Máme za sebou úvodní polovinu sezony, Oceláři drží s drobným náskokem první místo i stálou výkonnost. Jste spokojený?
Jsem spokojený s tím, kde se nacházíme v tabulce a těší mě skvělý start do soutěže. Spoustu zápasů jsme zvládli a dodali si díky nim klid do práce, která nás teprve čeká. V tabulce jsme se malinko odpojili od ostatních díky tomu, že jsme bodovali i v utkáních, která se nám herně třeba zase tolik nepovedla. Já si toho cením, ale rovnou musím dodat, že jsme teprve v půlce.
Až poslední měsíc se dá říct, že se Ocelářům výsledkově tolik nedaří. Vítězství se pravidelně střídají s porážkami, nedaří se najet zpátky na vítěznou vlnu, chytit vítěznou sérii, čím to je?
Máme teď za sebou zápasy, které jsme zase tak dobře nehráli. Ale pořád chceme, aby za námi byla vidět práce, kterou celý tým odvádí. S jeho rozpoložením pracujeme každý den, měli jsme na podzim docela dost zraněných, kteří se vraceli do týmu a docházelo tak v průběhu k obnově kádru. Hráči se s tím popasovali myslím dobře, i když ve sportu slabší chvíle přijdou. My se je snažíme eliminovat na jednotlivá utkání. Tak abychom co nejdříve podávali zase dobrý výkon, na porážku reagovat vítězstvím, to se nám zatím daří. Moc bychom teď chtěli zpátky najet na sérii, mít tři body každý zápas, ale všechno nejde hned. Opticky se může zdát, že prosinec je pro nás nejslabší z měsíců, které máme odehrané, ale je to proces, do jakého se v průběhu sezony dostane každý tým, jen na základě počtu získaných bodů na to koukat nemůžeme.
Jeden důkaz síly Ocelářů v letošní sezoně v tomto ohledu může být fakt, že tým ještě neprohrál ani jednou dvakrát za sebou...
A to i my občas máme zápasy, ve kterých nehrajeme dobře a stejně si zvládneme najít cestu k vítězství. Já bych si přál jen to, aby takových zakolísání bylo co nejméně. Jsem rád, že takhle to vnímají i hráči. I když se jim osobně v utkání daří, oni nejsou spokojeni, protože se prohrálo. S výhrami v zádech se všichni cítí daleko lépe. A myslím, že to je při pohledu na tabulku vidět.
Vraťme se ještě na chvíli ke stavu kádru a k tomu, jak se tým popasoval s několika zraněnými hráči prvních dvou formací. Přestože v jednu chvíli chybělo až pět hráčů, Oceláři dál sbírali body. To musí být pro trenéra obrovská vzpruha, že?
Když se teď podívám na tabulku, je to skvělý pohled. Upřímně jsem asi nečekal, že v polovině sezony budeme mít tolik bodů, ale je to jenom výsledek těžké dennodenní práce. Zraněných jsme měli spoustu, a do toho i nově příchozí hráče, které jsme museli z kraje sezony naučit systém naší hry, aby do ní dobře zapadli. Celkově si myslím, že nám obrovsky pomohl start sezony. Nepostoupili jsme sice v CHL do vyřazovací části, ale odehráli jsme v ní v létě skvělé zápasy, které nás připravily na desátého září.
Posilám to šlape
Novináři tehdy řešili, co se s Oceláři v přípravě děje, a odpovědí byl famózní vstup do sezony. Dá se o vyřazení z Ligy mistrů mluvit jako o nějaké facce?
Nedávno jsem to říkal v jiném rozhovoru, my v létě tvrdě trénujeme a většinu zápasů hrajeme na tři pětky. Nabíráme kondici, sílu. Tým se svými kolegy připravuju na to, abychom vykopli desátého září v nejlepší formě začátek extraligy. Nechystám tým na dvacátého srpna. Nechci, aby Oceláři dospěli v průběhu sezony k vyhoření, k uspokojení nebo abychom nezachytili začátek extraligy a tím se dostali hned z počátku ligy pod tlak. Někdy je tlak na sportovce zdravý, existuje ale i tlak, který být nemusí. V srpnu jsme trénovali opravdu tvrdě a na naší hře to bylo znát. Navíc v CHL nastoupilo i dost hráčů z partnerského klubu ve Frýdku-Místku, kteří třeba ještě nemají na extraligu a najednou čelili top švýcarským či švédským týmům.
A do toho přes léto na klíčové posty přišli noví hráči. Jak jste spokojeni s jejich výkony? Třeba Andrej Nestrašil mezi reprezentačními přestávkami ožil a byl v této fázi sezony nejproduktivnějším hráčem týmu.
