Marku, pojďme se nejdřív věnovat letní přípravě dorostenců. Jak proběhla?
Letní příprava začala 9. května a poslední trénink proběhl 30. června. Hráči absolvovali velice kvalitní a náročnou přípravu, kterou jsme se snažili udělat také pestrou a zábavnou. Kluci dostali pořádně do těla jak v posilovně, tak také při hrách, úpolech, bězích a v neposlední řadě také při teambuildingu. Na ledě jsme se věnovali hlavně technice bruslení a střelby, které nebyly až tak kondičně náročné, ale dbali jsme na správné provedení.
Zařadili jste letos do přípravy nějaké nové prvky?
Stejně jako loni, jsme i letos využili možnost spojit teambuilding se Sborem dobrovolných hasičů Hrádek a byla z toho zase skvělá stmelovací akce. Kluci plnili úkoly zaměřené hlavně na spolupráci, komunikaci, inteligenci, vytvoření strategie a taktiky. Nakonec se za asistence skvělých hasičů z Hrádku také výborně vypořádali s požárním útokem. Na oplátku hasičský sbor čeká při jednom zápase v přípravném období malé poděkování.
Jsou v týmu po jarní pauze nějaké nové tváře?
Kádr jako každý rok v této kategorii doznal velkých změn, protože jeden ročník, letos 2005, se posouvá do juniorky a do dorostu přichází ročník 2007, aby doplnil ročník 2006. Loni jsme měli velké ztráty v defenzivě a v průběhu sezony jsme museli přesunout některé útočníky do obrany. Bohužel nás ani letos nemine odchod klíčového hráče, takže jako loni budeme mít zase velice mladé mužstvo a to zejména v obraně. Tohle je fakt, se kterým nemůžeme nic moc udělat, ale na druhou stranu jsou v našem mužstvu jenom ti, kteří tady být chtějí. I přesto, že budeme mít opět mladý tým, budou naše nároky na hráče a cíle do sezony jako vždy ty nejvyšší. Věříme, že to vše společně zvládneme.
Objevil se už někdo, kdo si u trenérů po této fázi přípravy udělal dobrou vizitku?
Musíme pochválit všechny za to, jak pracovali a snažili se zlepšovat každý den. Kluci ví, že jsme přísní a netolerujeme, aby někdo ohrozil tým svým slabým přístupem. Vše si musí odpracovat sami a jestli něco budou šidit, tak jedině sebe. Tohle je jedna z věcí, kterou se musí naučit co nejrychleji. Konkurenci zažijí někteří z nich poprvé a my neděláme rozdíly v tom, kdo je kdy narozený. Hraje ten, kdo na to má a kdo poctivě maká na sobě i pro tým.
<pV rámci přípravy budete zanedlouho na domácím turnaji President Cup obhajovat loňské prvenství. Jak náročné to podle vás vzhledem k silné konkurenci bude?
Tak jako každý rok se na náš turnaj, který má skvělou kvalitu, moc těšíme. Konkurence bude tentokrát ještě větší a nic lepšího pro hráče v tomto věku není. Posunout je dále může pouze co nejvíce těžkých zápasů.
Letos budeme mít v přípravě více hráčů a budeme více než loni měnit sestavu tak, abychom viděli všechny ve hře. Loni nám všechno sedlo perfektně a odehráli jsme skvělý turnaj, takže uděláme vše proto, aby se to povedlo letos stejně.
Jaké týmové cíle vůbec pro tento turnaj máte?
Nyní při začátku přípravy se soustředíme zejména na to, aby si kluci sedli po herní stránce a naučili se systém hry. Jako obvykle ale máme jen ty nejvyšší cíle - odevzdat maximum a bojovat na plno o každé vítězství.
Když teď odbočíme... Váš syn Nick má za sebou velice povedenou sezonu v KooKoo, díky které si na draftu NHL vysloužil pozvánku do klubu Tampa Bay Lightning. Jak něco takového jako jeho otec a hokejový trenér v jednom prožíváte?
Jako otec si hlavně přeji, aby byl zdravý, šťastný a spokojený, což po této sezoně určitě je. Dostal šanci, které se pořádně chytil a s přibývající důvěrou odchytal ve velice kvalitní finské soutěži parádní sezonu. A to navíc v týmu, který měl být podle předpokladů někde v polovině tabulky a velké šance se mu nedávaly.
I když jeho cesta na draft byla trochu hrbolatá, zaujal svými výkony jednu z nejlepších organizací NHL poslední doby, což je úžasné. Je to jedině jeho zásluha a pro mě jako pro tátu je to, že se mu daří, skvělý pocit. Jsem na něho moc hrdý.
Vy sám za sebou máte dlouhou a velice bohatou hokejovou kariéru. Nestýská se vám někdy po hraní?
Musím na rovinu říct, že mě to na led kromě jednoho období vůbec netáhne, a tím obdobím je play-off. Hlavně rozhodující momenty, jako je poslední minuta, kdy bráníte vítězství nebo naopak dotahujete, klíčová oslabení, přesilovky, rozhodující zápas… to bych tam vletěl hned (úsměv)! Není nic lepšího než play-off hokej, kdy jdete přes závit, jste zranění, bolaví, hrajete jeden za druhého a i přes únavu se neberou žádné výmluvy. To je pecka a mě vždy svrbí ruce (smích).
