Partnerský klub Nadační fond Dračí studio President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Jan Peterek: Byla to nezapomenutelná sezona

25.05.2021 · Martin Stebel
Extraligová sezona 2020/21 definitivně odplula do minulosti. Ocelářům přinesla radostné chvíle, na které se bude dlouho vzpomínat. Nyní ale před třineckým klubem stojí další nesnadný úkol, uhájit pověst elitní organizace. Sportovní ředitel JAN PETEREK v těchto dnech rozhodně nezahálí. U ucha mu neustále zvoní telefon a jeho pracovní tempo je opravdu enormní. Jak vzpomíná na uplynulý ročník a jaké plány střádá směrem k následujícímu?

Pokud bychom se vrátili na samotný úvod sezony, tak určitým signálem, že by Oceláři mohli prožít úspěšný ročník, bylo vítězství v letním Generali Cupu. Cítil jste už tehdy, že si tým sedá?

Důležitým faktorem bylo, že nás před začátkem sezony posílili hráči ze zámoří - Lukáš Jašek, Filip Zadina a Pepa Kořenář. Troufám si tvrdit, že už v létě jsme hráli krásný hokej. Ve finále jsme si to rozdali proti Pardubicím, které hrály opravdu výborně. Bylo moc fajn, že jsme tento turnaj vyhráli, protože jsme to brali jako náhradu za zrušené play off. Potěšilo mě, že hráči k tomu přistoupili velmi zodpovědně.

Extraliga sice odstartovala v řádném termínu, ale krátce po zahájení přišel celorepublikový lockdown. Co se v tu chvíli honilo hlavou sportovnímu řediteli?

Celá sezona byla specifická a nikdo na ni nezapomene. Ty předchozí ročníky šly rychle za sebou a občas vám to vše splývá do jednoho celku. Tahle sezona byla opravdu zvláštní. Hlavně kvůli tomu, že chyběli diváci. Už v letním poháru byla návštěvnost hodně omezená, což byla předzvěst toho, že něco bude jinak. Nikdo si tehdy nedokázal představit, že budeme hrát s tak malým počtem diváků a nakonec to skončilo tak, že na zimáku nebyl vůbec nikdo. Tohle byl velký zásah, protože sport se hraje především pro diváky, pro fanoušky. Hráči jsou v podstatě sportovní herci, které fanoušek vyburcuje k ještě lepším výkonům. Všichni jsme byli zvědaví, jakým způsobem se to odrazí na kvalitě soutěže. Byli jsme rádi, že navzdory tomuto hendikepu jsme předváděli neskutečný hokej. Až mi to bylo líto, že na stadionech lidé chybí, že si ten hokej nemohou užít.

Nejvyšší soutěž se znovu naplno rozběhla začátkem listopadu. Oceláři nabrali skvělou formu, prezentovali se výborným hokejem, dlouho byli bez porážky...

Série dvaceti zápasů, kdy jsme získali minimálně bod, byla úžasná. Byl to určitě odraz toho, že jsme si do extraligy přenesli fazónu z Generali Cupu. Přerušení soutěže v říjnu, to byla nepříjemná situace. Byly tam další otazníky. Nebylo zřejmé, jestli se vůbec bude dál pokračovat. Kladli jsme si otázky, jestli když soutěž odstartuje, nepřijde brzy další přerušení. Nejistota byla obrovská. Do toho vstoupilo neustálé testování hráčů a celého realizačního týmu. Bylo to organizačně nesmírně náročné období. Do toho vstupovalo cestování a komplikace s tím spojené. Některé hotely totiž měly zavřeno, nebylo snadné zařídit během cest stravování. Nikdo navíc nevěděl, kdy spadneme do povinné karantény. Byla to obrovská nejistota. Když jsem viděl, že mi volá doktor, fyzioterapeut nebo Venca Varaďa, už existovaly obavy, že bude další problém spojený s covidem.

Jak důležitým faktorem byla možnost tréninkových jednotek v polském Těšíně? Mnozí experti mluvili o tom, že v tomto směru měli Oceláři velkou výhodu...

Jakmile jsme dostali zprávu, že v Česku se zavírají sportoviště, začali jsme to okamžitě řešit. Na nic se nečekalo. Musím touto cestou poděkovat panu Zbyszkovi Niznikiewiczowi, což je bývalý ředitel zimního stadionu v polském Těšíně. Ten se velmi dobře zná s našim ředitelem WERK ARENY Dušanem Adamčíkem. Ti dva se spojili a pan Zbyszek nám velmi pomohl bleskově zajistit ledovou plochu v Těšíně. Stihli jsme to jen tak tak, protože zájem o led tam byl najednou obrovský.

