Město turnajem žije, neuniknete tomu. Reklamní poutače uvidíte téměř na každém rohu, v lokálních novinách i rádiu je to téma číslo jedna. Informace s výsledky problikávají například na monitorech v prostředcích místní hromadné dopravy. Přibližně sedmdesátiletý vitální chlápek během jízdy v autobusu drží lyže a když spatří, že máte hokejovou čepici Ocelářů, usměje se a solidní angličtinou popřeje vašemu klubu hodně štěstí v dnešním zápase. Co si budeme povídat - to potěší a zahřeje.
Foto: Justyna Samiecová
Pan Chris Habegger se synem Kevinem. Rodilý Švýcar se na přelomu sedmdesátých až osmdesátých let právě zde v průběhu turnaje zamiloval do jihlavské Dukly, která v dobách největší slávy na Spengler Cupu nemilosrdným způsobem kosila téměř všechny soupeře. Na Vysočině se poté zamiloval podruhé - tentokrát se tam seznámil s budoucí manželkou. Stejně jako později syn, ovládl pro cizince velmi složitý český jazyk.
Tři hodiny cestoval z Bielu, kde spolu s rodinou bydlí, aby svému klukovi koupil krásný třinecký kulich a oba šli slezskému týmu zafandit. Když zahlédne bundu s ocelářským logem, pustí se s vámi do debaty: "V Třinci jsem byl asi před měsícem. Byl jsem v hospodě u náměstí, měli tam na stěně vaše dresy a další klubové relikvie. Máte moc hezký stadion, takový bychom si v Jihlavě někdy přáli," prohodí čistou češtinou sympatický Helvét před vstupem do Vaillant Areny.
Foto: autor
Co vás však opravdu milé překvapí, je všeobecná korektnost, zdvořilost a pozitivní přístup všech lidí, kteří se podílejí na organizaci. Prostě jiný svět. Starší pořadatel u vstupu na stadion je prakticky pokaždé usměvavý, zkouší poťouchlé legrácky, vyptává se na váš klub, je maximálně vstřícný, má snahu poradit či vysvětlit, jakmile se ptáte. Elementární zásady slušnosti, řeklo by se. Ne všude však tyhle standardy v praxi fungují.
Pověstná švýcarská preciznost? Ano, i tuhle vlastnost tady zcela jasně zaregistrujete ve zdánlivě drobných a nepodstatných detailech. Ledabyle pohozené pracovní nástroje ledařů? Ne! Tady každá lopatka, hrablo, smeták a další nezbytné nářadí má svoje předem určené místo. Prostě jak by jistě řekli místní borci: "Ordnung muss sein!"
Foto: Justyna Samiecová
Téměř každé utkání v působivě originální Vaillant Areně, která pro potřeby turnaje pojme 6300 diváků, je vyprodané. Vstupenky přitom ani na švýcarské poměry nejsou nejlevnější. Publikum s papírovými "tleskačkami" náruživě fandí a jeho snažení neúnavně podporuje maskot turnaje, dovádivý kamzík Hitsch. Venku před halou se pak ve velkém stanu s kapacitou dvou tisíc míst schází fanoušci všech týmů. Družně mezi sebou konverzují, hodnotí výkony jednotlivých mužstev, popíjejí pivo, zakusují klobásy či další gastronomické pochutiny a na velkých obrazovkách sledují ostatní zápasy.
Během večerního programu pak příznivci častokrát s rozvernými popěvky na ústech tančí na stole v rytmu kapely, která v té době zrovna hraje na scéně. Hned vedle zimního stadionu najdete Eistraum - největší švýcarské kluziště. Na vzájemně propojených ledových plochách najezdíte na bruslích slušné kilometry, ale s partou přátel si zde také můžete kdykoli zahrát hokejový "sranda-mač".
Foto: autor
"Spengler Cup? To je vlastně hokejový Wimbledon, není nic víc." Rovněž taková slova během turnaje zazněla. Jasně, možná to je silná nadsázka, každé přirovnání trochu pokulhává, pod alpské vrcholky přece nejezdí kluby NHL, ale kus pravdy v tomto tvrzení můžeme najít. Na začátku všeho byl lékař Carl Spengler. Ten ve snaze podpořit svůj klub a zároveň posílit kontakt mezi národy, které v první světové válce stály na protichůdných stranách, vyzval sportovce, aby na Vánoce 1923 změřili své síly přátelským způsobem prostřednictvím hokeje.
Téměř po sto letech má původně skromné hokejové zápolení nadšených amatérů v Davosu globální věhlas a mimořádné renomé. Snad každý zdravě fungující klub by si v malebném městečku v údolí řeky Landwasser chtěl zahrát. Pan doktor Spengler by se dnes zřejmě upřímně zaradoval a pochvalně se poplácal po rameni. Třinečtí Oceláři měli poslední prosincový týden roku 2018 opravdu obrovské privilegium. Ocitli se totiž v elitní světové společnosti!
Foto: Keystone, Melanie Duchene
