Partnerský klub Nadační fond Dračí studio President Cup Třinecké statistické okénko
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

10 let od titulu: Získat Prezidentský pohár bylo super, ale mířili jsme výš, vzpomíná Seman

16.03.2021 · Luboš Černek
Třinečtí hokejisté získali přesně před deseti lety poprvé v klubové historii Prezidentský pohár. Cennou trofej i nejlepší výchozí pozici do play off zaručilo Ocelářům předposlední kolo základní části, ve kterém porazili doma Plzeň 4:0 a zároveň Liberec zaváhal v Litvínově.

Oba zápasy začaly ve stejný čas. "Mám pocit, že někdo z realizačního týmu věděl průběžný stav, ale neprozrazoval nám ho. Ani nesměl. Zařekli jsme se, že se nechceme zabývat a rozptylovat, jak si Liberec vede. Jestli se nepletu, tak i hlasatel měl během zápasu zakázáno, aby sděloval výsledky z ostatních stadionů. To možná mohl maximálně o přestávkách, kdy jsme ho neslyšeli," vzpomínal Daniel Seman.

Utkání v Třinci skončilo dříve a čekalo se několik minut, než se dohraje v Litvínově. Když šli Oceláři do kabin, platil tam stav 3:3 a Liberec potřeboval vyhrát v základní hrací době, aby si zachoval naději na první místo. Domácí ale rozhodli v předposlední minutě a ve Werk aréně propukla euforie. "Čekali jsme na konec zápasu v Litvínově v šatně, kde jsme si předtím zařvali po zápase vítězný pokřik. Přišli za námi i lidé z vedení klubu, poděkovali nám za výhru a výkon. Jakmile se potvrdilo, že už nám první místo nikdo nevezme, vyrazili jsme se o naši radost podělit s fanoušky. Zůstalo jich hodně. Objeli jsme vítězné kolečko, užívali si jejich pokřiky. To byl silný zážitek," pokračoval.

Přiznal, že si po zápase šli se spoluhráči i sednout. "Lhal bych, kdybych řekl, že jsme ten úspěch nešli oslavit. Ale nic velkého, na druhý den jsme měli normálně trénink. Navíc jsme cítili, že je to jeden krok, dílčí úspěch. Získat Prezidentský pohár bylo super, ale mířili jsme výš. Naší touhou bylo dotáhnout sezonu k titulu. Věděli jsme, že to nejtěžší je ještě před námi," podotkl.

Prezidentský pohár "převzali" o dva dny později ve Vítkovicích, kde zakončili základní část. Trofeje se nikdo nedotkl podle známé pověry, že kdo tak udělá, nevyhraje play off. "Myslím si, že to nemusel ani nikdo zmiňovat, to je všeobecně známá věc. I když jsem zaslechl historku, že to nějaký hráč nebo člověk z vedení udělal a stejně se vyhrálo. Na druhou stranu zase někdo (Martin Adamský) upozorňoval, že se o rok dříve poháru dotkl a vypadl (s Plzní ve čtvrtfinále). To nechtěl nikdo riskovat. Když stál ve Vítkovicích pohár na stolku, jen jsme kolem něj projeli. Mám pocit, že jsme se s ním ani nefotili. Jen někdo říkal, že se vyfotíme až po play off s tím druhým pohárem," dodal.

Prognózy médií postavili na hlavu i díky lepší kondičce a vítězným typům z NHL

Třinecké hokejisty média před sezonou velmi podceňovala. Dokonce některá odhadovala, že se neprobojují ani do play off. Oceláři se ale od začátku sezony pohybovali nahoře, získali celkem 96 bodů a ani jednou neprohráli tři zápasy za sebou v základní hrací době. "Zase tolik mě ale neudivilo, že nás nefavorizují na vítězství v základní části," řekl Seman. "Když jsem přišel (v roce 2006) do Třince, vyhlašovaly se sice i útoky na nejvyšší příčky, ale hrálo se okolo šestého sedmého osmého místa a v play off jsme ani jednou nepřešli přes čtvrtfinále. Favoritem jsme nebyli, ale uměli jsme překvapit. Pamatuju si, že to bylo s námi v předchozích sezónách jako na horské dráze. Klidně jsme prohráli i čtyři pět domácích zápasů v řadě, ale také porazili kohokoliv. Spíše nás měli brát jako černého koně," dodal.

