Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Rok zpět: Máme sílu dračí, na titul to stačí!

28.04.2020 · Martin Stebel
V době koronavirové, kdy lidé chtě nechtě dodržují určitou sociální izolaci, každá nostalgická vzpomínka na společně sdílenou pozitivní emoci potěší a zahřeje na duši. V úterý 28. dubna uplynul přesně rok od chvíle, kdy Oceláři podruhé v historii klubu naplno otevřeli zlatou bránu a získali nejcennější republikový kov. Pojďme si onen památný den v několika odstavcích znovu připomenout.

Už dva dny předem začala třinecká hokejová komunita nenápadně tušit, že by to tentokrát mohlo klapnout. Gól Ondřeje Kovařčíka v 87. minutě mimořádně napínavé bitvy finálového souboje s číslem pět znamenal vytoužený domácí mečbol.

"Tehdy jsme věděli, že do Liberce už na další zápas za žádnou cenu nechceme. Strašně jsme si přáli to ukončit doma, kde to je vždy trochu jiné, intenzivnější, spontánnější. Slavit doma je to nejkrásnější," prozradil později prezident Ocelářů Ján Moder.

Titul z dubna 2011 se povedlo definitivně zpečetit také v domácím prostředí, ve stařičké aréně na Lesní ulici. Kdo premiérové třinecké zlato osobně zažil, ten poslední větu předešlé citace klubového bosse musí potvrdit a milerád podepsat.

Euforie Ocelářů po rozhodující trefě Ondřeje Kovařčíka ve finálové bitvě číslo pět na ledě Tygrů. Tehdy byl položen mocný fundament mistrovských ambicí. Střetnutí rozsoudilo až druhé prodloužení, ve kterém se šikovný třinecký útočník prosadil v čase 86:11!


Pátá sezona v nové WERK ARENĚ a třetí finálová účast. Co k tomu dodat - skvostná bilance! Jenže předchozí dvě finálové série nedopadly pro partu zpod Javorového pozitivním rezultátem. V jedné z nejmodernějších evropských hokejových hal pokaždé zvedal Masarykův pohár nad hlavu soupeř a bylo nad slunce jasné, že další truchlivý scénář nechtěli bíločervení připustit. Tentokrát to měl být třinecký "happy-end".

Liberecká organizace nepodcenila žádný sebemenší detail. Aby před šestým finále Tygři ušetřili síly, zvolili v rámci Česka ještě stále poměrně vzácný transport letadlem. Stejný způsob přepravy mimochodem před čtyřmi roky preferoval pro rozhodující sedmou bitvu také Litvínov.

Vraťme se ale ještě stručně před začátek samotné série. Oceláři nebyli favoritem, bookmakeři ve svých predikcích poměrně logicky věřili víc Bílým Tygrům, vítězům základní části. Pomyslným jazýčkem na vahách mohla být výhoda domácího kluziště pro eventuální sedmý mač. Oba soupeři na cestě do finále absolvovali identický počet duelů. Liberec nejprve zdolal Mladou Boleslav 4:1 na zápasy, v semifinále pak ukončil sezonu Brnu - 4:2. Oceláři bez ztráty kytičky vyprovodili Vítkovice 4:0 a v pekelně náročném semifinálovém dramatu přetlačili Plzeň 4:3.

Vzpomínám na dialog, který jsem zažil před zahajovacím finále pod Ještědem s nejmenovaným žurnalistou privátní televize. Ten mi na chodbě tiskového střediska liberecké arény povídal, že před několika dny oslovili deset hokejových expertů s banální anketní otázkou - "Kdo vyhraje finále?" Všech deset odborníků se jednomyslně shodlo, že Masarykův pohár letos pozvedne nad hlavu tým Filipa Pešána.

Před místní Home Credit arénou jsem dříve potkal také experta České televize Davida Pospíšila. Přiznám se, že tahle prognóza mě rovněž enormně zajímala, jelikož s jeho televizními postřehy a rozbory velmi často souzním. S nezbytnou cigaretkou v ruce mi "Pospec" sděloval, že především čeká atraktivní sérii, mírně favorizuje Liberec, ale má tušení, že pokud Oceláři z úvodních dvou zápasů na severu Čech urvou aspoň jeden, budou nakonec slavit oni. Jak se na konci dubna ukázalo, byla to prorocká myšlenka.

Českou hymnu před šestým finále zazpíval Jaromír Nohavica. Populární muzikant kdysi pravidelně navštěvoval domácí zápasy třineckých Ocelářů.


Ale pojďme znovu zpátky k onomu slavnému dni. Osmadvacátého dubna Léta Páně 2019 se psala neděle. Oceláři podstatnou část sezony v tento den zahajují domácí zápasy od 15:00 a někteří dokonce tvrdí, že vnitřní biorytmus profi sportovce už je někdy podvědomě optimálně nastaven právě na tuto konkrétní hodinu. Play off ovšem má svá zažitá specifika a šesté finále i kvůli televiznímu přenosu startovalo později - tentokrát v 17:20.

Mnozí vzpomenou, že před prvním buly zazpíval státní hymnu legendární Jarek Nohavica. Ano, právě tento razovity slezský bard, který se kdysi autorsky podílel na oblíbené klubové hymně, kde mimo jiné zazněl text "Olza řeka bystra, jedeme na mistra!" Od té doby ve slezské řece proteklo mnoho vody a právě dnes Oceláři slova klubové písně chtěli konečně znovu zhmotnit v radostnou realitu...

