Míro, popiš mi brankovou situaci, kterou jsi před gólmanem Olomouce vyřešil naprosto chladnokrevně.
Hreho vybojoval puk a poslal mi ho před branku. Neskutečný pocit. Jen jsem do toho plácnul a spadlo to tam, byl v tom i kus štěstí. Hodně to ze mě spadlo, jsem za gól strašně rád. Bylo to bojovné utkání, hlavní je, že jsme ho dovedli do vítězného konce. Taky bych chtěl poděkovat fanouškům za podporu, byli hodně slyšet.
Kam přijde puk, kterým jsi vstřelil premiérovou extraligovou branku?
Domů na poličku do pokoje. (směje se) Od kluků už jsem slyšel, že to bude i něco stát. Snad na to budu mít. (usmívá se)
Jak prožíváš, že právě tebe si trenéři vybrali z juniorky a dávají ti v posledních utkáních šanci?
Jsem za to strašně rád. Snad je k tomu vedlo to, že podávám dobré výkony v juniorce. Trenéři to viděli, tak na mě ukázali. Jsem rád, že dostávám prostor. Cením si toho.
Co od tebe trenéři chtějí?
Upřímně? Hlavně mě nechávají hrát. Chtějí, ať se otrkám, ať si navyknu na tempo extraligy. Musím dodržovat systém, to je jasné. Žádné zvláštní věci po mně ale nechtějí.
Užíváš si, že sedíš v kabině vedle hráčů s mistrovskými tituly a se starty v NHL?
Neskutečné! Každý jeden spoluhráč mi něco přináší, něco si od něj můžu vzít. Strašně si vážím toho, že můžu hrát právě v takovém týmu.
