Slovenský univerzál překročil tuto metu jako devátý hráč extraligové historie Ocelářů. Připojil se tak do elitní společnosti, ve které se vyskytují jména jako Jiří Polanský, Jan Peterek, Martin Adamský, Erik Hrňa, Richard Král, Martin Růžička, Rostislav Martynek či Milan Doudera: "Někde jsem to kulaté číslo zachytil a co si budeme povídat, byl jsem potěšen. Je pro mě velká čest, dosáhnout na takto vysoký počet zápasů v klubu, kde vždy byla a stále je obrovská konkurence. Opravdu si toho moc vážím. Teď si přeju, aby to číslo ještě stoupalo."
V třineckém klubu obvykle hráči s jubilejním počtem zápasů slavnostně z rukou vrcholných činovníků přebírají před zaplněnou arénou památeční dresy. Kvůli absenci diváků a vinou přísných hygienických podmínek to ale aktuálně není možné: "Co se dá dělat, nějak to přežiju, třeba ještě někdy dostanu dres před plnou arénou a s nějakým vyšším číslem (usmívá se). Abych se ale přiznal, na tyhle oficiální ceremoniály si moc nepotrpím, chci být hlavně přínosem pro tým. Mám radost, jak se nám letos daří."
V aktuálním ročníku při absenci některých obránců znovu vypomáhal v zadních řadách. Tuto roli bere zcela automaticky a s velkou dávkou pokory: "Je to o zvyku a jelikož jsem už kdysi v obraně byl, adaptace nebyla složitá. Pokud mě trenéři postaví do defenzivy, nemám nejmenší problém to akceptovat. Respektuji jakoukoliv roli v týmu."
V ocelářské organizaci působí od léta 2014. Zažil tedy ještě část letní přípravy ve staré aréně na Lesní, ostré soutěžní zápasy ale prožil už ve WERK ARENĚ. Původně do Slezska přišel v rámci zkoušky, ale svým přístupem okamžitě zaujal. Bývalý kapitán slovenské reprezentace kroutí pod Javorovým už sedmou sezonu: "V Třinci jsem zdomácněl, spolu s rodinou jsme se tu už zabydleli. Velmi jsme si to tady oblíbili, tohle už je náš domov. Navíc můj syn taky hraje za Oceláře."
Třináctiletý Vladko by za normálních okolností letos hájil dres třineckých osmáků. Kvůli globální pandemii jsou ovšem pohybové aktivity dětí výrazně omezené: "Je to velká škoda, že taková situace nastala a děti nemohou kolektivně trénovat. Snažím se, aby se přesto syn co nejčastěji hýbal, aby nevypadl z tréninkové zátěže. Běhá, cvičí. U baráku občas odhrneme sníh, kde Vladko alespoň trénuje střelbu. Doufám, že současná situace brzy skončí a děti budou moct znovu normálně trénovat."
Odchovanec Košic je bez přehánění železným mužem sestavy. Naposledy v ocelářském kádru absentoval během října 2018. Jeho série bez jediného přerušení tak momentálně trvá obdivuhodných 152 zápasů: "Starám se o sebe, co nejvíc to jde. Pečlivě dodržuji strečink, byl jsem k tomu veden už od nejmladšího věku. Je to asi nejlepší prevence proti zranění. Když je dobře nastavená hlava, jde to snadněji. Kdybych měl prozradit nějaký konkrétní recept, tak chodím před zápasem i tréninkem do teplé vody. Ještě než začne rozcvička, dopřeju si vířivku. Zatím jsem měl v životě také velkou dávku štěstí, větší zranění se mi vyhýbají. Klepu na dřevo, ať to vydrží co nejdéle!"