Beznadějně vyprodaná aréna ztichla po jedenácti minutách, kdy Dernerovu střelu nechtěně tečoval do domácí síťky Petr Vrána. Ironie osudu? Že by právě tento příkladný bojovník, král buly a borec, který Oceláře posílil na konci ledna ze Sparty, měl být tím smutným hrdinou? Proč zrovna chlap, který už ve své sbírce disponuje těžko uvěřitelným počtem sedmi stříbrných medailí, nikdy ale na své hrudi nerozhoupal zlatou placku a který tak toužebně vyhlíží mistrovskou radost?

Sluší se zacitovat slova Šimona Hrubce, který po příchodu Vrány 24. ledna, kdy Oceláři vyhráli v Chomutově 4:0, pro klubový web prohlásil: "Mám hroznou radost, tohle je snad trejd roku. Je to skvělá zpráva, v šatně jsme nadšení, že se to povedlo. Moc jsme tomu nevěřili. Je to tvůrčí hráč, může hrát snad s kýmkoliv v lajně. Když jsme hráli proti Spartě, vždy jsem věděl, že na Vránu si musím dát speciální pozor, protože to je hráč, který umí vystřelit z jakékoliv pozice, nebo nečekaně nahraje spoluhráčům. Takového hráče se fakt těžko chytá. Jsem rád, že ho máme na své straně barikády."

Gól! Oceláři díky trefě Petra Vrány srovnali účet zápasu na 1:1. Ufff!


Útočníkovi s přezdívkou "Havran" byl onoho dne osud přece jen pozitivně nakloněn. Dvě minuty po vlastní brance už poslal kotouč do správné sítě a vyrovnal. V anglosaském světě se takto kontrastnímu, diametrálně odlišnému příběhu někdy říká "From Zero to Hero". Těsně po polovině základní hrací doby dal Ocelářům vedení po úchvatné sólo akci odchovanec Cienciala, jenže minutu poté už na kostce nad ledem znovu svítila remíza. Šťastnou tečí se prosadil kanadský exOcelář Redenbach. V dalším průběhu se hrál opatrnější hokej, všem bylo zřejmé, že příští zásah může mít v kontextu konečného skóre naprosto zásadní význam.

Už to vypadalo, že šesté finále půjde stejně jako zápas číslo pět do prodloužení. Jenže znovu se v interesantním stylu připomenul Petr Vrána a také tentokrát to byla tak trošku pikantní hříčka hokejového osudu. Třinecký útočník s číslem dvacet za libereckou brankou aktivním forčekingem nenápadně ukradl puk zrovna Lukáši Dernerovi, jemuž v jedenácté minutě de facto daroval úvodní gól zápasu. Martin Růžička duchapřítomně bekhendem posunul kus černé gumy Vladimíru Rothovi, jehož poctivou pumelici zastavila až síť za zády Romana Willa: "Jel jsem do pásma rovnou ze střídačky, ale viděl jsem Růžu, že vybojoval za brankou puk. Nijak jsem nebrzdil a poslal to tam. Nemířil jsem. Tušil jsem jen, kde je zhruba branka," popisoval životní trefu bek s číslem 25.

Exploze pozitivních emocí Ocelářů po rozdílové brance Vladimíra Rotha. Do třetí sirény v ten okamžik chyběly 3 minuty a 57 vteřin. Arénou znělo: Hoši bojovat!


Jenže zdaleka nebylo vyhráno. Tygři stále cenili zuby a vydatně kousali, odvolali gólmana, urputně to zkoušeli v šesti a k vyrovnání nebyli daleko. Ocelářskou mistrovskou euforii naplno odšpuntoval teprve Ethan Werek, jenž do osiřelé branky dorazil puk, který dvě vteřiny předtím orazítkoval konstrukci po nahození Milana Doudery - 4:2. V ten moment už bylo prakticky jasno, třinečtí příznivci pomalu mohli otevírat vychlazené šampaňské a zapalovat tradiční doutníky.

Už je to uděláno, už je to hotovo. Oceláři jsou podruhé extraligovými šampiony a po nedávném mistrovském triumfu juniorky, bude WERK ARENA sledovat další zlatý ceremoniál. Slova notoricky známého popěvku ocelářských fanoušků v neděli 28. dubna v 19:44 hodin znovu po osmi letech došla svého naplnění: "Tady vládne Třinecko - celé Česko pokleklo!"

Závěrem ještě několik slov klubového prezidenta Jána Modera, který při hodnocení sezony velmi trefně akcentoval naprosto klíčový přínos Václava Varadi, jenž po hráčském titulu z roku 2011 dosáhl na nejvyšší republikovou metu také z trenérské lavičky: "Hlavním strůjcem úspěchu je pro mě Venca Varaďa. Pokud bych to měl říct stručně, je to vítězný typ, má vítěznou mentalitu. To je vždy důležité, protože vítězným typům vycházejí věci i s horším materiálem, než nevítězným typům s vynikajícím materiálem. Venca umí hráče správně motivovat, umí tým připravit na klíčové zápasy, volí správnou taktiku. Tady je začátek i konec našeho úspěchu!"

Mistrovská sestava Ocelářů v šestém finále 2019: Hrubec – Roth, Gernát, Musil, Galviņš, Doudera, Husák – Růžička, Vrána, Werek – Hrňa, Marcinko, Dravecký – Svačina, Polanský, Adamský – O. Kovařčík, M. Kovařčík, Chmielewski – Cienciala.

Všechny zápasy finále extraligy Ocelářů proti Liberci si můžete připomenout v brzké době také na O2TV, která odvysílá ze záznamu v níže uvedených dnech a časech kompletní sérii.

Foto v článku: 1x Jiří Princ, 1x Aleš Krecl, 1x Pavel Mazáč, 5x Lukáš Filipec.

×
Dnes v 18:00 | Jun.
HC Oceláři Třinec
HC Energie Karlovy Vary
×
Dnes v 13:00 | Dor.
HC Oceláři Třinec
HC Dynamo Pardubice