Seman vyzdvihl v proměně týmu lepší fyzickou připravenost, o kterou se starali od sezony 2009/10 sourozenci Miroslav a Pavel Sajlerovi. "Jejich cvičení nám zlepšila kondičku, zesílili jsme. Hodně nám pomohli. První roky, co jsem byl v Třinci, jsem si připadal v play off zbitý, bez šťávy. Po jejich příchodu už ne. Možná jsme měli smůlu, že jsme tehdy narazili ve čtvrtfinále (2010) na silné Pardubice, které měly Haška v bráně a suverénně získaly titul. Jako jediní jsme je ale v play off porazili a vnímal jsem, že jdeme správným směrem," podotkl.

V cestě pokračovali. "Navázali jsme na to další kvalitní letní přípravou a v Košicích jsme před začátkem sezony vyhráli turnaj, ve kterém jsme ve finále nedali šanci Vítkovicím (5:1). Naše hra vypadala dobře, dodalo nám to sebevědomí. Co se sil týče, ještě na konci základní části jsem se cítil čerstvý jako na začátku. Svoje dělala asi i psychika. Jak se říká, když se vyhrává, rychleji se regeneruje," pousmál se.

Za klíčové považuje i příchod hráčů s bohatými zkušenostmi v NHL. Tým posílili v sezoně 2009/10 Radek Bonk s Ladislavem Kohnem, o rok později Václav Varaďa s Lukášem Krajíčkem. "To jsou ty vítězné typy. Jsou na sebe přísní, furt chtějí posouvat své hranice, vystupují z komfortní zóny. Začal se měnit duch kabiny," řekl Seman.

Dodal, že před jejich příchodem týmu chyběl tah jít za prvním místem. "Potom se člověk najednou nesmířil ani s drobnými neúspěchy. V kabině jsme si říkali: ‚Nestačí nám třetí místo. Pojďme výše.´ A když se dařilo, podotýkalo se, že se nesmí žít zbytečně dlouho z vítězného zápasu a musí se makat dál. Tuto mentalitu přinesli kluci z NHL a řekl bych, že přetrvává v klubu dodnes. Díky tomuto přístupu jsme šli nahoru. Je to i univerzální věc do života. Hledat pořád výzvy a nesedět na zadku," vysvětlil.

Naštvala ho manželka, že už v sérii se Slavií myslela na dovolenou

Od sezony 2002/03 jen dva týmy obhájily i v play off výhru v základní části. Třinec v roce 2011 a Liberec o pět let později. "Média nám to tehdy také předhazovala. Na to byla jednoduchá odpověď. Tvrdili jsme, že budeme po dlouhé době první, kdo to udělá," řekl Daniel Seman. "Samozřejmě jsme ale věděli, že play off je nová soutěž a tak daleko jsme nekoukali. Musí se to brát zápas po zápasu. Pamatuju si, jak nás s Vítkovicemi během výlukové sezony NHL všichni viděli ve finále a rupli jsme se Zlínem," vysvětlil.

Přiznal, že do čtvrtfinále s Litvínovem šli nervózní. Soupeř vyrovnal doma v sérii z 0:2 na 2:2, ale další dva zápasy už ovládl Třinec. "Dlouho jsme stáli a čekali na soupeře, který byl z předkola rozehraný a neměl co ztratit. Taky jsme to zažili v Třinci s Libercem (2007), kterého jsme jako vítěze základní části trápili a prohráli jsme až v rozhodujícím sedmém zápase," vysvětlil.

Následně si Oceláři prošli nejtěžší zkouškou a v sérii se Slavií prohrávali už 1:3. Semanova manželka už dokonce plánovala dovolenou. „Už je to exmanželka. Naše cesty se rozešly, ale samozřejmě ne kvůli tomuhle," pousmál se. "Nadhodila nešikovný pokus s dotazem, kam si zajedeme. Naštvala mě. I když na její obranu není jediná, kdo takhle uvažuje. Během kariéry jsem zažil hráče, kteří už řešili a objednávali dovolenky last minute, přestože sezona ještě neskončila. Přestávali třeba za stavu 0:3 v sérii věřit," dodal.

