Voženílek o postupu do finále: Kvůli tomu jsem do Třince přišel

Přestože v semifinálové sérii nedal jediný gól, patřil v každém utkání mezi nejvýraznější hráče na ledě. Dohrával souboje, neštítil se tvrdé práce před brankou, kde to zákonitě nejvíce bolí. „Proto jsem do Třince šel, chtěl jsem být součástí velkých výsledků,“ prohlásil Daniel Voženílek krátce po třineckém postupu.

Jak se ti Dane bude semifinále, které rozhodl až sedmý zápas, hodnotit?

Byla to hodně těžká série. Jsme strašně rádi, že jsme ji urvali, ale teď je ještě jedna další před námi. Nejprve si odpočineme, pak se na ni připravíme a půjdeme dál. 

Kdy dnes Oceláři začali věřit o svém postupu, bylo to až po vychytaném trestném střílení tři vteřiny před koncem?

Já věřil od začátku zápasu. Dostali jsme ale první gól, takový smolný… Proletělo mi to skrz nohy, říkal jsem si, že tam mám někde ještě čmouhy, strašná smůla! Naštěstí jsme srovnali a pak jsem viděl, že hrajeme kvalitně jako tým a že to zvládneme. 

Jak jsi vůbec prožíval momenty tři vteřiny před koncem, když hlavní rozhodčí před posunutou brankou překřížili ruce nad hlavou?

Mně to pořád nebrala hlava, já nevěřil, že se nájezd pojede. A když ho pak Káca chytil, byla to obrovská euforie. Jsme za něj strašně rádi. I pro fanoušky musí být super, že za sérii udělal takovou tečku

Přitom nechybělo moc, aby Tomáš Hyka blafákem poslal zápas do prodloužení, že? 

Říkal jsem Kácovi po zápase, že už ho Hyka měl… On to udělal dobře, měl tam hodně místa, ale nedostal puk nahoru. Možná i proto, že tam Káca beton měl. Není sranda to zvednout, tři vteřiny před koncem ani led není v nejlepší kondici, atmosféra byla skvělá… Prostě to nezvedl.

Ty sám jsi jako rodák z Pardubic prožíval hodně zvláštní sérii, navíc jsi byl i často terčem útoků pardubických hráčů. Je postup nakonec o to sladší?

Když vyhrajete, je to skvělý pocit. Že by to bylo ale něco nadstandardního? Ne. Každý zápas je nějaký, já jsem nějaký typ hráče a možná po mně jdou víc, ale to je součást hry a já to beru. 

Celá série byla nabitá vypjatými momenty. Na druhou stranu, vyloženě zákeřné věci si oba týmy odpustily, souhlasíš?

V play off přesilovky a oslabení rozhodují, každý z týmů chce být disciplinovaný. O tom byla taky celá tahle série. Byla tvrdá, ale férová. Bez zbytečných faulů. 

Co Oceláře, se kterými nikdo moc nepočítal, nakoplo až k cestě do finále? Byla to vítězná série se silnou Spartou?

Ani předkolo s Litvínovem nám nedalo úplně lehké zápasy, ale poznali jsme, že to může jít. Pak přišla Sparta a třetí třetina v prvním zápase, kde jsme ukázali, že umíme hrát kvalitní hokej a sami sobě potvrdili, že když budeme dělat dobré věci, můžeme hrát proti všem. 

A je z toho páté finále klubu v řadě, pro tebe v Třinci první…

Proto jsem do Třince šel. Chtěl jsem být součástí velkých výsledků. I když sezona nebyla po celou dobu úplně ideální, jsem za postup do finále rád. Teď to všechno ale teprve začíná. 

V čem tkví síla Ocelářů?

To vám řeknu až po play off. Ale ve zkratce je to tým. 

A obětavost? Dnes měli Oceláři kolem čtyřiceti zblokovaných střel…

To je součástí toho slova tým.