V prosinci jste z pozice sportovního ředitele musel řešit několik klíčových personálních otázek. Jednou z nich byl gólmanský post. Do zámoří odešel Josef Kořenář, z Přerova přišel Ondřej Kacetl. Ač to tak v úvodu nevypadalo, nakonec bylo jeho angažmá velmi šťastným řešením...

Ondra Kacetl nás svým výkonem zaujal už v letním Generali Cupu, kdy proti nám chytal velmi dobře za Přerov. Prvoligové statistiky měl výborné, nešlo to přehlédnout. Byl odskočený, držel ve statistikách první místo. Měli jsme tady ještě Pepu Kořenáře, ale netušili jsme, jestli NHL začne. Šly zvěsti, že se soutěž rozjede, na druhý den to zase vypadalo, že možná se hrát nebude. Byly tady možnosti zahraničních brankářů, na českém trhu těch variant moc nebylo. Ondrův příchod není jen moje zásluha, je to vždy v součinnosti s Vencou Varaďou, který vše schvaluje a musí posoudit, zda konkrétního jedince do týmu chce. Ondrův příběh je pro ostatní inspirativní. Ze začátku se mu nedařilo, ale nakonec nám pomohl k titulu. Může to být příklad i pro ostatní hráče. V určitý moment mohou mít někteří pocit, že se jim nic nedaří, mají chuť to zabalit. Mohou říkat, že skončí s hokejem, protože se to nevyvíjí podle jejich představ. Na příkladu Ondry je vidět, že je zapotřebí věřit, tvrdě pracovat a šance přijde. To, že nastoupil do play off, bylo také díky souběhu náhod. Kuba Štěpánek měl covid, Ondra proto chytil šanci za pačesy a zazářil. Člověk jen musí být v ideální čas připraven.

Změny nastaly také v obraně, kterou po vánočních svátcích opustil Galvinš. Místo něj přišel další lotyšský bek Freibergs. V dobrém světle se ukázal především v play off, kdy byl nejproduktivnějším zadákem. Co říct na jeho téma?

Marian Adámek se letos výkonnostně velmi posunul, začal přehrávat Guntise Galvinše, pro kterého tak nebyl v sestavě prostor, ukončili jsme proto spolupráci. Potřebovali jsme ale obranu pro rozhodující část sezony posílit a hledala se nějaká alternativa. Ze všech možností nám nejlépe vyšel právě Ralfs. Jak se nakonec ukázalo, bylo to šťastné řešení. Ralfs hrál výborně, sbíral body, velmi nám pomohl.

Začátkem ledna přišli na zkoušku dva kanadští útočníci. Nakonec zůstal Jack Rodewald a znovu se to ukázalo jako výborná volba...

Odešli nám Filip Zadina s Lukášem Jaškem, chtěli jsme proto doplnit útočné řady. Problém byl v tom, že v zámoří se dlouho nehrálo, ti kluci asi osm měsíců nebyli v pořádném zápasovém rytmu a zatížení. Nikdo nevěděl, v jaké formě dorazí, proto jsme se původně domluvili na měsíční zkoušce. Pochopitelně jsme si nastudovali jejich zápasy z minulosti, měli jsme o nich určité informace. Nakonec jsme se rozhodli pro Jacka. I v tomto případě se to ukázalo jako správné řešení. Měl ten správný kanadský tah na branku, byl zdravě sebevědomý.

Dalším správným manažerským tahem bylo angažování Michaela Špačka. Stále se o něm mluví v kontextu eventuální hry v NHL. Bylo těžké jej tady získat?

Moc jsme o Michaela stáli, chtěli jsme ho a zabojovali o něj. Jsme rádi, že se nám ho na konci přestupového období povedlo získat. Svým herním projevem nám velmi pomohl. Už když k nám šel, tak bylo jasné, že zůstane jen do konce dubna. Věděli jsme, že preferuje zahraničí. Potřebovali jsme posilu na závěr sezony. Pomohli jsme si vzájemně. Byl důležitá součást tažení za titulem, my jsme mu pomohli tím, že si zvedl svůj kredit. Podepsal smlouvu ve Frölundě, což je absolutní evropská špička. Třinecké angažmá pro něj bylo výhrou a pro nás také. Věřím, že se k Ocelářům zase někdy vrátí.