K obratu motivoval Bonk a Peterek

Daniel Seman ale stále věřil. Mužstvo navíc za stavu 1:3 uklidnil proslovem kapitán Radek Bonk. "Řekl, že co bylo, to bylo. Ať na to zapomeneme a ať hrajeme příští zápas tak, jako by byl poslední. Zafungovalo to. Všichni jsme si uvědomovali, že můžeme skončit a tím, jak jsme si to nahlas přiznali, spadla z nás tíha okamžiku. Spousta lidí si nás tehdy vychutnávala, že nejsme vítězný tým. Po jeho slovech jsme se uklidnili, ale zároveň jsme se cítili odhodlaní udělat vše pro to, aby to tak nedopadlo," vysvětlil.

Oceláři i díky čtyřem gólům Martina Růžičky snížili a stěhovali se do Prahy. Před důležitou bitvou tým vyhecoval Jan Peterek. "Při rozcvičce říkal, že Slavia už má vytištěné plakáty s pozvánkou na finále. Dodnes nevím, zda to byla pravda. Jak ho znám, umí vypustit takovou psychologickou motivační kachnu. Na mě to ale zafungovalo. Pamatuju si, jak jsem seděl v autobuse mezi hotelem a stadionem a říkal si, že tohle nemůžeme dopustit. Věřím, že i ostatní to měli podobně," dodal.

Třinec v Praze otočil z 1:3 na konečných 5:3 a doma stvrdil postup výhrou 5:2. Po tomhle utkání začal Seman věřit v titul. "Narostla nám tím obratem křídla a cítil jsem, že už to nemůžeme pustit. Každý hrál v životní formě a byl ochotný se obětovat pro tým. Ve vší úctě k Vítkovicím, věděli jsme, že to urveme. Že na hřišti necháme ruce hlavu, jen abychom vyhráli titul," podotkl.

Po titulu mu spadl kámen ze srdce, nadchli ho fanoušci a stále živě vidí minelu Peterka

Pro Daniela Semana je titul s Třincem jeho největším úspěchem v kariéře. "Už jsem si myslel, že mi není souzeno," přiznal Seman, jemuž v době zisku titulu bylo 31 let. "Jako první se mi vybaví, jak jsme po posledním zápase seděli v kabině a ze mě po tom soutěžním vypětí spadl balvan. Vůbec jsem nevěděl, že ho tam mám! Takový zvláštní pocit splněné celoživotní hokejové mise. Od dětských let s podporou rodičů, přes období mládežnického hokeje až k profesionální kariéře," dodal.

Nezapomenutelné pro něj také je, jak finále pobláznilo lidi. "Fanoušci se tlačili v hledišti, za plexisklem. Dávali se se mnou do řeči o hokeji lidé, od kterých bych to nečekal. Například moje očařka, když jsem k ní šel pro čočky," pokračoval Seman. "S odstupem času si toho člověk váží čím dál víc. Je vděčný za všechno dobré i zlé a za všechny lidi, které za tu dobu potkal," doplnil.

V hlavě mu utkvěla i situace, v níž Jan Peterek minul ve finále při hře Vítkovic bez gólmana prázdnou branku. Soupeř z protiútoku vyrovnal, zápas vyhrál na nájezdy a v sérii snížil stav na 1:3. "Petrovka nebude rád, že to vytahuju a znovu připomínám, ale mám to stále živě v hlavě. Asi i proto, že jsem byl zrovna na ledě (u gólu na 4:4) a že pro mě byla silná i dohra po zápase. Šli jsme se oba proběhnout, byl neskutečně zničený, co nedal. Bál se, že to obrátí celou sérii a kvůli němu přijdeme o titul," popsal.

Seman to tehdy vnímal opačně. "On byl největším dříčem v týmu. Nevěřil jsem, že by byla hokejová spravedlnost tak krutá a chtěla zaříznout někoho, komu nejvíce záleželo na tom, abychom zvedli ten pohár. Kdybychom se flákali, spoléhali na talent, možná bych měl taky strach. Ale věřil jsem, že to dotáhneme příště," podotkl.

