Partnerský klub Nadační fond
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Fanshop Rozpis ledu

Jsem rád, že si Tomáš zvolil právě Oceláře, tvrdí Miroslav Marcinko

30.12.2018 · Martin Stebel
DAVOS: Účinkování třineckého kolektivu na prestižním turnaji v Davosu sice skončilo, přesto bychom stále našli několik interesantních příběhů, které stojí za zmínku. Počínání Ocelářů a speciálně svého syna Tomáše bedlivě sledoval z tribuny Vaillant Areny MIROSLAV MARCINKO. Bývalý spolehlivý bek odehrál ve slovenském národním mužstvu 53 zápasů, ve kterých zaznamenal devět branek. Legendární Spengler Cup pro něj rozhodně není neznámým pojmem, místní arénu totiž osobně poznal před třiceti lety ještě v době své hráčské kariéry.

Pane Miroslave, jak si tento turnaj pod alpskými vrcholky užíváte?

Atmosféra je vynikající, chválím celkovou organizaci turnaje, zápasy mají většinou vysokou úroveň. Panuje maximální spokojenost.

Spengler Cup znáte i jako hráč. S týmem Košic jste tady byl hned dvakrát (1986 a 1988 pozn. autora). Změnilo se zde hodně?

Moc rozdílů nevidím. Samozřejmě technologický pokrok je znát všude, ale tady v Davosu jde hlavně o obrovskou tradici, která na vás dýchá na každém kroku. To byl právě důvod toho, proč jsem se tady těšil. Už v letadle jsem se smál, že na Spengler Cupu jsem byl dvakrát jako hráč a teď jsem tu jako pasivní divák. Hráli jsme tu ještě v době Československa, kdy jsme dvakrát získali republikový titul a dostali pozvánku na tento slavný turnaj. Až nyní si plně uvědomuji, jak velká to je čest, pokud jste tady. Pozvánka pro Třinec je obrovská pocta!

Příjemným bonusem je skutečnost, že na turnaji můžete trávit čas s manželkou a synem, že?

To je úžasné, když je rodina spolu, spojíte příjemné s užitečným. Chodíme hodně lyžovat a máme další aktivity. Hlavním bodem programu je ale vždy hokej.

Měl jste poradní hlas v otázce toho, jestli měl Tomáš před začátkem minulé sezony akceptovat nabídku Ocelářů?

Když se Tomáš vrátil z angažmá v Číně, zvažoval několik možností. Jednoznačně ale vyhrála varianta s Třincem, protože to je evropská značka s neskutečně kvalitním zázemím. Několikrát jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, že v Třinci se pracuje na vysoké úrovni. Nemyslím jen vedení, ale všechny lidí, kteří se točí okolo kabiny, jsou tam také výborní fanoušci. Jsem moc rád, že si Tomáš zvolil právě tento klub. Těší mě, že se daří nejen Tomášovi, ale letos jsou Oceláři na špici tabulky.

Sám jste byl vynikajícím obráncem, dlouholetým reprezentantem, účastníkem olympiády. Nepřemlouval jste v dětství Tomáše, aby to také zkusil v defenzívě?

V první řadě jsme si s manželkou přáli, aby naše děti sportovaly, to byl hlavní cíl. Nebylo mou snahou diktovat mu, jestli má být obránce či útočník. Nechal jsem to na trenérech v přípravce. Jsem především rád, že se dokáže hokejem uživit.

Mladší syn Lukáš to také s hokejem zkoušel. Nemrzelo vás, že poměrně brzy skončil?

Lukáš se hokeji věnoval do dorostu, potom se ale rozhodl, že dá přednost studiu. Udělal dvě vysoké školy a pracuje v Bratislavě, je tam velmi spokojený. Lukáš je velkým fanouškem Ocelářů a Tomáše. Spolu s mojí manželkou občas navštěvuje zápasy v Třinci, ale cestoval s týmem rovněž na Ligu mistrů.

Kdysi jste trénoval košické áčko. Ve východoslovenském klubu jste stále aktivní. Věnujete se mladším hokejistům, že?

Momentálně trénuji v Košicích kadety, jsou to kluci ve věku 15-16 let. Musím říct, že tahle práce mě naplňuje. Mladí kluci jsou hodně tvární, učenliví. Když vidíte, jaké dělají pokroky, zažijete pocit vnitřní radosti.

V příštím roce se mistrovství světa koná na Slovensku. V Košicích bude hrát váš národní tým. Určitě byste v domácím prostředí syna rád viděl...

Co si budeme povídat, to by byl sen. Každý táta je rád, když vidí svého syna na ledě a když je to navíc v národních barvách a při mistrovství světa, je to vrchol. Pro každého hráče to bude motivace, dostat se na domácí šampionát. Moc bych si přál, aby se to Tomášovi povedlo.

Foto v článku: cas.sk, slovakprospects.com