Partnerský klub Nadační fond Dračí studio
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Bonk a Vrána na téma Růžička: Výjimečný hráč!

30.01.2021 · Martin Stebel
Aktuální střelecké maximum třinecké extraligové historie v základní části patří po pátečním utkání MARTINU RŮŽIČKOVI. Ocelářský kanonýr překonal dosavadní rekord místní legendy Richarda Krále a dostal se na úctyhodné číslo 191. Jak na "Růžu" vzpomíná bývalý spoluhráč a elitní centr Radek Bonk? A co na adresu současného kolegy prozradil kapitán Petr Vrána?

Byl to vlastně skoro až symbolický okamžik. Do pátečního večera rekordní počin Richarda Krále překonal Růžička díky precizně načasované souhře s Petrem Vránou: "Martina znám dlouho, jsme stejný ročník 1985. Hráli jsme spolu už kdysi dávno během angažmá v KHL v Chabarovsku. Nebojím se říct, že to je opravdu výjimečný hokejista. Snad to nebude znít jako klišé, ale je to člověk, který má obrovskou touhu vyhrávat. Cením si na něm také to, že na sobě neustále tvrdě pracuje."

Z Martina Růžičky se postupem času stal, alespoň viděno optikou statistik, z větší části nahrávač. Petr Vrána si ale nemyslí, že nějak výrazně upozadil svůj ofenzivní potenciál: "Letos sice má daleko víc asistencí, ale stále budu tvrdit, že to je hlavně excelentní střelec. Je možné, že jak je starší, tak se snaží víc nahrávat, ale třeba jeho rána golfákem je i teď jedna z nejlepších a nejpřesnějších v extralize. Má výborné periferní vidění, dokáže správně vyhodnotit situace. Má vysokou herní inteligenci."

Na svém kolegovi si cení především nesmírného nadšení a ryzí vášně do hry: "Pokud bych měl říct nějaký hlavní atribut, tak zmíním pracovitost a zarputilost. Není možná nejmladší, ale jeho nasazení je stále extrémní. Jsem moc rád, že s nim mohu hrát a zároveň mohu být součásti toho, že se mu nyní tak daří. Martinovi chci popřát, aby mu to i nadále šlapalo tak výborně, jako doposud."

Spolu s kanadskou manželkou Jill a dětmi se natrvalo zabydlel v zemi javorového listu, ale Oceláři zanechali v jeho srdci hlubokou stopu. Na bývalého třineckého parťáka, se kterým hrával v jedné útočné formaci, Radek Bonk určitě nezapomněl: "Na Růžu mám jen hezké vzpomínky, vždy to byl profesionál každým coulem. Vycházeli jsme spolu výborně. Hlavně na titulovou sezonu se nedá zapomenout. To už je fakt deset let? To snad není pravda, jak ten čas letí. Připadá mi, že to bylo nedávno."

Bývalý elitní centr prognózuje Růžičkovi ještě mnoho let na nejvyšší úrovni: "Kolikpak mu je vlastně let? 35? To není žádný věk! Co o něm vím, tak přísně dodržuje životosprávu, tyhle věci si pečlivě hlídá. Je asi stále ve velmi dobré kondici. Co si pamatuju, tak letní přípravu míval v Kanadě pod vedením nejlepších profíků. Drží si postavu jako dvacetiletý kluk. Myslím, že může hrát ještě hodně dlouho. Je to fakt výjimečný hráč."

Navzdory velké vzdálenosti a nemalému časovému posunu sleduje zápasy oblíbených Ocelářů i za "velkou louží". Má tedy slušný přehled o tom, jak si bývalý spoluhráč počíná: "Občas se i teď v Kanadě podívám na zápasy Třince a vím, že Růža má pořádný hlad a chce být nejlepší. Určitě není náhoda, že je na čele bodování celé ligy. Po ledě lítá, jako by to byl nějaký nadějný junior. Opravdu klobouk dolů."

Jako velké plus vnímá také fakt, že současným trenérem Ocelářů je Bonkův velký kamarád Václav Varaďa. Ten Růžičku zažil jako spoluhráče: "Určitě je výhodou, že Venca ho poznal jako hráče a teď ho vede z pozice kouče. Venca zná jeho povahu, ví o jeho přednostech, umí z něj vyždímat maximum. Růža hrozně nerad prohrává, to jsem zažil v Třinci. Maká pro tým, chce být nejlepší. To platí v tréninku i v zápase. Každý trenér je rád, když má po ruce takto soutěživého borce. Přeji Růžovi, ať ho hokej stále tolik baví, ať neztratí tu jiskru, ten zápal, to nadšení. Hlavně ať mu ale slouží zdraví!"