Měl jsem vystřelit. Kovář byl zalezlý v brance, měl jsem zvolit jiné zakončení, škoda.“
Druhým úspěšným střelcem Ocelářů v nájezdech byl další mladík Oskar Haas. Soupeř však skvělou tečku nadvakrát překazil. Rozhodnutí padlo až na konci 17. série, diváci ve WERK ARENĚ viděli celkem 34 nájezdů! Jde o historický rekord základní části soutěže. „Nějak zvlášť jsme to nevnímali. Prostě jsme chtěli dát góla, rozhodnout to. Bohužel se to nepovedlo,“ pokrčil rameny smutně Sikora.
