Dělá to s Vámi něco, když vidíte na speciálních dresech pro nedělní zápas s Libercem tvář Ivana Hlinky, Vašeho někdejšího spoluhráče anebo možná i kamaráda? Anebo je to už tak dlouho, že s Vámi žádné emoce necloumají.
Na Ivana si člověk vždycky rád vzpomene, ale je to dlouhá doba, bohužel.
Jaký jste spolu měli vztah, oba jste z Litvínova, není mezi Vámi nějaký velký věkový rozdíl a něco jste společně i odehráli?
Měli jsme spolu klasický vztah, spoluhráčský, kamarádský, tak jak to bývá v mančaftech. Ale vyloženě blízký vztah jsme spolu neměli.
Kdy jste se vlastně potkali poprvé? A jaká je Vaše první vzpomínka na setkání s Ivanem Hlinkou?
Ivan začal hrát v Litvínově ligu v 16 letech. Já jako žák jsem na ty zápasy samozřejmě chodil a on byl pro mě vždycky takový idol, ke kterému mladí kluci vzhlížejí. Po uplynutí dalších šesti let jsem nakouknul do kabiny "áčka" i já a tam jsme se potkali spolu poprvé. Hráli jsme spolu až do roku, myslím, 1982, než Ivan odešel do Kanady. To bylo celé to
Jaký byl Ivan Hlinka hokejista?
Já myslím, že o Ivanovi toho bylo napsáno už hodně. Byl to jeden z těch výjimečných hokejistů, kteří u nás hráli ve své době v celé republice. Ivan určitě patřil k těm, kterých, když jste přišli na stadion, tak jste si jich všimli. Ať už to bylo během ligového utkání anebo v reprezentaci. Byla to velká osobnost.
Překvapilo Vás, jaký z něho vyrostl úspěšný trenér? Ríká se, že ne z každého výborného hráče vyroste skvělý trenér...
Já myslím, že si k tomu musel najít postupně cestu, protože když se podíváte do historie, tak v začátcích víceméně příliš úspěchů na klubové scéně neměl. Takže si musel k tomu určitě najít tu cestu a to se mu povedlo.
Pokud to lze rozdělit, uznáváte tedy víc Ivana Hlinku jako hráče anebo jako trenéra?
Ne, ne...to je blbá otázka (směje se). Já ho uznávám jako člověka, protože jsem měl možnost s ním strávit dost chvil. A byl to výborný, chytrý a sečtělý člověk, který měl rád humor, legraci a který byl sportovně založený. Provozovali jsme tenis, fotbal a vždycky jsme si u toho užili spoustu srandy.
Snažil jste se od něho něco vzít? Ať už z toho hráčského anebo trenérského hlediska?
Nikdy jsem ho nekopíroval. V žádném případě. Za prvé Ivan měřil metr devadesát, já měl 183 cm a byl jsem úplně jiný typ hokejisty, než byl Ivan, takže tady v tomto směru ne. Samozřejmě jeho přístup k hokeji, to je první věc, kterou by měl člověk okoukat, když přijde jako mladý do kabiny. Takže toho jsem si všímal. A co se týká trenéřiny, tak já jsem ho jako trenéra zažil hodně málo, takže tady v tomto směru se nedá moc o nějakých zkušenostech mluvit. Jako trenér jsem se později snažil vzít od každého, koho jsem zažil, to dobré. Ovšem je nutné mít na paměti i ty špatné věci, abych hráčům nedělal to samé...
Vítězství na olympiádě v Naganu je největším úspěchem v dějinách našeho hokeje. Tenkrát stál na střídačce Ivan Hlinka. Proto se musím zeptat, byl Ivan Hlinka nejlepším naším trenérem všech dob?
Ne, ne, ne (směje se). Já si myslím, že takové označení, by bylo neúctou ke všem ostatním trenérům. To se nedá hodnotit, jestli byl nejlepší. Já si myslím, že bychom mohli říci, že byl jedním z nejúspěšnějších trenérů. To určitě. Tak bych to hodnotil já.
Naznačil jste, že tak daleko se Ivan Hlinka dostal zejména díky svému přístupu. Co si pod tím máme představit?
Já si myslím, že Ivan měl v prvé řadě talent. A jak už jsem naznačil, byl to kluk, který měl rád sport, hrál výborně fotbal i tenis. Ale hlavně, a to vidíte i dneska, kdyby člověk nepracoval a měl jenom ten talent, tak to nikam nedotáhne. A u Ivana to byly spojené nádoby, a proto byl tak úspěšný, protože to byl jeden z výjimečných talentů, který to uměl i prodat.
