Trenéři debatovali s fanoušky

Osm dní před zahájením nového ročníku došlo na diskusní sezení fanoušků s osobami, které budou mít rozhodující zodpovědnost za letošní výkony a výsledky třineckých Ocelářů, Josefem Turkem a Pavlem Janků. Přinášíme některé zajímavé a podstatné myšlenky, které během vzájemné diskuse zazněly.

O eventuální výluce NHL a dopadu na třinecký kádr

Josef Turek

Nechceme nabourat určité vazby, které se tady vytvořily. Pokud stávka bude, doplníme kádr jen velice citlivě. Trénuje s námi Rosťa Klesla a toho bychom brali. Zapadá do týmu i charakterově. Chceme do kádru hráče, který by za Třinec položil život a ne hráče, který by se tady jen na půl plynu rozehrával. Pokud bychom reálně zvažovali příchod dalšího hokejisty, muselo by se jednat o mimořádně kvalitního hráče pro první dvě pětky. Musel by pod ním doslova hořet led. S Pavlem Markem určitá jména konzultujeme, ale prioritou je současný tým.

O vzájemné komunikaci v kabině

Josef Turek

Jsem s hráči domluvený, že mi mohou tykat. Chci, aby v kabině byla atmosféra důvěry a vzájemného respektu.

O začlenění nadějných třineckých juniorů do A mužstva

Pavel Janků

Během sezony budeme pečlivě sledovat i hráče z třinecké juniorky a klidně mohou dostat šanci. Momentálně vypadá velmi nadějně útočník Radim Matuš.

O tlaku klubového managementu na trenérský post

Josef Turek

Když jsem do Třince přicházel, slyšel jsem názory, že to budu mít těžké, že se z toho zblázním. Nic z toho není pravda, veškeré záležitosti okolo týmu s Pavlem Markem vzájemně konzultujeme a máme velmi korektní vztah. S vedením nemám jediný problém, nikdo mi do mé práce nezasahuje a nediktuje sestavu. Jsem přesvědčen, že tak to bude fungovat i během sezony. Byl jsem jmenován do funkce a já sám nesu plnou zodpovědnost za výsledky a herní projev týmu.

O přínosu kondičních trenérů

Josef Turek

Sajlerové mají naprosto stejné kompetence jako v loňské sezoně. Počítáme s nimi, jsou nezbytnou součásti našeho týmu a dělají velice potřebnou práci.

O hráčských kandidátech pro samostatné nájezdy

Josef Turek

Hráče na nájezdy nominujeme vždy podle aktuální intuice v konkrétním zápase. Nájezdy pochopitelně trénujeme, ale je to o momentální pohodě hráče. Může být brilantní technik a puk mu v rozhodující chvilce sjede z čepele. Pak tam pojede silový bek, který dá maximálně dvě branky za sezonu, ale nájezd promění. V nájezdech mnohdy rozhoduje momentální myšlenka. Mezi nejlepší nájezdníky patří v tréninku Martin Růžička, David Květoň nebo třeba Pepa Hrabal. Řekl bych, že našim trumfem na penalty by mohl být Šimon Hrubec, který má vysoké procento úspěšných zákroků.

O chování na trenérské lavičce během soutěžního utkání

Josef Turek

Zápasy dost emocionálně prožívám. Rozhodně nestojím na jednom místě, ale snažím se o aktivní koučing. Chodím po celé délce lavičky, burcuji, gestikuluji, promlouvám k hráčům. Nejsem ale typ trenéra, jakým je třeba Vladimír Růžička, který to s tlakem na sudí občas přehání. Rok jsem trénoval juniory Slavie a zažil jsem ho. Bývá hodně impulsivní a po hráčích občas křičí. Má to ovšem své hranice a je férový. Zažil jsem situaci, kdy Růžička ve vzteku přerazil juniorovi hůl, ale na druhý den mu věnoval dvě nové hokejky a omluvil se.