U Ocelářů bude pokračovat Petr Vrána. Kapitán se obdivuhodně vrátil do hry po tragické události. Jak jste vnímal jeho silný příběh?

S Petrem jsme po té nešťastné události komunikovali. Nebylo možné předem říkat, jak to dopadne, jestli se vrátí. Byla to pro něj obrovská rána. Asi málokdo si to dokáže představit. Určitě mu moc pomohlo, že tady přijeli rodiče Lindsey, kteří chtěli být nablízku vnukovi. Věřili jsme, že se na play off vrátí. Petr byl jedním ze zásadních faktorů, že se podařil titul. I v těch složitých momentech, když si člověk myslí, že by mohl propadnout panice, tak když si uvědomí, co Petr musel prožít, tak zjistí, jak jsou vlastní problémy malicherné. Jako kapitán svým přístupem strhl celý tým. Před Petrem obrovský respekt a klobouk dolů.

Už bylo avizováno, že odchází nejlepší extraligový střelec Matěj Stránský. Bude za něj klub hledat náhradu nebo si vystačí z vlastních zdrojů?

Matěj byl natolik výrazný, že jej bude těžké nahradit. Věřím ale tomu, že kluci, které máme, se budou stále zlepšovat. Možná se nám ale podaří angažovat někoho, kdo by našemu týmu mohl také pomoct. Stále jednáme o posílení kádru, ale někteří rozdíloví hráči jsou aktuálně na mistrovství světa a stále vyčkávají. Jsou tady nějaké možnosti, ale trpělivě vše zvažujeme a budeme chtít vybrat ty nejlepší hráče.

Asi se shodneme, že v sezoně se znovu v dobrém světle ukázali někteří mladší hráči. Za zmínku určitě stojí například slovenské duo Hrehorčák - Roman. Oba častokrát hráli s Vladem Draveckým a rozuměli si náramně!

Vladko sám v nadsázce říkal, že to jsou jeho děti, že to jsou jeho synové (usmívá se). Miloše i Patrika znám dlouho. Už v době, kdy jsem dělal manažera mládeže, tak oba měli k hokeji velmi poctivý přístup. Miloš je u nás od třetí třídy, bereme ho tedy jako čistokrevného odchovance. Patrik přišel z Popradu v mladším dorostu. Je vidět, že oba dva se moc chtějí zlepšovat, jsou to stoprocentní profíci a tím pádem se stále posouvají. Ukazuje se, že ocelářská cesta je správná myšlenka. Obrovský posun udělal znovu Majo Adámek, což je ohromně poctivý kluk. Jde si za tím. Je to hráč, který udělal obrovský skok a ještě by mohl být lepší.

Sportovní ředitel Ocelářů určitě bedlivě sleduje i dění v partnerském Frýdku-Místku. Rysům letos play off uniklo, jak jste s jejich vystoupením v Chance lize spokojení?

Vždy to může být lepší, určitě ze sportovního hlediska. Byl plán, aby se postoupilo do play off, což se nepovedlo. Projekt partnerského klubu ale rozhodně má smysl a je velkým přínosem. Někdo říká, že tahle spolupráce mezi extraligou a první ligou by měla být pouze pro hráče do dvaceti let. Tvrdím ale, že nejdůležitější je, když klub funguje jako mezičlánek mezi mládežnickým hokejem a extraligovou úrovni. Ten rozdíl je obrovský. Jestliže někdo zvládne plynulý přechod z juniorky do extraligy dospělých, je to mizivé procento. Navíc u nás v Třinci je kvalita extraligového kádru tak vysoká, že nastoupit z juniorky do áčka je téměř nereálné. Ti kluci občas mohou do A týmu nastoupit, mohou nabrat určité zkušenosti, ale nároky na kvalitu, nejen ohledně fyzické vyzrálosti, ale také taktické a technické, jsou velmi vysoké. Proto je tady mezičlánek, který stojí mezi juniorkou a ocelářským áčkem. Jinde v extralize mohou být nároky jiné, ale u Ocelářů to je specifické. Dohoda o spolupráci s městem Frýdek-Místek trvá i pro příští rok. Lidé tam hokej mají rádi, je to sport číslo jedna. Příští sezona bude v Chance lize sestupová. Proto se snažíme vybudovat konkurenceschopný tým. Snad se to podaří, Frýdek-Místek bude hrát dobrý hokej a udělá fandům radost.