Seman patřil k jistotám Třince v zadních řadách. V součtu základní části i play off nasbíral 21 kladných bodů ve statistice +/-, ve které byl mezi nejlepšími v lize. "Nemrzí mě, že se tehdy ještě neevidoval Radegast index, na Vyplyho (Jana Výtiska) bych určitě neměl. A tehdy se ještě tolik nevyklekávalo a neblokovaly střely jako dnes. Spíš jsem hrál vychytrale, měl jsem kluky načtené," uvedl.

Třinecký obránce byl v základní části i nezvykle produktivní (6+10), ale v play off si už připsal jen tři asistence. Břéťa (trenér Kopřiva) nás obránce nutil, abychom po rozehrávce nestáli vzadu a podporovali útok," vysvětlil Seman. "To, že jsem v play off nedal gól, mi bylo líto. Taky bych se rád nějakým pochlubil. Týmový úspěch byl ale pro mě nejdůležitější. Hrál jsem zodpovědně v obraně, to bylo hlavní. I jako trenér jsem mladým hráčům zdůrazňoval, že každý v týmu je důležitý. Hokej je kolektivní hra a sebelepší hráč by bez pomoci ostatních toho moc nedosáhl. Jak říkal v Třinci Martin Vojtek, i náhradník je člověk," dodal.

Vede kavárnu a je rodičem na plný úvazek. Trénování se v budoucnu nebrání

Daniel Seman toho po titulu už moc neodehrál. "V sezoně, kdy jsme obhajovali, jsem prodělal dva otřesy mozku během tří týdnů. Tři kola před koncem základní části jsem se dal do kupy, ale zlomil se mi klíček. Zranění si mě našla. Paradoxně jsem se po letní přípravě cítil silněji než kdy jindy. Říkal jsem si, že druhý titul uděláme. Srážka s realitou ale byla bolestivá," uvedl Seman.

Třinecký obránce po ročníku 2011/12 po šesti letech v Třinci skončil. "Další sezonu ovlivnila výluka NHL. Kývl jsem na nabídku klubu z Ukrajiny, který měl ambice i na KHL, ale zkrachoval. Vrátil jsem se do extraligy, Plzeň potřebovala zalepit díru po ofenzivních klucích, ale dopředu to nebylo z mé strany ono. Navíc jsem se zranil. Ztracený ročník to ale nebyl, tady jsem objevil jeden kavárenský řetězec (CrossCafe Original), kam jsem s dětmi rád chodil jako zákazník, a později jsem koupil její franšízu," pokračoval.

Dnes vede podnik šest let v Havířově a tři roky v Ostravě. "S klukama (Bonkem, Peterkem, Varaďou) jsme měli v Třinci rituál, že jsme před zápasech chodili na kávu. Nenapadlo mě, že se dá v tomhle úspěšně podnikat, když nejsem z oboru. Je to ale hotový koncept, který funguje. Takový "Starbucks" po česku. Je to podnik, jak říkám, pro nás "spodních devět miliónů". Teď je to kvůli vládním opatřením a covidu spíš boj o přežití, ale věřím, že to zvládneme," dodal.

Zdroj: crosscafe.cz

Zdroj: crosscafe.cz

Seman po štaci v Plzni působil dvě sezony v Bělorusku, poté zakončil kariéru v roce 2017 v Havířově. U hokeje ale chvíli zůstal a ještě minulou sezonu spolupracoval s Oceláři jako dovednostní kouč. "Trénoval jsem obránce od 9. třídy až po juniory, snažil jsem se rozvíjet jejich individuální schopnosti. Teď je pro děti neštěstí, jaká je situace, že nemůžou hrát a vůbec sportovat v kolektivu. Ale už jsem z časových důvodů skončil, nechtěl jsem lidi v Třinci tahat za nos a šolíchat to na půl plynu," pokračoval.

U Semana totiž došlo k jedné podstatné změně. "Před čtyřmi měsíci se nám s přítelkyní narodila dcera, oba už máme z předchozích vztahů dvě děti. Jsem proto teď hlavně rodičem na plný úvazek. Až budou děti starší, a pokud bude z klubu zájem, rád bych pokračoval. Vyčistil jsem si u toho hlavu a hodně mě to bavilo," uzavřel Daniel Seman.