Přiznám se, že zpráva o složení semifinálových dvojic mne zastihla během tradičního posezení s přátelí u zlatavého moku. Jak už to ve společnosti obvykle bývá, okamžitě se rozpoutala vášnivá debata, jaké šance tentokrát Oceláři mají.
Třinecký skeptik pravděpodobně okamžitě namítne: "Je to špatné - zase ten zlínský antihokej. Neumíme na ně."
Zcela bez pochyb má tahle téze opodstatněný základ. Mužstvo z Baťova města skutečně dlouhodobě preferuje defenzivní pojetí hokeje, což mu častokrát přináší pozitivní efekt. Ano - to je ten neoblíbený tým, který za poslední dva roky pokaždé v play-off ukončil Ocelářům sezonu. Ano - je to ten tým s nepopulárním Leškou, provokatérem Balaštíkem, a věčně si stěžujícím Čajánkem.
Vicemistrovský Zlín také letos pod taktovkou stratéga Rostislava Vlacha, jenž loni získal ocenění pro trenéra roku, předvádí spolehlivé výkony. Cílevědomost a píle hráčů, koncepční práce, sázka na odchovance. Bývalý výborný hráč se stal úspěšným i na střídačce.
Pracovně jsem měl možnost osobně poznat a alespoň částečně nahlédnout také do zákulisí zlínského oddílu. Ze subjektivního hlediska snad mohu konstatovat, že je to klub, který stojí na zdravých základech. Respekt a uznání k "ševcům" je v tomto směru na místě.
Dalším často zmiňovaným důvodem skeptiků může být historická bilance ve vyřazovací části, která jak je všeobecně známo, rovněž hovoří jednoznačně ve prospěch žlutomodrých.
Tohle vše mohou být naprosto racionální fakta v rukou třineckých pesimistů, jenže půvab a kouzlo sportu spočívá vždy v nějakém důležitém ALE!
Například argument o negativní bilanci v play-off zcela evidentně kulhá na obě nohy, což dokumentuje nedávný skalp Pardubic, se kterými Třinec údajně kdysi taky "neuměl". V letošní základní části sice Oceláři jihomoravského rivala třikrát pokořili, před aktuálním semifinále je ovšem tahle statistika dosti irelevantní...
Oceláři oproti loňsku prošli velkou změnou. Ne, opravdu nemám na mysli hráčský kádr. Ten zůstal s výjimkou několika rošád téměř identický. Nejzásadnější proměna je zcela bez debat na střídačce. Trenér Jiří Kalous má v kabině přirozenou autoritu a potřebný respekt. Postupem času snad získal rovněž důvěru náročného třineckého fandy. Byl to však značně bolestný a déletrvající proces...
Je nad slunce jasnější, že současný kouč dokázal mužstvu vštípit řád a větší disciplínu hlavně ve hře směrem dozadu, což ostatně avizoval už před začátkem své mise pod Javorovým. Především ve čtvrtfinálových duelech v Pardubicích Slezané zřetelně a naplno ukázali, že poctivá defenzivní práce, která je mnohdy klíčem k úspěchu, jim rozhodně není cizí.
Sečteno, podtrženo - existují pádné důvody, proč letos skálopevně věřit, že historii změníme a silného protivníka tentokrát zdoláme.
