"Po titulu ze šampionátu se mi zvedlo sebevědomí. Více jsem si v extralize dovolil, ale zároveň jsem se neustále krotil. Říkal jsem si, že nesmím zpychnout a že si nemůžu myslet, že půjde všechno samo, když jsem se stal mistrem světa. Hlavu jsem si nastavil, že chci pořád na sobě pracovat. Všem jsem chtěl ukázat, že nejsem mladý žabák, co se mu povedla jedna sezona," řekl Růžička. To dokázal, už ročník po mistrovství světa začal skvěle. Ve čtvrtém kole nasázel do sítě Kladna svůj první hattrick v extralize, i s play off vstřelil v sezoně 2010/11 úctyhodných 41 branek. "Nestanovuju si žádné gólové plány. Myslím si, že takový přístup může svazovat, když se člověk upíná k nějaké hranici, a proto si nedávám cíle, že musím vstřelit 15, 20 nebo 30 branek za sezonu," vysvětlil Růžička. "Zakládám si hlavně na poctivém tréninku. Věřím, že když udělám v přípravě všechno, jak mám, vrátí se mi to," podotkl.
Jeho přístup se mu vyplatil při mistrovské jízdě Třince v roce 2011 měrou vrchovatou. Vytvořil dokonce bodový rekord v play off v samostatné české extralize (17+16). "Měl jsem tehdy v play off formu jako blázen. Napadalo mi vše, na co jsem sáhl. Měl jsem k sobě výborné spoluhráče. Nemyslím jen Vencu (Varaďu) a Bonkieho (Radka Bonka), ale výborně nás zezadu podporovali Pepa Hrabal s Lukášem Zíbem. Vyhověli jsme si v přesilovkách, ze kterých jsem se často prosazoval. O mně to nebylo, jen jsem slízl smetanu. Taky jsem měl důvěru trenérů, byl jsem zdravý a na ledě se cítil skvěle. To všechno je alfa a omega úspěchu," vysvětlil.
V titul začal věřit po sérii se Slavií, které dal čtyři góly v jednom utkání
Třinec před triumfem v roce 2011 posílili například Lukáš Krajíček, Martin Adamský nebo Václav Varaďa. Svou sílu naznačili Oceláři hned v letním poháru, ve kterém skončili třetí.
"To byla první známka, že můžeme mířit daleko. Ukázalo se, že tým má vítězného ducha," souhlasil Martin Růžička. "Z mančaftu jsem cítil obrovskou sílu už sezonu před titulem, ale to jsme ve čtvrtfinále narazili na Pardubice s Haškem v bráně. Byli jsme jediní, kdo je v cestě za pohárem alespoň jednou porazil. Vedení poté v létě vhodně doplnilo kádr, všichni měli
velkou chuť vyhrát a potvrdilo se to i na ledě," pokračoval.
Třinec už po první čtvrtině vedl, základní částí si prošel bez velkých výkyvů a poprvé v klubové historii ji i vyhrál. "I když jsem věděl, že máme tým dostatečně silný i na titul, tak jsem v něj začal věřit poté, kdy jsme vyřadili v semifinále Slavii. Tehdy jsem si říkal, že už to nepustíme. Během sezony člověka sice napadne, že by to mohlo vyjít, ale může se udát tolik věcí, že nemá smysl o tom přemýšlet a předbíhat. Navíc play off je jiná soutěž. Můžou se zranit hráči, v klíčové chvíli odejde forma," vysvětlil.
To Růžička si v mistrovské sezoně načasoval formu skvěle - ve čtvrtfinále s Litvínovem skóroval v každém ze šesti utkání a v následující sérii se zaskvěl i čtyřmi góly při výhře 6:1 nad Slavií Praha. Střeleckou kanonádou odstartoval obrat ze stavu 1:3 na zápasy.
"Vybavím si většinu svých gólů. Tenkrát jsem dal něco z přesilovek, pár akcí jsem zakončil do prázdné. Hlavní ale bylo, že jsme se nastartovali a dostali na vítěznou vlnu. Soupeři jsme vyslali signál, že to bude mít s námi ještě těžké. Byla to náročná série, hrábli jsme si až na dno," dodal.
Růžička je jediným hráčem v klubové historii, který vstřelil v extraligovém play off čtyři branky v jednom utkání. Čerstvě je i s 219 zásahy nejlepším střelcem Třince. Nad otázkou, zda svůj nejdůležitější gól zaznamenal právě v mistrovské sezoně 2011, si nebyl jistý. Rád ale vzpomíná i na celou partu. "Všechno si sedlo, jak mělo. Od trenéra po posledního hráče všechno šlapalo a ocenil bych i přínos realizačního týmu. Míra a Pavel Sajlerovi byli špičkoví kondiční trenéři, dávali 120 procent do každého dne. Uměli vytvořit pohodu, dělali srandičky, to samé platí o ostatních členech realizačního týmu. Udržovali nás v pohodě," podotkl.
