V pěti letech mu lékaři diagnostikovali autismus. Na Vánoce dostal elektrický mikrofón z umělé hmoty, a když do něj začal zpívat, bylo rodičům jasné, kam se asi jednou bude ubírat synova profesní dráha. Dnes je šestnáctiletý Denis Szalbot z Třince mnohými odborníky označovaný za mimořádný hudební multitalent: "Bylo mi myslím pět let, kdy jsem v televizi viděl koncert mexického operního pěvce Rolanda Villazóna. To mě doslova "přikurtovalo" k židli, od té doby jsem si hudbu zamiloval. Prvním oblíbeným hudebním nástrojem tedy vlastně byly hlasivky."
Vystupoval už v pražské Lucerně i v Rudolfinu, kde hrál s Českou filharmonií, spolupracoval například s třineckou rodačkou, herečkou a šansoniérkou Renatou Drössler. Díky své učitelce Elen Pustowkové získal řadu ocenění z hudebních soutěží a hned dvakrát se účastnil světového festivalu pro handicapované umělce v Jižní Koreji. Jelikož díky skvělému sluchu poměrně snadno pochytí cizí jazyk, byl to právě Denis, kdo v minulém roce vítal v pražském Lichtenštejnském paláci korejskou prezidentku na státní návštěvě v jejím rodném jazyce: "Musím se přiznat, že to byl velký zážitek. Nejdřív byl přesně daný čas pro náš rozhovor, potom se to ale protahovalo. Paní prezidentka byla velmi milá, rád na to setkání vzpomínám," vysvětluje Denis, jenž o svém handicapu hovoří velmi otevřeně.
V současné době navštěvuje prvním rokem Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde studuje hru na klavír: "Do Ostravy dojíždím denně, ale není to žádný problém, vlaky mám hrozně rád," směje se mladý hudebník, který by si později ke klavíru rád přibral také zpěv. Jakou kariéru do budoucna plánuje? "Chtěl bych se věnovat hlavně klavíru, ale rád bych zkoumal i starší hudební formy. Mojí touhou je, naučit se hrát na nějaký historický nástroj, třeba loutnu. Jednou bych si přál hrát a zpívat v takové kapele, jako je Spirituál kvintet. Muzika je pro mě vším."
Nabídka Ocelářů, aby prezentoval své hudební nadání během play off přímo ve WERK ARENĚ, jej mile překvapila. Před podobným publikem totiž ještě nikdy nevystupoval: "Nejdřív jsem měl určité pochybnosti, přemýšlel jsem, jestli si vybrali správného člověka. Přijal jsem to s trochu schizofrenními pocity. Nakonec jsem si ale řekl, že to je dobrá zkušenost. Oceláře sleduji, fandím jim. Když jste z Třince, tak se tomu jednoduše nevyhnete," usmívá se na závěr šikovný muzikant.