O chování mladých hokejistů v Česku a v zahraničí

Pavel Janků

Je velký rozdíl v přístupu a myšlení zámořských či švédských juniorů a některých našich kluků. Mnoho českých mladých je rozmazlených a chodí s nosem nahoru. Je třeba vše dělat s maximálním úsilím a být pro hokej naprosto zapálený, ale zároveň mít pokoru. Je třeba mladé vychovávat komplexně i co se týče chování mimo led. V Česku je běžné, že trenér uvažuje stylem "Nechodíš do školy, je mi to jedno, hlavně mi dej aspoň dva góly". V zámoří si tyhle věci lépe hlídají. Pokud hráč nemá správné chování a má například špatné výsledky ve škole, tak jej trenér klidně vyhodí z kádru. Je jedno, že to je třeba kapitán a nejlepší hráč. Nedělají se rozdíly.

O nutnosti hry v předbrankovém prostoru

Josef Turek

Jsem s hráči teprve měsíc a půl na ledě a chodit před brankoviště se musí naučit už mnohem dříve. Je to mnohdy vrozená vlastnost. Před brankovištěm to občas pořádně bolí, ale tohle je hokej. Je třeba clonit, dorážet, znepříjemnit soupeři hru. Je třeba tam chodit a sklepávat puky. Můžeme před zápasem apelovat, aby tam hráči chodili, ale samotné utkání někdy vypadá zcela jinak. Máme ale typy hráčů, kteří by se před brankou měli vyskytovat – Varaďa, Rákos atd.

O specifice utkání proti Zlínu

Josef Turek

Zápas proti Zlínu nebudu brát nějak prestižně. Bude to pro mne běžné utkání jako proti Spartě nebo třeba Vítkovicím. Netrénoval jsem ve Zlíně příliš dlouho, proto nebudu tenhle zápas nijak zvlášť prožívat. Zlínu ale vděčím, že mám práci v Třinci. Jinak bych tady zřejmě nebyl.

O trenérském poslání Pavla Janků

Trenéřina mě hrozně baví. Jsem opravdu moc rád, že mohu pracovat s takovým člověkem, jakým je Pepa Turek. Rozumíme si nejen lidsky, ale máme i podobné názory na hokej. Být trenérem je úplně něco jiného, než hrát hokej. Jsou to zcela odlišné profese, někdo to pochopí, někdo ne. Tahle práce mě baví a naplňuje. Jsem moc rád, že mohu pracovat zrovna v Třinci, kde mám domov a kde mi je nejlépe.

O běžném pracovním dni hokejového kouče

Josef Turek

Vstávám o půl šesté ráno. Dám si kafe, potom jedu na zimák. Projdeme se s Pavlem po oválu atletického stadionu a naplánujeme si den. Zhodnotíme předešlý trénink a poté jdeme do kanceláře. Projdeme si detailně tým, prokonzultujeme tréninkový plán. Okolo osmé hodiny jdeme s hráči na rozcvičení. Zhruba v 9:00 začíná ostrý hodinový trénink na ledě. Po skončení se věnujeme individuálním herním činnostem jednotlivých hráčů. Poté jdeme do posilovny nebo na překážky. Následuje protažení, gólmani mají trénink s Jardou Kamešem. Nechybí strečing se Sajlery, kruhový trénink. Převlékáme se a jdeme běhat do lesoparku. Poté jdeme na oběd, kde všechno znovu probereme a shrneme. Hráči chodí na regenerace, eventuálně na masáže. Odpoledne jedu na byt, kde si vše zakreslím, dělám si svůj trenérský deník. V 16:00 jedu zpátky na zimák a jsem tady zhruba do sedmi až osmi hodin. Během dne občas s Pavlem sledujeme trénink juniorů, aby nám nezůstal skryt nějaký talent. Poté probíhají individuální odpolední tréninky a já sám si jedu určité úseky na kole, abych se udržel v potřebné kondici. Večer dorazí Pavel Marek a důkladně konzultujeme, co se v konkrétní den trénovalo. Okolo osmé hodiny jedu zpět domů, kde si znovu dělám poznámky. Během celého dne musím vyřídit zhruba 30 telefonů. Je to náročná práce, ale výsledky se dostaví jen tehdy, když má člověk určitý řád a disciplínu.