Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Na vlastní kůži aneb tréninkový den s Oceláři

27.06.2013 · Martin Stebel
Hokejový klub z Třince přišel s unikátní nabídkou. Zástupci mediálního světa si během kondičního kempu Ocelářů mohli vyzkoušet jednodenní trénink. Ten proběhl v úterý 25. června v okolí Mikulášské chaty v Demänovské Dolině (Nízké Tatry).

Na místo konání jsem spolu se skupinkou novinářů dorazil v předvečer tréninkového dne. Je zapotřebí prozkoumat prostředí a s kompetentními lidmi prodiskutovat detaily. Venku vytrvale poprchává, což před úterkem nevěstí nic pozitivního. V Mikulášské chatě však panuje příjemně uvolněná atmosféra, vítáme hokejisty, družně debatujeme. Po večeři máme k dispozici krátkou tiskovku. Klademe otázky vybraným hráčům, přítomní jsou i kondiční trenéři a hlavní kouč Jiří Kalous. Ten podrobně objasňuje tréninkový plán na zítřek a v souvislostí s eventuálním deštěm sděluje: "Trénink proběhne za každého počasí. Déšť je nepříjemný, ale není to překážka. Pouze pokud by padaly kroupy velikosti tenisového míčku, máme volno." Díky trenére - hned jsme klidnější!

Ranní budíček? 5:45! Je třeba se pořádně připravit před náročným dnem. Sraz před chatou máme v 6:25. Neprší, což je nejzásadnější zpráva. Dýchá se skutečně krásně, vysokohorské prostředí dělá své (1113 m n.m.) Z vedlejší ubytovny se pomalu ale jistě trousí skupinka hokejistů. Někteří jedinci snad ještě v mírném polospánku zívají a ležérně si protírají oči. Kondiční experti bratři Sajlerové vedou zhruba pětiminutovou rozcvičku. Protáhneme svalstvo a jdeme na věc. Čeká nás běh okolo malebně vyhlížejícího Vrbického plesa, což je vodní plocha, která leží v těsné blízkosti chaty. Jeden okruh měří téměř kilometr, celkově si dáme tři kolečka.


Ranní běh okolo Vrbického plesa. Schovávám se vzadu...



S hloučkem žurnalistů vybíhám na konci "peletonu". Terén je poměrně členitý, běžíme po mokrých kamenech i nebezpečných lesních kořenech, trasu zdobí romanticky působící dřevěný můstek. Není však čas, kochat se rozkošně drsnou tatranskou krajinou. První dva okruhy poměrně statečně držím tempo s čelní skupinou profesionálů, poté však poněkud ztrácím rytmus a nakonec dobíhám s asi minutovým mankem. K mojí škodolibé radosti však konstatuji, že rozhodně nejsem poslední. Nejlepším běžcem z "nehokejové" části je subtilní Dan Šumbera. Redaktor České televize dokonce slyší zaslouženou pochvalu z úst kondičního trenéra.

Následuje vydatná snídaně a přibližně hodinový odpočinek. Dalším bodem programu jsou výběhy do kopce. Upřímně přiznávám, mám obavy – tohle zrovna není můj "šálek čaje". Sraz v 8:45. Fasujeme "walking hole" a mašírujeme zhruba dva kilometry pod sjezdovku, kde Sajlerové dirigují rozcvičku. Jdeme do prudkého kopce a během výšlapu nám Pavel Sajler precizně vysvětluje, jak ideálně uchopit "walking hole". Jsme na místě. Vše přísným okem bedlivě sleduje Jiří Kalous. Taky on udílí nezbytné instrukce.


Výstup strmou sjezdovkou. Není to sranda, ale ta panorámata...



Na opravdu strmém svahu nechybí videokouč Ocelářů, jenž mi nabízí sporttester. K těmto technickým vymoženostem jsem obvykle poněkud skeptický, ale tentokrát neodmítám. Samotného mě přece zajímá, jak na tom po těchto galejích budu s tepovou frekvencí. Na sjezdovce jsou vyznačené jednotlivé koridory. Novináři obsadí krajní dráhy, kde podloží tvoří většinou tráva, hráči budou běhat i po kamenech. Čeká nás zpomalený sestup dolů v podřepu a bleskurychlý návrat zpět do kopce. V duchu skoro zpytují svědomí: "Blázne, proč jsi nezůstal raději doma…"

Hokejisté, pro které jsou prudké výběhy téměř rutinou, si vedou skutečně znamenitě, což nemohu říct sám o sobě. V první sérii mám ještě poměrně dost energie. Kondiční trenér mi dokonce hlásí, že dolů běžím zbytečně rychle, ať prý zpomalím. Vedle stojící Dan Rákos pohotově utrousí ironickou hlášku: "Prosimtě, jen ho nech, asi má pořádně natrénováno!" Ve druhé části jsem už subjektivním pocitem slabší. Třetí série – to bylo hlavně o sebezapření a morálce. Padám do trávy a těžce vydýchávám. Tepová frekvence se blíží hodnotě 200...