Přesně tak. I my jsme zprvu jeho pozici v týmu hledali. Myslím, že si nakonec s bratry Kovařčíky sedl myšlenkově i dovednostně, i když to trvalo nějakou dobu, byl to proces. Nejprve hrál s Petrem Vránou, pak jsme ho posunuli jinam, hledali jsme i pro něj ideální spoluhráče. Ať se ale nebavíme jen o Andrejovi, přišli i Martin Marinčin, Marek Mazanec, kteří si museli zvykat na nový styl i kolektiv. Nováčků přes léto v kádru Ocelářů nebylo moc, ale všichni se začlenili. A teď vidíme, že jim to herně sakra šlape!
A to se odrazilo i v nominaci na reprezentační akce: na sraz národního týmu Česka se hlásili hned čtyři Oceláři, slovenský dres oblékl Miloš Roman, a to se ještě Martin Marinčin a Marko Daňo pro zdravotní problémy omluvili...
Je to vizitka, že naší práci děláme dobře. Naši hráči makají a mají na úroveň svých reprezentací, to jim samozřejmě přejeme. Pro každého hráče tady je cíl získat zahraniční angažmá, ukázat se, nosit národní dres: Pro všechny z nich je nominace skvělou zprávou.
A bonusem navíc je, že mohou zabojovat také o účast na olympijských hrách...
Slovenští kluci asi mají reálnou šanci se na olympiádu dostat i za podmínek, že v Pekingu budou hrát hokejisté z NHL. Já tomu alespoň věřím, že šanci hrát za Slovensko na olympiádě mají všichni tři výše zmínění, moc bych jim to přál.
Hokejová extraliga ale během olympiády nemá naplánovanou přestávku, připravujete se na to, že tým může být během února ve finiši základní části oslaben?
S Kladnem jsme si už přeložili vzájemný zápas na jiný termín, jejich vedení nám vyšlo vstříc. Ostatní si ale s námi zápasy odkládat nechtějí. Je to taková trošku česká vyčůranost, soupeři totiž pochopitelně ví, že nám tři čtyři hráči budou chybět. Nepříjemností samozřejmě je i fakt, že v té době bude zaprvé po uzávěrce přestupů a zadruhé od 15. února dál nebudeme moct pro první tým využívat hráče z Frýdku-Místku, se kterými bude chtít partnerský klub počítat pro závěr sezony. Regule jsou takhle nastaveny, ale my se samozřejmě nebudeme na nic vymlouvat. Jsme Oceláři, máme ambice a i možné oslabení v průběhu olympiády bychom rádi zvládli.
Když naznačujete blížící se konec přestupního období, je ve hře ještě nějaká posila pro první tým?
Pokud by se na trhu objevil kvalitní hráč, který nás bude zajímat a budeme s trenéry věřit, že by nám mohl pomoct, koncem ledna bych se takové posile určitě nebránil.
Třinecké přesilovky: Nejlepší v lize
Pojďme se vrátit zpět k Ocelářům a probíhající sezoně: V ní dominujete i v přesilových hrách, s úspěšností bezmála třicet procent jste v tomto ohledu nejlepším týmem. Je to něco, na co se zaměřujete?
Na tréninku se přesilovkách věnujeme hodně. I když hrajeme i tři zápasy týdně, snažíme se přesilovky do přípravy zařadit. Ne vždycky, někdy přesilovky trénuje jen formace, které to v danou chvíli zase tolik nejde, jindy trénuje přesilovky pětka, která v ní dominuje, aby si ještě více zvýšila sebevědomí. Využití přesilovek je o kvalitě jejich provedení, my šikovné hráče na to máme. Jako trenér si ale umím představit a přeji si, aby procento bylo ještě vyšší (usmívá se). Ale v globálu můžu říct, že jo, že přesilovky i oslabení letos zvládáme velmi dobře.
A Třinec i díky tomu vyhrává zápasy...
Jsme nejlepším týmem v přesilovkách a druhý nejlepší tým v oslabení. Speciální formace rozhodují zápasy a pro play off to platí obzvlášť. Rozhodně ale bychom měli být produktivní více při hře pět na pět. Soupeři si s postupem času dávají větší pozor, faulují proti nám méně, jsou opatrní.
Na druhou stranu se Ocelářům letos daří vyhrávat zápasy, v nichž padá spoustu branek. I zápasy, při kterých musíte být hodně trpělivý, při kterým k vítězství stačí i jediný gól. Je záměr hrát takhle opatrný, trpělivý hokej?
