Jaroměřský: Vytrpěl jsem si toho dost, ale po operaci se cítím jako nový

Od svého příchodu do Třince zažil dvě mistrovské sezony, ale vinou vážných zranění ani jednu nedohrál. Přípravu na tu další ale obránce Jan Jaroměřský zahájil jako jeden z prvních Ocelářů. Zotavuje se po náročné operaci kolene a těší se na obnovenou spolupráci s trenérem Zdeňkem Motákem.

Od zisku titulu utekl teprve měsíc a Oceláři už jsou v přípravném režimu. Jako první začal s individuálními tréninky Jan Jaroměřský, který kvůli zranění vynechal celé play off a podstoupil v dubnu operaci kolene. Je ale rád, že se nepotvrdila hrozba artrózy a může v hokeji pokračovat.

„Se zdravím jsem to měl v posledním roce jako na houpačce,“ řekl Jaroměřský, který přitom v základní části odehrál padesát zápasů. „S prstem (na ruce) jsem měl problémy od přípravy, přidalo se i koleno. Měl jsem prasklý meniskus, poškozenou chrupavku, dostával jsem do kolene injekce a lékař dokonce mluvil o artróze. I proto jsem nehrál podle představ trenéra, kleslo mi herní vytížení. Snažil jsem se makat o to více, i když mě to bolelo. Chtěl jsem podávat lepší výkony, ale svůj zdravotní stav jsem tím zhoršoval. Byl jsem trochu v bludném kruhu, přepadaly mě i myšlenky, zda mi hokej za to utrpení stojí. Takovou sezonu už nechci zažít.“

Po operacích křížového vazu i prstu na ruce se cítí mnohem lépe. „Mé vyhlídky přes všechny opravy vypadají optimisticky. Jsem v rukou specialistů a připadám si jako nový,“ pousmál se 33letý obránce. „Reoperace prstu se povedla, ruku můžu používat bez nějakého většího omezení. V prvním týdnu v červnu mi z ní ještě vyndají drát. Nohu po plastice vazu postupně zatěžuju a dle prognóz stihnu přípravu na ledě. Mám radost, jak se to vyvíjí. Tahle zranění můžou člověka vyřadit i na osm měsíců. Na začátku sezony se ale určitě neobejdu bez ortézy,“ pokračoval.

Moták je přísný ale férový

Jaroměřský už měsíc funguje v individuálním režimu. „Dodržuju pokyny od fyzioterapeuta a kondičního trenéra, aby se vaz dobře hojil a abych uzdravil koleno. Vynechám v přípravě běhání, skákání, bude to monotónní. Základem je rotoped, air bike, posilovna. Každý týden si zvyšuju zátěž a tělo reaguje dobře,“ těší ho. Postupně se k němu ve Werk Areně přidávají ostatní. „V pondělí jsme se poprvé sešli ve větším počtu. Bylo nás asi deset. Kluci už taky začínají.“

S Oceláři vyrazí i na tradiční soustředění do Tater. „Nebudu bláznit po sjezdovkách, ale chybět nechci. Slouží to i jako teambuilding, utužují se vazby mezi hráči a ti se lépe poznají. Navíc ho povede nový trenér,“ pokračoval Jaroměřský, který kouče Zdeňka Motáka zažil tři sezony v Olomouci. „Je férový i přísný a taky nic neodpustí. Zakládá si na poctivé práci. Vyžaduje, aby každý dělal, co má a naplno. Ale tak by to mělo být. Každý by měl v životě přistupovat ke všemu, co dělá, pořádně.“

Tímhle přístupem se taky řídí. „Nechci nic podcenit od A do Z. Makám v tréninku, jím zdravě, spím, kolik je potřeba, dbám na kvalitní regeneraci. Od začátku přípravy není nic, co bych si vytknul, a v tréninku vidím progres. To mě těší, v tomhle módu vydržím. Mám obrovskou motivaci, abych se zařadil mezi opory týmu. Tahle představa mě žene kupředu. Větší motivaci jsem dosud necítil. Udělám maximum, abych se co nejlépe připravil.“

Obstál v roli moderátora

Jan Jaroměřský minulý týden vyměnil hokejku za mikrofon a moderoval akci s názvem Polévka na dlažbě.

„Dvanáct neziskových organizací v Třinci a okolí přibližovalo lidem svou činnost a během toho vařily ve stáncích polévku, která se přítomným rozdávala zdarma. Stejně tak popcorn, cukrová vata. Vystoupily i děti ze Základní umělecké školy v Třinci. Povedlo se to. Už se plánovalo, že se na podzim udělá kotlíkové vaření ve stejném duchu, a zařekl jsem se, že to klidně zase budu moderovat. Padaly i návrhy, že by mohli vařit i Oceláři. Uvidíme,“ řekl Jaroměřský.

K roli moderátora jej postrčila jeho manželka Tereza. „Rozhodlo se tak trochu o mně beze mě. Moje žena se zná s paní z organizace, která akci pořádala, a navrhla mě. Když se pak na mě obrátili s prosbou, abych to moderoval, souhlasil jsem. Styděl bych se, kdybych odmítl neziskovku.“

Moderoval poprvé. „Nijak jsem se nepřipravoval a počáteční trému jsem rychle odhodil. Měl jsem harmonogram, kterého jsem se držel, a byl jsem sám sebou. Občas jsem vařil z vody a plácal, ale ohlasy jsem měl dobré. Obstál jsem. Docela jsem si to i užil. Navíc mi svou povahou sedí lidé, kteří pomáhají druhým. Jsou veselí, pozitivní. Cítím se v jejich společnosti skvěle. Rád si to zopakuju,“ doplnil.

Třinec i místní lidé mu přirostli k srdci

Jan Jaroměřský žije v Třinci teprve dva roky, ale cítí se tu s ženou Terezou a třemi dětmi jako doma.

„Přestěhovali jsme se do Ropice, máme útulné bydlení s výhledem na kopce a na srnky. Našli jsme si tu rychle přátele, místní lidé nám přirostli k srdci. Za pět minut jsem na zimáku, staví se rychlovka na Frýdek i Ostravu. Na tréninku se cítím skvěle. Moje žena si plní sen s kavárničkou, dokonce své představy předčila a otevřela si něco víc. Děti jsou taky spokojené. Líbí se nám tu. Žijeme si tu jako v pohádce,“ řekl Jaroměřský.

Není aktivní jen jeho žena, také nezapře v sobě podnikavého ducha. Mezi jeho sny patří velký projekt komunitního soužití dětí ve školce a seniorů v pečovatelském domově se společnou zahradou a malou zoo. I v Třinci otevřel obchůdek.

„Chtěl jsem sem přinést něco nového, aby lidé nemuseli jezdit daleko. Naplňuje nás to tu,“ uzavřel Jan Jaroměřský.