Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Lukáš Krajíček uzavřel kariéru (2. část)

17.07.2020 · Klub
Hokejový obránce LUKÁŠ KRAJÍČEK definitivně ukončil v sedmatřiceti letech svou aktivní hráčskou kariéru. Velezkušený defenzor, jenž strávil poslední tři a půl sezony v ocelářském kádru, se stále nezbavil zdravotních problémů s jícnem, kvůli kterým přerušil aktivní činnost v lednu. Přinášíme druhou část jeho osobních vzpomínek na bohatou kariéru.

Upřednostnil Třinec před NHL a KHL

Lukáš Krajíček posílil Třinec těsně před startem mistrovské sezony 2010/11. Přišel s vizitkou čerstvého finalisty Stanleyova poháru NHL, v ideálním hokejovém věku 27 let. Původně bral angažmá jen jako rozjezd. Ale změnil plány a na konci sezony získal ocenění pro nejlepšího obránce sezony české extraligy.

"Dostal jsem v NHL po sezoně nabídku od tří klubů, ale nelíbily se mi finanční podmínky. Ani v Rusku se mi v tu chvíli nenaskytlo nic zajímavého, proto jsme se s agentem i rodinou dohodli, že začnu sezonu v Třinci a uvidí se. Věděl jsem, že se tu skládá silný tým a že dělá vše pro to, aby získal konečně titul. Lákalo mě také, že budu po dlouhých letech konečně doma a předpokládal jsem, že když mi vyjde sezona, můžu se zase dostat do zahraničí," vysvětlil Krajíček své rozhodnutí.

V jeden moment ale hrozilo, že přeci jen Třinec opustí. "Měl jsem nabídku z Jaroslavle, které se zhruba v půlce sezony zranil obránce. Volal mi i Karel Rachůnek, zda bych k nim nešel. Ale ani se mi moc nechtělo. Měli jsme s Třincem dobře rozjetou sezonu, dostával jsem hodně prostoru a hokej jsem si užíval. Vytvořila se i skvělá parta, měli jsme výborné hráče a cítil jsem, že máme velkou šanci vyhrát titul. Tohle všechno převážilo. Vybavuju si, že přestup navíc komplikovaly i finanční kompenzace mezi kluby. Věřil jsem, že se do Ruska dostanu další sezonu."

K památné obratu se Slavií pomohl důležitými góly

Z mistrovské jízdy 2011 se mu vybaví obrat v sérii se Slavií, se kterou už Oceláři prohrávali v semifinále 1:3 na zápasy. "Růža (trenér Vladimír Růžička) nastavil Slávce dobrý systém, bylo těžké proti nim hrát, obzvláště v Praze. Měli ještě menší hřiště, než bylo v naší staré plechárně, a uměl toho využít. Ale pamatuju si, že jsem věřil v obrat, i za stavu 1:3 v šestém utkání. Tím, jak jsme prošli základní část, jsem věděl, že máme velkou sílu. O rok dříve jsme s Philadelphií otočili i sérii z 0:3 a také v rozhodujícím utkání jsme prohrávali 0:3. Věděl jsem, že se to dá".

Jeho chvíle nastala v šestém utkání. Chvíli poté, kdy se Slavia ujala na začátku druhé třetiny vedení 3:1, vstřelil kontaktní gól. "Padl se štěstím. Trefil jsem soupeře do kalhot a puk nějak propadl do branky. Byl to asi nejdůležitější gól mé kariéry," řekl Krajíček. "Od útočení jsme v týmu měli jiné obránce – hlavně Zíbáka (Lukáš Zíb) a Pepu Hrabala, oba dělali v sezoně spoustu bodů. Ale v té chvíli mě to táhlo dopředu, říkal jsem si, že je nejvyšší čas něco vymyslet. Jsem rád, že to vyšlo," dodal. Gólem odstartoval obrat na 5:3, zápas vygradoval rvačkou mezi Václavem Varaďou a Josefem Vašíčkem. V rozhodujícím sedmém utkání si Třinec už nenechal postup vzít a Krajíček si při výsledku 5:2 připsal vítězný gól. "Se Slavií jsme měli štěstí. Sezona nám mohla skončit," uznal Krajíček. "Tam se lámal chleba, narostla nám po obratu křídla a ve finále už to bylo na jednu bránu. Šlo vidět, že titul nepustíme. Vítkovice sice také hrály dobře, ale věděli jsme a cítili, že máme větší sílu."