Záměr je vyhrávat každý zápas. A jestli k vítězství v daném zápase vede cesta defenzivně založeným hokejem... Týmy proti nám, zejména když přijedou do WERK ARENY, už dlouho nehrají otevřenou partii. Každý sem jezdí bránit. Ví, že nesmí udělat faul, hrají hodně zodpovědně. Na nás je jejich obranu překonat, ať už zmíněnou přesilovkou nebo naší trpělivostí. My jako trenéři pak měníme v průběhu zápasu herní styl a věřím, že nám to jde. Umíme během zápasu přehodit výhybku, měnit tempo hry. Věřím, že pro soupeře je těžké na naší hru reagovat. Hrát otevřený hokej nahoru dolů, ale prohrát třeba 3:6, takto se prezentovat určitě nechceme. Hostující trenéři nám po utkání říkají, že jsme hráli super hokej, že se jim s námi dobře hrálo. Výsledek toho všeho je, že máme z toho utkání nula bodů. Proto se snažíme hrát hokej účelný, ale samozřejmě i hokej, který bude bavit naše hráče a fanoušky. Hokej, kterému budou věřit, že je posouvá dál a přináší jim vítězství.
Oceláři vyhráli titul dvakrát v řadě, třikrát v řadě došli až do finále. Cítíte, že se na vás chtějí soupeři vytáhnout?
Každý proti nám hraje nadoraz! Věřím, že jsme jako současná Slavia ve fotbale, kamkoliv přijede, tam jde soupeř za hranu. Myslím, že trenér Trpišovský má ostatně s námi společnou ještě jednu věc: Ví, že jeho tým nemůže prohrát. Má respekt k soupeři, ale je nastavený tak, že chce každý zápas vyhrát. A to jsme i my. My jsme Třinec, my jsme Oceláři. My si nejedeme hokej zahrát, my jedeme vyhrát zápas.
Jak těžké je tuhle mentalitu dostat i do hlav hráčů?
Jsme v organizaci, která by měla vyhrávat a chce vyhrát. Každý z hokejistů, který do Třince přichází to ví a každý z nich je takhle nastaven. Hrozně moc vítězit chce, uvědomuje si, že je v nejlepším týmu a vyhrávat by taky měl. My je na to musíme připravit a ukazuje se, že když dělají co mají, skutečně vítězit pravidelně dokáží.
Oceláři za sebou mají dva mistrovské titulu, znovu do sezony vstoupili jako obhájci a znovu jsou na čele průběžné tabulky dlouhodobé soutěže. Vnímáte, že to je důkaz, že se hokej v naší organizaci dělá správně?
Hráči nám dospívají, kostra týmu je dlouhodobě stejné. Jen ti mladší z nich se postupně dostávají k větším rolím. Kádr se i přes léto částečně obměnil, ale stejně jsme pořád schopní dělat hokej správně. Dělat ho tak, aby bavil naše diváky, naše hráče i nás trenéry.
Poctivě za svým cílem
S tím pochopitelně souvisí i jistý tlak, očekávání. Ta zní jasně, Oceláři by zase měli hrát na konci sezony o pohár...
Proč si dávat malé cíle? Já nechci sezonu odehrát, já chci sezonu vyhrát, to říkám upřímně. Sice o tom navenek nikdy moc otevřeně nemluvíme, ale jdeme si poctivě za svým. Můžeme hrát dobře, může nás někdo i tak vyřadit. To se může stát, ale uděláme všechno proto, aby se to nestalo, od začátku sezony. Co se stane v play-off, to samozřejmě vyvěštit nemůžu.
Ale případné vítězství je to, co vás pohání dál...
Přesně tak. Proč hraji? Proč dělám svou práci? Protože mám pohodu a jsem dobře ohodnocen? Ne, s tímhle myšlením na mě nechoďte. Já chci mít velké cíle, chci aby je měli i mí hráči.
Ať už sezona dopadne jakkoliv, v příštích týdnech se blíží jeden historický moment klubu. Martin Růžička se už brzy stane nejproduktivnějším hráčem Oceláře, poskočí na první místo před Richarda Krále. Co na to říkáte?
Vnímám, kolik bodů sbírá. Jemu se v Třinci dařilo vždycky a moc mu přeji, aby si první místo upevnil. Přál bych si, aby to byla už jen otázka dní. Je jedním z nejdůležitějších hráčů našeho týmu a historická čísla to tím jen potvrzují. A to má ještě několik dobrých sezon před sebou! On bude produktivní a bude pomáhat Ocelářům. Jsem rád, že mám takového hráče v týmu a rekord, který se blíží, je jen vizitka toho, jaký je hráč, sportovec. Jak se připravuje, co všechno hokeji obětuje.
Co byste závěrem chtěl popřát v předvánočním období našim fanouškům?
Hlavně zdraví a štěstí. Aby si užili svátky a po nich nám i nadále fandili, vím, že někde v srdci i na dálku i v téhle těžké době budou. Přál bych si, abychom i my jim na oplátku dělali ve zbylém průběhu sezony, a hlavně na jejím konci, radost. A věřím, že proto v kabině Ocelářů uděláme úplně všechno.