Po oku sleduji hokejisty, těm to jde o poznání lépe. Kopec výborně vybíhal Kuba Orsava. Na sjezdovce je mým laickým okem technicky nejelegantnější a rychlostně nejlepší právě on. Velice solidně si počíná rovněž silově vybavený Tomáš Linhart, ladnými pohyby se prezentuje nezničitelný matador Honza Peterek. Po hodině je finiš. Spolu s dalšími jdeme zpět k chatě. Vnitřně se poněkud bláhově chlácholím, že to nejhorší mám už snad za sebou…


Zdání klame. Úsměv jako kamufláž. Unaven jsem značně...



Přicházíme k ubytovně a trenér Kalous doporučuje ledovou tůňku, která leží nedaleko chaty. Jdeme tedy ponořit své unavené končetiny do studené lázně. Někteří odvážlivci se do tůňky vrhají v "Adamově rouše". Teplota vody? Jen asi 5 stupňů. Chvíli váhám, ale co bych neudělal pro svou znavenou tělesnou schránku. Je to skutečný balzám pro mé nohy a po pětiminutovém pobytu se opravdu cítím lépe. Následuje oběd.

Tohle téma zaslouží samostatný odstavec - stravování je zde totiž na špičkové úrovni, máme na výběr z několika jídel prvotřídní kvality. V nabídce je dnes například kuřecí kapsa, zeleninové rizoto s vepřovým masem, žraločí steak a další pochutiny servírované na švédských stolech. Bohaté je rovněž menu zeleninových salátů. Samozřejmostí je ochotný a rychlý personál. Kdepak – proti této gastronomii by snad nemohl nic namítat ani sarkasticky kuchařský inspektor a hnidopich Zdeněk Pohlreich.

Po chutném obědě jdeme odpočívat na pokoj. Další bod programu je připraven na 16:30. Místo konání – betonová plocha u hotelu Junior (10 minut chůze z Mikulášské chaty). Jsou zde na zemi rozložené nejrůznější cvičební pomůcky, čeká nás mimo jiné rychlý výběh do schodů, nechybí slalom a krátké sprinty mezi kužely. Vše probíhá tak trochu zábavnou formou, není to fyzicky úplně snadné, ale musím říct, že tyhle cviky mě opravdu baví. Podstatnou část tréninkové jednotky tvoří tzv. "kruhový trénink". Miroslav Sajler všem přítomným názorně demonstruje, co přesně máme dělat.


Kruhový trénink u hotelu Junior. 16 stanovišť, pokaždé něco jiného...



Zástupci médii dostanou přídělem juniora, který bude asistovat. Mým tréninkovým parťákem je tentokrát nejmladší z družiny Ocelářů, Marek Růžička. Obrovitý útočník má evidentně dostatek sil, jeho mladickému nadšení a elánu poměrně brzy nestačím, ordinuji si většinou jen poloviční zátěže, ale snažím se držet krok. Provádíme cviky zaměřené na posilování břicha, zad, nohou i rukou. Je to pestré, ale náročné. Po půldruhé hodiny trvajícím drilu je konec! Byla to dřina, ale těžký "záhul" jsem ve zdraví přežil. Zatím necítím žádnou bolest, ta přijde až následující den. Jiří Kalous si volá svěřence k sobě, děkuje všem za poctivý přístup a disciplínu. Definitivní tečkou tréninkového dne je běh k Mikulášské chatě a jedno kolečko u Vrbického plesa.

Na parkovišti před chatou probíhá děkovačka. Hlavní trenér předává žurnalistům památeční diplomy, my děkujeme za shovívavost, tolerantní přístup a bezvadnou organizaci. Nechybí hromadné foto. Poté už jen hurá do wellness a na večeři. Po fyzicky náročném dni si značná část výpravy za odměnu dopřává kalorickou bombu, avšak skutečnou pochoutku - pečené kachní stehno s knedlíkem a červeným zelím.

Jedním z účastníků tréninku byl i vítěz čtenářské soutěže klubového webu, velký fanda třineckého hokeje, pan Daniel Kočka: "Byl to moc příjemný den, opravdu zajímavý zážitek. Byla to velká dřina, cítím to v nohách, nevím, jak dlouho se budu probírat. Moc pěkné prostředí, úžasný hotel, všichni hráči byli naprosto v pohodě. Zkoušel jsem se jim vyrovnat, ale opravdu to nešlo. Před jejich fyzičkou hluboce smekám. Šel bych do toho někdy znovu, ale musel bych nejprve pořádně potrénovat," tvrdí usměvavý příznivec Ocelářů z Karviné.


Společné foto na závěr. Už je nám do zpěvu.



Své pocity mi sdělil také Jiří Seidl, redaktor Mladé Fronty a webového portálu idnes.cz. Rovněž on dobrovolně podstoupil tréninkové martýrium: "Je to nádhera. Nelituji, že jsem přijal tohle pozvání. Nejtěžší byl rozhodně běh, protože rekreačně se věnuji volejbalu a mám zničená kolena. Obdivuji kluky, jak tyhle tréninky zvládají. Klobouk dolů, jaké dávky musejí během devíti týdnů letní přípravy absolvovat. Zaslouží respekt!"

Kompletní fotogalerii Mariana Ježowicze najdete ZDE



×
Odehrané v 17:00 | Muži
HC Oceláři Třinec
HC Motor České Budějovice
×
Dnes v 17:30 | Dor.
HC Oceláři Třinec
HC Dynamo Pardubice