Partnerský klub Nadační fond
MISTR 2010/2011
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Fanshop Rozpis ledu

Legenda Ocelářů odchází: Jan Peterek ukončil kariéru

18.04.2014 · Martin Stebel
O čem si vrabci na střeše Werk arény už nějaký čas štěbetali, je definitivně pravdou. 42letý centr Jan Peterek v pátek 18. dubna třineckému vedení oznámil ukončení hráčské kariéry. V klubu pod Javorovým vrchem strávil odchovanec havířovského hokeje dlouhých dvanáct extraligových sezon.

Jeho bilance startů v třineckém dresu se zastavila na čísle 675, ve kterých zaznamenal 157 branek a 295 asistencí. Celkově v naši nejvyšší hokejové soutěži absolvoval 1139 zápasů. Jako jediný hráč Třince se může v extraligovém play-off pochlubit ziskem zlaté, stříbrné i bronzové medaile.

Místní publikum si navždy podmanil technickou hrou a kreativním myšlením. Jeho projev zdobily elegantní kulišárny a překvapivá řešení. Nestárnoucí "Petrovka" byl oblíben rovněž v novinářských kruzích. Vždy vstřícný a pokorný, vyjadřoval se konkrétně, neschovával se za otřepaná klišé, ale s nadhledem sobě vlastním vtipně glosoval nejrůznější okamžiky a situace. Je to výrazná osobnost, která zůstane v paměti všech, kdo jej měli čest poznat.


Honzo, pojďme ještě stručně bilancovat sezonu. Začátek nebyl optimální, ale mužstvo se časem zvedlo...

Trenér Kalous má nějaký styl, jeho rukopis byl vidět. Chvílo to sice trvalo, ale mužstvo si postupem času sedlo. Náš tým se nastartoval a jel na vítězné vlně.

Ve čtvrtfinále jste poměrně v pohodě vyřadili Pardubice, ale v semifinále znovu narazila třinecká kosa na zlínský kámen...

Z mého pohledu byl velmi důležitý třetí zápas. Tam to z naší strany asi trochu bylo podcenění soupeře, už jsme trochu doufali, že to máme v kapse. Zlín jsme nakopli, soupeř se jednoduše zvedl. Pokud bychom na ně od začátku nastoupili důrazněji, měli bychom větší hlad, asi bychom uspěli. Bohužel psychika je "sviňa" a Zlín tahle výhra neskutečně nakopla, najednou si začali věřit.

Okamžitě po vypadnutí jsi avizoval konec kariéry, ale definitivní verdikt, že už pověsíš brusle na hřebík, padl až trochu později. Nepřemlouvala tě například manželka, ať ještě rok zkusíš pokračovat?

Momentálně opravdu nemám na hokej chuť, rozhodování proto nebylo až tak složité, uzrálo to ve mně. Mám velmi tolerantní manželku, která mně vždy ve všem podporovala. Vždy mi říkala, že ať se rozhodnu, jak se rozhodnu, bude pokaždé stát na mé straně.


S kamarádem Danielem Semanem během mistrovských oslav. foto: Marian Ježowicz

Ukončit kariéru není snadné. Co hrálo při rozhodování zásadní roli?

V mém rozhodování byla důležitá psychika. Vzpomínám na Roberta Reichla, když oznámil, že končí. Všichni se ho tehdy ptali na důvod. Povídal, že psychika už je taková, že tělo se odmítá vyhecovat na maximum. V té době jsem to moc nechápal. Když přece máš rád hokej, jdeš si ho zahrát aspoň rekreačně po práci. Teď už ale na vlastní kůži cítím, že když se hlava "šprajcne", tak hodně složitě se musíš přemlouvat, abys znovu makal naplno.

Celý život jsi byl zvyklý na tvrdé tréninky. Nebude ti teď fyzická zátěž chybět?

Sportovat budu dál, protože cítím, že to potřebuji. Zrovna včera jsem na toto téma mluvil s fyzioterapeutem, panem doktorem Dobešem. Říkal mi, ať hlavně nepřestanu sportovat, ať trénuji dál, jinak bych se rozsypal. Moje tělo je zvyklé na zátěž, což je důvod, že svalstvo drží pohromadě. Jakmile by moje svalstvo ochablo, začnou problémy. Okamžitě by mě bolela záda a kolena. Doktor mi zdůrazňoval, že dokud to drží, ať stále trénuji.

Několik hráčů původně oznámilo odchod, ale poté se ještě k milovanému sportu vrátilo...

Myslím si, že tohle nebude můj případ. Po sezoně jsem tak vycucaný a vyždímaný, že představa o tom, že znovu obuji brusle, není vůbec reálná.

Spousta bývalých vynikajících hokejistů se v této branži pohybuje i po konci kariéry...

Pokud jde o práci okolo hokeje, tak jedině v tom smyslu, že bych svými zkušenostmi rád pomohl synovi. Trenéřina mně momentálně neláká, je to časově hodně náročná práce. Nedávno jsem se na tohle téma bavil s Vencou Varaďou. Hráč si odehraje svoje a má klid. Trenér ale celý den řeší hokej, připravuje tréninky, stále přemýšlí, co je špatně, co je dobře, jak vše dát dohromady. Je to zkrátka daleko náročnější.



Už máš jasno v tom, jak bude vypadat tvůj další profesní život?

Bude to nový krok. Sám jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet. Mám z toho trochu obavu, ale to je život. Mám nějaké plány, ale nerad bych o tom mluvil dopředu. Jednu firmu už mám, děláme interiéry, máme v Ostravě vlastní studio. Tahle firma už na trhu funguje od roku 2005. Nosím teď v hlavě ale ještě další nápady.

Jak budeš v budoucnu na Třinec vzpomínat?

Prožil jsem tady větší část své kariéry. Vždy to pro mě bude domácí prostředí, byly to krásné roky. Určitě se tady budu vracet minimálně na zápasy mládeže, protože proti Třinci bude hrát můj syn. Byly to skvělé roky.

Které konkrétní okamžiky a jaké spoluhráče budeš mít natrvalo v paměti?

Nejsilnější vzpomínkou je určitě zisk titulu, poslední zápas před domácím publikem - to bylo něco nádherného. Silné vzpomínky mám na samotný začátek mého angažmá, kdy tady byla mimořádně silná slovenská enkláva - Sekeráš, Daňo, Jánoš. Rád vzpomínám i na Lubinu, Ujčíka. Skvěle se mi hrálo taky s Jardou Kudrnou, Richardem Králem, Rosťou Martynkem. Těch spoluhráčů bylo hodně, nerad bych na někoho zapomněl. Do Třince se budu vždy velmi rád vracet, bude to navždy můj klub!

HONZO, DĚKUJEME!