Slovenská mašina Cedzo! Věřím v další šance a stres mě už nebrzdí, hlásí dorostenec

V posledním zápase skupiny B o pořadí v play off už dorostencům Třince zdánlivě o nic nešlo. Sobotním vítězstvím v domácím derby s Vítkovicemi v poměru 7:4 přesto potvrdili své tabulkové prvenství. Slovenský bombardér Adam Cedzo získal coby nejproduktivnější Ocelář třetí místo ligového bodování. Teď už se soustředí na vyřazovací část. „Máme šanci na úspěch, ale měli bychom krotit emoce,“ nabádá sedmnáctiletý talent.

Adame, po vašem posledním utkání nadstavbové části s Vítkovicemi zůstáváte na prvním místě dorostenecké extraligy. Jak to vnímáš? 

Je to super pocit. Myslím si, že jsme podávali dobré výkony, ať už během nadstavby nebo předtím v základní části. Dodržovali jsme náš systém, což se vyplatilo. Věřím, že v tom budeme pokračovat a dojdeme co nejdál v play off. Jsme komplexní tým, který si umí vypracovat šance.

Po skvělé základní části se musíte vyrovnávat s vysokými očekáváními. Bude to velký tlak?

Určitě, ale i trenér Malík nás připravoval na to, že do posledních zápasů nadstavby musíme jít naplno. Nebyly zbytečné. Sloužily k tomu, abychom se nachystali právě na play off.

Dá se říct, že jste zatím měli navrch nejen výsledkově, ale i herně? Průměrně jste v každém utkání přestříleli soupeře o 12 pokusů…

Bylo to cítit. Hodně týmů jsme přehrávali, ale většinou třeba jen jednu třetinu, pak se to zase otočilo. Takže zápasy vyzněly vyrovnaně, i když jsme je měli pod naší kontrolou. Bylo to dáno dobrou taktikou a našimi individuálními schopnostmi. Všechno dohromady zapadá, ale je třeba být herně disciplinovaný. Musíme se držet systému, i když zrovna vyhráváme 7:0, aby nikdo nedělal individuální chyby a nehrál sám na sebe. Pokud v tom budeme pokračovat, máme šanci na úspěch.

Zmínil jsi disciplínu a dodržování herního plánu, ale co fauly, kterých jste udělali vůbec nejvíc v rámci skupiny B (251 trestných minut)? 

Myslím si, že se hlavně zastáváme jeden druhého. Když někdo šťouchne do gólmana, někdy až přehnaně reagujeme. V play off bychom měli emoce určitě trochu krotit. 

Vybavíš si mentálně nejnáročnější moment dosavadní sezony, který jste společně překonali?

Nejspíš úplný začátek. Tuším, že po úspěšném President Cupu jsme na úvod dvakrát prohráli (v prvním kole s Vítkovicemi 3:5, ve třetím zápase proti Brnu 1:5, pozn. red.), neproměňovali jsme šance, i když byl herní obraz dobrý. To je asi jediný takový moment, který se mi vybaví.

Narážel jsem také na prosincový zápas s Jihlavou v nadstavbě, kdy jste padli 2:7 a vlivem vánoční přestávky přes tři týdny čekali na další utkání. Neležela vám během té doby vysoká porážka v hlavách?

Trošku určitě ano. Ale když podáme výkon, kdy nám to nelepí, nemáme štěstí a zápas nezvládneme, tak se ho snažíme hodit za hlavu a vrátit se ke hře, kterou jsme do té doby předváděli.

Přesuňme se k tvým individuálním výkonům. Za 34 zápasů si nasbíral parádních 68 bodů. Jak moc jsi se letos posunul?

Myslím, že oproti minulému roku, kdy jsem naskočil do vyšší kategorie, jsem našel herní pohodu. Určitě k tomu hodně napomáhají spoluhráči, protože mi sedí kluci v lajně i v šatně. Je to super, pohodu si užíváme. Já se snažím bavit se hokejem, nebrat všechno až tak vážně. Když se něco nepovede, věřím, že přijde další šance. Neberu takové věci na lehkou váhu, ale snažím se od nich odosobnit. Kdysi jsem se nad nimi stresoval, což mě brzdilo.

Vloni jste nestihli odehrát ani deset zápasů a ročník stopnul COVID-19. Co jsi během přerušení dělal, že jsi se vrátil v tak famózní formě?

Osobně jsem se snažil trénovat všude, kde to šlo. Celému týmu velmi pomohla letní příprava, kdy jsme se mnohokrát podívali na led. Dohnali jsme to manko, jelikož jsme nestrávili celé léto někde na „atleťáku“.

Jsi ze Slovenska, takže se musím zeptat na nedávný bronzový úspěch. Je pro tebe slovenská olympijská medaile další motivací do tréninků a zápasů?

Jsem rád, že jsme se konečně jako hokejový národ zvedli, stále se z toho raduji. Úspěch kluků určitě namotivuje mnoho dětí, aby začaly hrát hokej. Hráče v mém věku možná ani tolik ne, protože my si už motivaci umíme najít jinde.

A co říkáš na výkon tvého vrstevníka Juraje Slafkovského, nejlepšího hráče olympijského turnaje?

Už jsem ho pozoroval na posledním mistrovství světa. Kdekdo tvrdil, že v týmu neměl být, ale za mě tam patřil. Juraj vyhrává osobní souboje, na olympiádě to jasně ukázal. Je fakt, že mu do branky padlo všechno, ale je třeba mít i hokejové štěstí.