Partnerský klub Nadační fond President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Zpátky do minulosti: Čtvrtstoletí od postupu!

29.03.2020 · Martin Stebel
Právě v těchto březnových dnech si někteří příznivci třinecké hokejové historie mohou s nostalgickým nádechem připomenout památné chvíle, kdy místní oddíl před 25 roky vybojoval historický postup do nejvyšší tuzemské soutěže.

Postupem do extraligy se zhmotnil dlouholetý třinecký sen. Pojďme si ale nejprve některé historické skutečnosti zakomponovat do širších souvislosti. První myšlenky na postup se rodily už v sezoně 92/93. Extraliga tehdy utekla o vlásek. V rozhodující páté bitvě play off tehdejší "Železáři" na domácím ledě podlehli v prodloužení Hradci Králové 1:2. O rok později (sezona 93/94) pro změnu ukončila třineckou snahu Královopolská Brno, která v semifinále zdolala mužstvo zpod Javorového 3:0 na zápasy. Na třetí pokus to už ale ambicióznímu týmu ze Slezska přece jen vyšlo!

Před startem ročníku 1994/95 se rozhodlo, že se extraliga rozšíří na stávající počet 14 účastníků. Předposlední Pardubice a poslední Jihlava si tak mohly oddechnout - nesestupovalo se, naopak extraligový peloton rozšířili další dva úspěšní prvoligisté: HC Železárny Třinec a Kometa Brno. Zatímco kdysi slavný brněnský klub se v nejvyšší soutěži příliš dlouho neohřál a po roce znovu sestoupil o patro níž, Třinec se v extralize úspěšně etabloval a postupně pronikl mezi absolutní elitu. Následující sezonu se tak poprvé hrálo se čtrnácti týmy a tento model setrval dodnes. Ale nepředbíhejme...

"Sezonu jsme dobře nastartovali, kluci vytvořili fajn kolektiv, mančaft byl opravdu slušný. Mužstvo bylo od začátku na velmi dobré úrovni a během sezony jsme ještě kádr okysličili příchodem několika hráčů s extraligovou kvalitou," zapátral v paměti Aleš Mach, jenž v té době plnil druhou sezonu funkci asistenta hlavního trenéra, tentokrát po boku Karla Suchánka, který před startem ročníku nahradil Břetislava Kopřivu.

"Neřekl bych, že vedení klubu nám před sezonou vyznačilo jednoznačný cíl postoupit. Už ale v předvánočním období jsme začali tušit, že by se to mohlo podařit. Tým si výborně sedl a od začátku jsme se pohybovali v horních patrech tabulky. Řekl bych, že o postupu se naprosto reálně začalo uvažovat teprve po novém roce, kdy trenérský štáb doplnil Lojza Hadamczik a po příchodu několika posil už celý Třinec začal nahlas mluvit o tom, že bychom měli jít nahoru. Kádr jsme postupně doplnili takovými jmény jako Kaděra, Ujčík či Marha, z Vítkovic jsme získali Badala a Piskoře, na brankářský post přišel Michal Hlinka. Před začátkem play off se už naplno hovořilo o tom, že Třinec je žhavý kandidát postupu," vzpomíná na tehdejší dny Aleš Mach, jenž i čtvrtstoletí po postupu pracuje pro Oceláře (asistent hl. trenéra dorostu).

Do vyřazovací fáze Třinec vstupoval ze druhé příčky po základní části. Ve čtvrtfinále na ně čekal rival z nedaleké Opavy. Slezské derby dopadlo jednoznačně ve prospěch favorita z hutnického města (5:3, 13:2, 2:0). V semifinále to už měl být pro svěřence trenérského trojlístku Hadamczik-Suchánek-Mach tvrdší oříšek, soupeřem byl Vajgar Jindřichův Hradec. Právě tento nenápadně až skromně působící klub ještě v předchozí sezoně hrál nejvyšší soutěž a netajil se tím, že by znovu rád poskočil o patro výš.

Úvodní dva duely se konaly na Lesní. Ty vzpomínky z hlavy nevymažete, jako by se to vše odehrálo včera. První zápas v sobotu, druhý hned v neděli. Žádný předprodej vstupenek tehdy neexistoval, kdo toužil po hokejových emocích, musel hezky do fronty. U zimáku bylo vhodné čekat raději tři hodiny předem, přesto se už u pokladen tvořily dlouhé zástupy. Mnozí pamatují, někteří snad ani neuvěří, ale lístek tehdy šlo pořídit za dvacku. Stařičká Werk aréna se rychle plnila. Už během rozbruslení bylo hlediště téměř kompletní, po úvodním buly byla na tribunách doslova hlava na hlavě: "Euforie vrcholila v play off, kdy zimák na Lesní praskal ve švech. Lidé seděli na zábradlí, spousta diváků se mačkala na schodech a dalších improvizovaných místech. Atmosféra byla opravdu hodně bouřlivá, na staré hale se zvuk krásně nesl, byl to pořádný kravál," připomněl tehdejší nezapomenutelnou kulisu Aleš Mach.

