Nejvíce se po zápase bude mluvit o velkém tlaku Českých Budějovic v závěru utkání, všech pět Ocelářů leželo ve vlastním brankovišti a rozhodčí hledali, kde je puk, také následně na videu. Byly to velké nervy?
Nervy to byly. Já jsem se hlavně modlil, protože deset vteřin před tím jsem se dostal k puku na prostředku pásma, měl jsem ho na hokejce, chtěl jsem vyhodit do středního pásma, ale nějak mi to z bekhendu sjelo. Modlil jsem se, protože jsem věděl, že by to byl můj gól. Jsem rád, že jsme tam všichni naskákali po hlavě. Leželo nás tam tolik, že to tam snad ani nešlo docpat. Mazi to tam skvěle držel betonem, to bylo fantastické! Naštěstí se nám to povedlo. Pak Vožuch skvělý blok na konci, vyhodil z pásma a tam už bylo hotovo.
Měl jsi přehled, kde puk je?
Jo, viděli jsme ho tam. Rozhodčí tam ležel jak v NHL na bráně, měl to skvěle pod kontrolou. Celou dobu puk viděl, furt křičel volný, volný, volný! Proto to nechal tak dlouho být. Jak jsme tam leželi, nemohli jsme se ho dotknout, takže jsme tam spíš jen bránili. Naštěstí to nějak vyskočilo do strany a byl mimo brankoviště. Růža to pak zametl do rohu a nějakým způsobem jsme se z toho vymotali.
Nakonec to dobře dopadlo, Oceláři vedou v sérii 1:0 na zápasy. Jak těžké úvodní čtvrtfinále bylo?
Už v týdnu jsem říkal, že to bude hodně těžká série. Zatím je to jen jedna výhra, nic to neznamená. Můžeme být rádi, že na to , že to bylo po čtrnácti dnech pauzy, jsme dobře začali. Hráli jsme dobrý, zodpovědný a týmový hokej. Věřím tomu, že kdybychom takhle pokračovali, šance být úspěšný je. Ale jak říkám, musíme být nohama na zemi, hrát stejně. Jen tak můžeme být úspěšní.
