O severoamerických soutěžích sdružených do tzv. Canadian Hockey League se říká, že to jsou nejkvalitnější juniorské ligy světa. A tento názor potvrzuje i centr Jan Hladonik, který si vyzkouší v příští sezoně zámořský hokejový chlebíček v klubu z města Blainville-Boisbriand. „Je to nejlepší juniorka na světě a do NHL z ní chodí strašná spousta hráčů. Já jsem na draft do NHL mohl jít už letos, ale nevyšlo to. Tak to teď zkusím z opačné strany Atlantiku. Věřím, že odtamtud je větší šance dostat se na draft.“
Podobně uvažuje i forvard Miloš Roman, který bude hrát v nadcházejícím soutěžním ročníku za Vancouver. „Určitě jsem blíž snu jménem NHL. A jenom Ocelářům jsem vděčný za všechno, co se mi povedlo dosáhnout. Právě zde jsem zažil všechny své úspěchy v kariéře.“
Třetí do party, Romanův spoluhráč ze slovenské reprezentace do 18 let Patrik Hrehorčák, bude v příští sezoně oblékat dres týmu Rouyn – Noranda hrající Quebec Major Junior Hockey League. „Nebýt Třince, nikdy bych se nedostal tam, kam chci, což je v budoucnu NHL. Na Oceláře budu vzpomínat jen v tom nejlepším, protože právě tady jsem se naučil hrát pořádně hokej,“ vysvětluje Hrehorčák, který přišel pod Javorový před čtyřmi lety z Popradu.
„V hokejovém světě je normální, že hráči s potenciálem odchází vyzkoušet své štěstí do zahraničí. Pro výchovný program Ocelářů je to výborná vizitka, že je o naše hráče v Kanadě zájem. Bránit klukům ve strategii, kterou si společně s rodiči a agenty vybrali, by nebylo správné, protože každý si musí vybrat svoji cestu, které věří. Nikdo totiž hráčům nezaručí na 100%, která z cest je dovede do NHL. Někdo se tam dostane později přes Extraligu a reprezentaci a někdo jiným způsobem. Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby zůstali a viděli je růst u nás, ale motivace splnit si svůj sen, zahrát si nejlepší soutěž světa, naše mladé hráče odvála za oceán. Moc jim přeji úspěch, tak jako i ostatním mladým Ocelářům, které jednou čeká nemilosrdné prosazování v seniorské kategorii. Moc bych si přál, abychom Patrika s Milošem a s Honzou u nás v budoucnu viděli hrát za A tým a mohli se společně s fanoušky radovat s dalších titulů, které už pro náš klub dvakrát vybojovali v mládežnických kategoriích,“ říká sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.
A jeho slova potvrzuje také Jan Hladonik. „Bylo těžké rozhodnout se opustit to tady, i kdyby jen na rok, protože v Česku není pro mě nic víc než Třinec. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, protože ono to vyjít nemusí, tak bych se rád vrátil. Pořád tady mám platnou smlouvu a kdybych se měl vracet, tak určitě do Třince. Na Oceláře nedám dopustit.“ Není bez zajímavosti, že s podobnými pocity vyráží na cestu za splněním svého hokejového snu také Patrik Hrehorčák. „I já bych se tady chtěl jednou vrátit a pokud bude možnost, tak bych chtěl Třinci splatit všechno, co jsem se v jeho barvách naučil.“
