Partnerský klub Nadační fond President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Příběhy fanoušků aneb minulá sezona mě stála 150 – 200 tisíc korun

25.08.2018 · Radim Sajbot
Jiří Kantor nevynechal v uplynulém ročníku jediné soutěžní utkání třineckých Ocelářů. Jeho příběh se ovšem vymyká obvyklému nadšení fanouška. Rozhodnutí být s klubem svého srdce u všeho udělal až poté, co jej zdravotní příhoda málem připravila o život.

Zná ho každý pravidelný návštěvník zápasů Ocelářů. Minimálně od vidění. Na hokej chodí s francouzskou berlí a na ní mívá v ochozech připevněnou vlajku, se kterou mává svým oblíbencům na pozdrav. Poprvé jej vzal na hokej do Třince děda už někdy na přelomu 60. až 70. let minulého století. Později, když pracoval v Praze, jezdil podporovat Oceláře pravidelně na Spartu, Slavii anebo do Kladna. Ale až později, po návratu domů, se rozhodl, že nevynechá jediný zápas hráčů s drakem na hrudi.

“Už dva tři roky před titulem, kdy jsem bydlel opět zpátky v Ropici, jsem chodil víceméně na každý domácí duel a na organizované výjezdy FanClubu. Ale pak se mi zhoršilo zdraví a rozhodl jsem se, že si to ještě užiju. Chtěl jsem si splnit sen – odjet celou sezonu od začátku do konce – protože nevím, jak dlouho to vydržím a je jasné, že později to cestování bude trošku problém,” poodhaluje svou vnitřní motivaci Jiří Kantor.

Zásadní zlom ve fanouškovském životě Jirky nastal po vánočních svátcích roku 2015. Těsně před nimi se totiž dostal do těžkých zdravotních problémů. Nemohl skoro vůbec chodit, musel na pohotovost a jak sám říká, doslova se podruhé v životě narodil.

“Pamatuju si ten den úplně přesně, bylo to 20. prosince. Na pohotovosti v Třinci mi dali ortézu a berle a o den později jsem šel za svou obvodní lékařkou. Ta, když mě viděla, tak mě vzala přednostně, změřila mi tlak, EKG, okamžitě volala záchranku a hned mi dávala tabletky a infuze, pod kterými mě sanitka s houkačkami dovezla do nemocnice, čímž mi zachránila paní doktorka život.”

Sanitka Jirku dovezla do nemocnice ve velmi vážném stavu. Příznivci Ocelářů fialověly rty, konečky končetin a lékaři mu okamžitě diagnostikovali fibrilaci srdce, krevní sraženiny v těle, zvětšené orgány a tepová hladina ukazovala neuvěřitelných 186 úderů za minutu.

“I když lékaři poznali příčinu mých problémů až o třičtvrtě roku později, tak léčba akutních problémů byla zvolená správně. I proto nakonec následky nebyly velké, i když další komplikace se objevily, protože jde o nevyléčitelné onemocnění.”

Často se říká, že lidé přehodnotí po kritických životních situacích svůj žebříček hodnot. A také Jirka se po svém prožitku rozhodl věnovat ještě víc tomu, co má skutečně v životě rád a co mu přináší radost. A tím je například hokej a třinečtí Oceláři.

“Dokud si na to vydělám a budu na to mít, tak budu jezdit. Takže už loni jsem byl na všech přípravných zápasech, viděl jsem také doma i venku všechna utkání Ligy mistrů, nevynechal jsem jediný extraligový zápas, i když například do Chomutova jsem jel autem sám a na otočku. Samozřejmě, leze to do peněz. Jen poslední sezona mě vyšla asi na 150 – 200 tisíc korun. Nastavil jsem si to tak, že hokej má teď přednost i před prací. A když jednou budu jezdit třeba na vozíčku, tak nevím, jak to bude. Ale to nemá smysl řešit, protože nevím, co bude v pondělí, natož co bude za týden anebo za měsíc,“ vysvětluje pragmaticky Jirka.

Nicméně ani před novou sezonou sezonou nevynechal jediný přípravný zápas. Byl v Olomouci, ve Vítkovicích, vidět jste ho mohli na všech domácích utkáních, a s Oceláři se chystá i na začátku září do Stockholmu a Tampere.

„Manželka mě hodně podporovala, hlavně z počátku. Často byla se mnou i venku, i když některá vzdálená města vynechává. Ale taky mi už kolikrát nadává, že to stojí moc peněz a že místo toho by se dalo už i doma něco udělat,“ říká se smíchem majitel firmy, která se zabývá sádrokartonovými pracemi. V loňské sezoně se mu na hokeji nejvíc líbilo v Plzni, kde byl vůbec poprvé, překvapila ho tam zejména široká nabídka občerstvení. A nejsilnější vzpomínka Jirkova života s Oceláři?

„Tam není co řešit. Mistrovský titul v roce 2011, to byl největší zážitek! Vzpomínky jsou krásné i po letech. Škoda jen, že to nevyšlo i o pár let později proti Litvínovu anebo letos proti Brnu. Ale třeba se ještě dočkám,“ uzavírá další díl Příběhů fanoušků Jiří Kantor.