Uspět chtěli i staří pardálové

Třinec ovládl finále 4:1 na zápasy a získal svůj první titul. "Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Celá sezona byla super, pro mě nejlepší v mé kariéře. Vzpomínám na ni rád. Z momentů mi také utkvělo, jak Honza Peterek netrefil ve finále při powerplay prázdnou branku a soupeř ještě zápas otočil a oddálil naše oslavy. Taky se mi vybaví, jak náramně vyšlo Růžovi play off, lámal v něm gólové a bodové rekordy."

Oceláři kromě titulu vyhráli i základní část. "Měli jsme skvělé hráče a partu. Když vznikly problémy, tak se vyřešily v šatně, trenér do toho nezasahoval. Pavel Marek nám dopřával obrovskou volnost, například rozbory zápasů se nedají srovnat s tím, co se děje teď. Dnes se sedí u videa třicet minut, tehdy jsme se podívali na pár klipů a šlo se hrát. Tým chtěl ale hlavně vyhrát, cítil jsem hlad po úspěchu. I pro staré pardály to bylo důležité. Měli super kariéry, někteří i v NHL, ale pohár z naší extraligy neměli a chtěli ho."

Mistrovské oslavy si moc neužil. "Asi jeden dva dny, protože jsem se hlásil na srazu reprezentace a super sezonu jsem korunoval bronzem z mistrovství světa. Tohle byla prostě moje nejlepší sezona kariéry," uzavřel Lukáš Krajíček, který poté přestoupil do KHL a v dresu Dinama Minsk odehrál pět let.

Ještě před dvěma lety měl reprezentační formu

Lukáš Krajíček se vrátil z KHL v průběhu ročníku 2016/17 a následujícím olympijském ročníku 2017/18 zaujal svými výkony i reprezentačního trenéra Josefa Jandače. Třinecký kapitán tehdy s díky odmítl, byť měl velkou šanci, že by si podruhé v kariéře zahrál pod pěti kruhy.

"Cítil jsem se výborně. Byla to jedna z nejlepších sezon, jakou jsem měl. Upřednostnil jsem ale klub. Cítil jsem na sobě, že mi přibývají roky a nechtěl jsem tříštit síly. Těch zápasů jsme v sezoně měli hodně, protože jsme se i v Lize mistrů probojovali až do semifinále."

Přiznal, že si ani nebyl jistý, že by byl v reprezentaci tolik platný. "Cítil jsem, že už by měli raději jet mladší. Takhle jsem to řekl i trenérovi. Nechtěl jsem zabírat místo, i když mi celá rodina říkala, že jsem hloupý a že jsem se připravil o olympiádu. Rozhodl jsem se ale, že si odpočinu a pošetřím tělo na vrchol sezony. Chtěl jsem, aby moje forma gradovala v play off. Vše jsem vsadil na třineckou kartu," podotkl.

Krajíčkovi se jeho přístup vyplatil - stal se suverénně nejproduktivnějším obráncem celého play off, za vítězem Davidem Ciencialou zaostal jen o dva body. Ze všech hráčů měl ve vyřazovací části i nejvíce asistencí (11) a tým příkladně táhl k titulu jako kapitán. "Jen je škoda, že jsme to ve finále s Brnem nedotáhli," mrzí ho i s odstupem času.

Třinec rozdrtil Kometu v úvodním utkání série 5:1, ale poté už vítězil jen soupeř. "Porazili nás zkušeností. Jejich tým věděl, co dělá a nepříjemně bránil. Pořád jsme do nich bušili a v každém utkání jsme je přestříleli, zatímco oni stáli v pěti na modré čáře a čekali na jednu chybu, kterou potrestali. Neustále jsme dotahovali, nadřeli jsme se na gól. A když jsme ho dali, tak jsme rychle inkasovali. Měli ale výborný tým, obhajovali titul, zatímco naše mužstvo ještě nebylo tak vyzrálé. Zkušenosti rozhodly."

