Partnerský klub Nadační fond Dračí studio President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Milan Doudera: 500 zápasů v extralize? Jsem za to vděčný, ať to pokračuje!

30.03.2021 · Martin Stebel
Na konci ledna se MILAN DOUDERA stal obráncem, který u Ocelářů odehrál nejvíc extraligových zápasů. Během čtvrtfinálové série s Brnem spolehlivý defenzor překonal další kariérní milník. Absolvoval totiž 500. zápas v nejvyšší české hokejové soutěži. 88 duelů prožil v kladenském týmu, dalších 412 už v Třinci.

Vzpomeneš si na svůj premiérový start v extralize?

Ano, bylo mi devatenáct let. Pokud si dobře vzpomínám, tak první extraligový start jsem měl proti Českým Budějovicím. Výsledek si nepamatuju, ale co si tak matně vzpomenu, tak za Budějovice hrál třeba Václav Prospal. My jsme ale také měli nabitý kádr, protože byla zrovna výluka v NHL. Židlický, Kaberle, Tlustý, Plekanec, Jágr. Pro mladého kluka, jakým jsem byl já, to byla opravdu velká škola. Všude bylo vyprodáno, atmosféra byla parádní.

V kladenském áčku jsi ale neměl hned "na růžích ustláno". Konkurence byla velká a mladý bek neměl jednoduchou pozici...

Je to tak. Ze začátku jsem pendloval mezi Kladnem a Pískem, což byl klub, se kterým tehdy Rytíři spolupracovali. Po asi pěti zápasech v Písku si mě vytáhli do áčka, kde už jsem chytil šanci za pačesy a naštěstí se v týmu udržel. Prvním trenérem, který mi v extralize dal šanci, byl pan Zdeněk Vojta. Začínal jsem ve dvojici s Liborem Procházkou. Ten také v Třinci hrál a zanechal tu slušnou stopu. Byla výhoda, že Libor tehdy bydlel ve stejné vesnici u Kladna jako já. Libor také vypomáhal v Písku, byli jsme sehraní a trenéři nás spolu nechali hrát rovněž na Kladně.

Snad každý hokejista si vzpomene na svou první trefu v nejvyšší soutěži...

Na první ligový gól jsem nezapomněl. Bylo to až během mé druhé sezony v extralize. Hráli jsme ve Varech. Mou střelu si srazil některý z domácích obránců, pořádně jsem ani nevěděl, že mi ten gól přiznali. Pokud si dobře vzpomínám, tak do klubové pokladny jsem tehdy nemusel nic přispívat, byl jsem toho ušetřen (usmívá se).

Jak se vlastně rodil tvůj přestup k Ocelářům? Kdy jsi zachytil první "laso" od svého příštího zaměstnavatele?

Povedl se nám start do sezony 2013/14, kdy jsme s Kladnem udělali docela dost bodů. Dařilo se také z osobního hlediska. Pan Hadamczik mě pak pozval do reprezentace, na listopadový turnaj Karjala. To byl možná zlomový moment mé kariéry. Dostal jsem se do národního týmu a najednou byl cítit zvýšený zájem. Hrál jsem ve dvojici s Tomášem Kaberlem a na to, že to byl první start v národním týmu dospělých, tak jsem nepropadl. Po tomto turnaji se začaly ozývat některé kluby. Kontaktovali mě například ze Sparty a z Třince. Nakonec jsem si vybral Oceláře, protože mi ten zájem přišel takový opravdový. Setkal jsem se asi dvakrát s manažerem Pavlem Markem. Vycítil jsem upřímný zájem, jednání byla konkrétní, proto padla volba na Oceláře.

Krom kulatého zápasového jubilea se můžeš pochlubit také tím, že aktuálně držíš dlouhou sérii bez absence. Nevynechal jsi 131 po sobě jdoucích zápasů. Naposledy jsi Ocelářům chyběl v únoru 2019. Jaký je recept na tak stabilní zdraví?

Člověk se snaží o sebe starat. Vše začíná rozcvičkou, po tréninku to pokračuje protažením či vyjetím na kole. Hodně dbám na regeneraci. Tu se snažím nepodceňovat, využívám všechny wellness procedury, které tady máme. Před každým zápasem chodím do studené vody, když to je možné. Koupil jsem si také speciální regenerační kalhoty. Jakmile se na trhu objeví něco, co by mě mohlo posunout dál, tak se to nebojím vyzkoušet. Člověk ale musí mít také velkou dávku štěstí. Když vás někdo trefí pukem, těžko to nějak ovlivníte.

Máš za sebou už něco málo přes 500 extraligových zápasů a to navzdory tomu, že jsi stále poměrně mladý, máš 28 let. Třineckým rekordmanem je zatím Jirka Polanský, který posbíral přes 900 startů. Láká tě magická tisícovka?

Tak daleko nemyslím. Je pravda, že obránci obvykle mívají delší kariéru, končí někdy klidně ve čtyřiceti. Bude záležet na mnoha faktorech. Jestli vydrží zdraví, jestli nepřijde nabídka ze zahraničí, existují další rizika. Jsem rád, že těch 500 zápasů mám relativně brzo, ale je to dáno tím, že se mi opravdu vyhýbají zranění. Tady v Třinci jsem za sedm let skoro pokaždé odehrál téměř vše. Za tohle jsem vděčný a přeji si, ať to pokračuje!