Herní převaha českého týmu byla velká, ale z ledu jste odešli s porážkou. Kde hledáš příčiny?
Taková porážka mrzí, protože jsme byli herně lepším týmem, ale v zakončení se nám vůbec nedařilo. Slovenský gólman udělal několik pěkných zákroků, hodně mu pomáhala i obrana. Hlavně kvůli lidem, kteří nám krásně fandili, nás tahle prohra štve.
Hráčská kabina Ocelářů leží zhruba dvacet metrů vedle šatny národního týmu. Nespletly se ti dveře?
(usmívá se ) Trefil jsem to hned napoprvé. Neřeším, ve které šatně se převlékáme, tohle jsou drobné věci. Kabina Ocelářů má větší luxus, ale tohle nehraje velkou roli. Mít na sobě dres nároďáku, to je vždy čest. Teď už se ale zase těším na zápasy v třineckém týmu. Program máme docela nahuštěný.
David Musil kryje kotouč před exOcelářem Radoslavem Tyborem. foto: Petr Rubal
V reprezentaci dlouho hrával tvůj děda, legendární útočník Jaroslav Holík i otec František. Vyprávěli ti nějaké příběhy z tehdejší doby?
Slyšel jsem jak od dědy, tak i od táty spoustu historek, někdy to byly docela neuvěřitelné věci. Oba dva brali účast v nároďáku jako obrovskou poctu, já to vnímám stejně. V kariéře hokejisty není nic významnějšího, než mít na sobě reprezentační dres.
Trenér Jandač už na tiskovce prozradil, že zítra během odvety v Žilině nenastoupíš. Jsi rád, že budeš mít trocho volnější program před důležitými zápasy Ocelářů v Lize mistrů?
Tohle se mi těžko hodnotí, komunikace probíhala na úrovni trenérů, přijal jsem to jako fakt. Pokud bych měl hrát i zítra v Žilině, nebyl by to žádný problém. Je začátek sezony, sil mám dost, je to moje práce.
Co jsi říkal na dnešní atmosféru? Když bereme v potaz, že je léto, sezona ještě pořádně nezačala, je skoro pět tisíc fanoušků solidní počin, že?
Atmosféra byla parádní, lidi fandili celý zápas, opravdu se mi to moc líbilo. Trochu nás mrzí, že jsme je nepotěšili alespoň jedním gólem. Věřím ale, že třineckému publiku uděláme radost teď v Lize mistrů.