S Krajíčkem bydleli na pokoji, na MS si zahrál i s Jágrem
Martin Růžička vyzdvihl i vliv Lukáše Krajíčka. Vynikající obránce se po finále NHL, ve kterém s Philadelphií usiloval o Stanley Cup, rozhodl pro návrat ze zámoří a vybral si Třinec. Původně jen na rozjezd sezony, ale odehrál ji pod Javorovým celou. V průběhu soutěže odmítl i nabídku z KHL od Jaroslavle.
"Spolu jsme byli na pokoji i během reprezentační akce (Karjala Cup) a vím, že o něj byl velký zájem i v cizině. V Třinci jsme byli všichni ohromně šťastní, že zůstal. Měl obrovský přínos, hráči vedle něj rostli, takhle se poznají velké osobnosti. Měl vynikající bruslení, přehled ve hře. Nezmatkoval a dodával klid celé obraně. Bylo i těžké přes něj přejít v soubojích jeden na jednoho. Uměl to přitom nejen dozadu, ale výborně podporoval útok," řekl Růžička na adresu Krajíčka, který získal na galavečeru Hokejista sezony cenu pro nejlepšího obránce. Spolu bydleli na zápasech venku na pokoji. "Měl více zkušeností, ale nejsem si vědom, že by mi dal nějakou radu, která by mě nějak zásadně ovlivnila," vzpomínal Růžička. "Neřešili jsme ale jen hokej, bavili jsme se celkově o životě. Sedli jsme si lidsky a dodnes jsme kamarádi. Je škoda, že musel letos kariéru ze zdravotních důvodů ukončit musel letos kariéru ze zdravotních důvodů ukončit," dodal.
Lekcí bylo pro Růžičku spíše mistrovství světa v roce 2010, kde se setkal i se svým dětským vzorem Jaromírem Jágrem. Spolu hráli na tréninku i v jednom útoku. "Byl jsem z toho lehce nervózní. I když šlo jen o trénink, bylo pro mě velkým zážitkem, že jsem si zahrál s takovou legendou. Jako malé dítě jsem ho obdivoval, měl jsem vyvěšené jeho plakáty. Postupem času jsem zjistil, že můj styl hry je jiný a více jsem sledoval ty, kteří měli hru bližší té mé. Koukal jsem například na Hejduka," dodal.
Učil se na MS i od ostatních. "Sledoval jsem kluky okolo a jejich profesionalismus mi otevřel oči. Nešlo jen o trénink a že si přidávali, ale jak se také chovali i mimo led. Od regenerace přes stravu a spánek. Všechny poznatky jsem vstřebával a zkoušel je aplikovat u sebe. Zjišťoval jsem, co by mi vyhovovalo a co by mě mohlo posunout dále. Ne všechno, co funguje u Jágra, bude mít stejný efekt u každého. Musíte hledat," vysvětlil. Provedl poté i jednu změnu, která mu podle jeho slov hodně pomohla. "Od mistrovství světa používám v přípravě každé léto těžší puk. Ke střele, k vedení kotouče. Je to dobré na zápěstí, svědčí mi," podotkl.
Prodloužená sezona, kterou ozdobil titulem mistra světa, přinesla také jedno úskalí- krátkou dovolenou. Scvrkla se na dva týdny. "Byl jsem mladý (24 let), tolik odpočinku jsem nepotřeboval. Na druhou stranu, tohle byl extrém. Mám rád pořádek, režim, a když věci jdou, jak jsem zvyklý. Situace mě tehdy znervózňovala a velký dík patří Mírovi a Pavlovi Sajlerovým. Spolu jsme to probírali a řídil jsem se vším, co mi nachystali. I díky nim jsem se celou sezonu cítil v pořádku," pokračoval.
Ve vyřazovací části byl navíc těžko zastavitelný. "Mít v play off v průměru skoro gól a dva body na zápas je mimořádné. Ale nerad se hodnotím a stejně je nejdůležitější, aby se dařilo týmu a vyhrávalo. K čemu je, že dáváš v každém zápase gól, když vypadnete ve čtvrtfinále?" řekl Růžička s tím, že z mistrovské sezony se mu nevybaví jako první jeho rekord a body. "Jsou to chvíle po posledním zápase, jak jsme na sebe naskákali. Jak se zaplnilo kluziště fanoušky, atmosféru vytvářeli ve staré hale neskutečnou," pokračoval.
Růžička dosud nasbíral v třineckém dresu už 457 bodů (219+238) v pouhých 424 utkáních. Třinec s ním v sestavě hrál vždy minimálně čtvrtfinále a získal dva tituly plus jedno stříbro. "Soustředím se vždy hlavně na to, abych pomáhal týmu a abych navázal na výkony z předchozí sezony. Z vlastní zkušeností vím, že to není jednoduché. Ale vždy se o to snažím," uzavřel Martin Růžička.