Sobotní zápas byl jednoznačně v režii třineckého kolektivu, který jihočeského soka deklasoval 8:0. To nedělní utkání číslo dvě už bylo daleko vyrovnanější. Domácí přetlačili Vajgar 4:2 a získali tak postupový mečbol! Cestou ze zimáku na autobus jsem pak zaslechl interesantní debatu dvou fandů z Jindřichova Hradce, kteří ač v lehce truchlivé náladě pochválili burácivou atmosféru na Lesní a utrousili něco v tom duchu, že "tady to hokejem žije, tady si lidé extraligu fakt zaslouží..."

Jenže zatím ještě nebylo definitivně vyhráno a jak zní stará otřepaná sportovní fráze - poslední krok bývá nejtěžší. Třinečtí jeli na jih Čech s nesmírnou touhou rychle postoupit. Pokud by ovšem nevyšel hned první pokus a muselo se konat i čtvrté měření sil, byl pro delegaci ze Slezska rezervován nocleh v třeboňském hotelu Regent. Naštěstí tuto "přespávací variantu" nakonec nebylo zapotřebí absolvovat.

Řidič autobusu Petr Dubský (v klubu stále aktivní) odvezl třineckou výpravu do 355 kilometrů vzdáleného města u rybníku Vajgar. Beznadějně vyprodané hlediště místního zimáku sledovalo napínavý souboj se šťastnou pointou pro hosty. Internet byl tehdy ještě v plenkách, proto podstatná část třineckých fandů byla nalepená na rozhlasových přijímačích, kde v pořadu "S mikrofónem za hokejem" reportér Kamil Jáša přinášel pozitivní novinky. Dvakrát se trefil odchovanec Petr Zajonc, svou klasickou prudkou bombou se prosadil také obránce Petr Pavlas. Sečteno podtrženo, konečné skóre: 3:2 pro Třinec a historicky premiérový vstup mezi českou hokejovou smetánku!

Na památné dny z března 1995 zavzpomínal také jeden z nejskalnějších příznivců klubu zpod Javorového Marek Broda, který už tehdy svůj milovaný klub aktivně podporoval nejen doma, ale také při zápasech venku: "Na třetí utkání se nám povedlo vypravit tři autobusy, ale zájem byl ještě větší. Nesmíme zapomenout, že ten zápas se hrál uprostřed pracovního týdne, proto hodně lidí se uvolňovalo ze školy či z práce. Během cesty do Jindřichova Hradce jsme někde u Vyškova měli poruchu kola u jednoho z autobusů, museli jsme proto tyto fandy solidárně nabrat do těch dvou zbývajících. V Jindřichově Hradci jsme měli vyhrazený sektor, tehdy nebylo v ochozech nic vyhrocené, jak tomu občas bývá teď. Měli jsme klubové vlajky i třinecké šály vlastní výroby. Vzpomínám, že pořadatelé nic nepodcenili, členů ochranky bylo dostatek, domácí fandové se k nám navíc chovali velmi slušně, po konci zápasu někteří gratulovali k postupu. Místní organizátoři nás původně nechtěli pustit k oslavám na ledovou plochu, ale přemluvili jsme je a pár fandů se ke hráčům nakonec dostalo a mohli se spolu podělit o radost. Domů jsme přijeli teprve nad ránem a oslavy pokračovaly v Třinci. Někteří po příjezdu z Jindřichova Hradce šli rovnou na šichtu do Werku," zalovil v paměti s úsměvem na rtech Marek Broda.

"Po letech stále nosím v hlavě ten třetí zápas na ledě Jindřichova Hradce, kde s námi postup slavil velký počet našich fandů. Byla to sladká odměna za několik let, kdy se Třinec pohyboval na špici první ligy. Postup jsme slavili už na zpáteční cestě v autobusu, hlavní oslavy se ale konaly u třineckého zimáku, kde na nás skoro až do rána čekalo mnoho fanoušků. Je to už hodně dávno, ale nezapomínám, byly to pravděpodobně nejhezčí momenty mé kariéry," nostalgicky přiblížil tehdejší euforii gólman Jozef Lucák, jenž v postupovém ročníku 1994/95 odchytal největší porci zápasů (32).


Kádr HC Železárny Třinec v postupové sezoně 1994/95

Brankáři: Michal Hlinka, Jozef Lucák, Miroslav Macháček

Obránci: Miroslav Číhal, Václav Drábek, Milan Murín, Petr Pavlas, Karel Pavlík, Antonín Plánovský, Václav Slabý, Jan Srdínko, Roman Šindel

Útočníci: Dušan Adamčík, Jevgenij Alipov, Aleš Badal, Miroslav Barus, Josef Duchoslav, Libor Forch, Jan Hušek, Roman Hromada, Stanislav Kacíř, Roman Kaděra, Petr Lipina, Josef Marha, Vladimír Michálek, Igor Mozgaljev, Jiří Novotný, Martin Palinek, Michal Piskoř, Dalibor Římský, Dalibor Sochorek, Viktor Ujčík, Petr Zajonc, Libor Zátopek

Trenéři: Karel Suchánek, Aleš Mach, od ledna 1995 Alois Hadamczik.