Loňskou mistrovskou jízdu sledoval jako divák

Play off 2019 si už Krajíček nezahrál - sezona mu loni skončila v závěru ledna, kdy utrpěl v Chomutově silný otřes mozku. Mistrovské tažení sledoval jen v civilu: "Prožíval jsem to hodně, klukům jsem titul extrémně přál. Osobně jsem si ale zápasy moc neužíval. Vadil mi hluk v hale i světlo ze zářivek. Ani řízení auta mi nedělalo dobře na oči. Je to takový blbý úraz," popsal své stavy Krajíček. "Na domácí zápasy jsem ale býval v šatně, s klukama jsem jezdil i (na čtvrtfinálové zápasy) do Vítkovic. Zápasy venku jsem v dalších sériích (Plzeň, Liberec) sledoval hlavně v televizi. Záleželo, jak jsem se cítil."

Třinec prohrál v semifinále s Plzní oba domácí zápasy, trenéři ale trumf v podobě kapitána týmu ani v této vážné situaci nevytáhli. "Už nevím, v jaké fázi play off to bylo, ale zkoušel jsem jít na led. Dostal jsem se do stádia, kdy bolest ustupovala a chtěl jsem zjistit, co se mnou trénink udělá. Následující dva dny se mi ale motala hlava, nešlo to. Kdo měl větší otřes mozku, ví, že se hlava nedá obalamutit. Trvalo zhruba tři a půl měsíce, než bolest úplně odezněla. Fit jsem byl až na start letní přípravy."

Oceláři i bez něj získali druhý titul. "Věřil jsem. Navštívil jsem i televizní studia před zápasy a překvapilo mě, jak všichni moderátoři v rozhovorech tvrdili, že Liberec vyhraje. Myslel jsem si tehdy svoje, ale věděl jsem, že je náš tým silný. Možná Liberci i uškodilo, že je každý favorizoval. Myslím si ale, že nás posílila rok stará prohra s Brnem. Nejen o zkušenosti, ale nikdo nechtěl zažít znovu ten pocit zklamání. Výborně se doplnil i mančaft, například Petrem Vránou. Nebylo to jednoduché, ale klobouk dolů, jak kluci tehdy náročnou sezonu zvládli."

Opravuje lidi, že nemá dva tituly. Věří, že v Třinci může vzniknout hokejová dynastie

I když byl loni na ledě při předávání trofeje, za vítěze se nepovažuje. "Když mi někdo řekne, že mám dva tituly, opravím ho. Mám jen jeden. Sice jsem odehrál dostatek zápasů v základní části, ale pohár se uděluje za play off, a do něho jsem nenastoupil. Myslím si, že to tak berou všichni hokejisté, když nezasáhnou do play off."

Oceláři v posledních třech sezonách pokaždé skončili v základní části do třetího místa. V obou play off hráli finále, přičemž loni získali titul. Krajíček si myslí, že klidně může v Třinci vzniknou úspěšná hokejová dynastie: "Má veškeré předpoklady," podotkl. "Vedení klubu je do hokeje zapálené. Hráči mají super zázemí a Třinec je město, ve kterém se dá příjemně žít. Honza Peterek má cit na to, jak doplnit kádr. Přivedl za poslední dva tři roky velmi kvalitní hráče, kteří týmu pomohli. Jsou tu i výborní trenéři a nepochybuji, že je Venca donutí, aby byli úspěšní."

Kromě něho nebude v Třinci pokračovat ani Martin Adamský s Jiřím Polanským, kteří nepřijali nabídku do partnerského Frýdku-Místku. "Hlavní kostra ale zůstala. Věřím, že úspěchy budou přibývat. Budu jim fandit a chci do Třince i s mým sedmiletým synem jezdit. Hraje taky hokej, tak ať vidí super úroveň."

Za největší úspěch považuje titul s Třincem

Lukáš Krajíček si kromě finále NHL zahrál i na olympijských hrách (2014) a ze všech tří mistrovství světa, na kterých startoval, se vracel s medailí (stříbro v roce 2006 a bronzy v letech 2011 a 2012). "Je těžké vystrčit z celé kariéry jen jednu věc, ale nejvíce si vážím prvního titulu s Třincem. Hrajete pro to, abyste vyhrával a to, že jsem zvedl nad hlavu pohár za vítězství v extralize překonalo i finále Stanley Cupu," uzavřel Krajíček.