Oceláři za sebou mají čtyři týdny letní přípravy. Co vám to zatím ukázalo?
Tato doba byla využita k nabírání celkové kondice a síly. S přípravou jsem velice spokojený, hráči pracují velmi dobře. Právě teď je doba, kdy se mění průběh přípravy a v nejbližší době začneme pracovat na nabírání maximální síly a výbušnosti a na tuto fázi poté začátkem srpna navážeme a v sezóně v ní budeme pokračovat. Model přípravy je velmi podobný jako v minulém roce. Některé prvky jsou nové, některé jsme zase vyřadili. Ale ve výsledku je kostra podobná.
Máte za sebou kondiční kemp v Nízkých Tatrách. V čem byl jeho největší přínos?
Soustředění určitě účel splnilo. Trénovalo se ve vysokohorských podmínkách a nabírala se celková kondice, hráči si odpočinuli od prostředí v Třinci, na které jsou už hodně zvyklí.
Jak jsi zatím spokojený s přístupem hráčů k někdy neoblíbené, ale velmi potřebné letní přípravě?
Spokojený jsem strašně moc. Kluci už po loňské přípravě věděli do čeho jdou a přišli připraveni. Za což je chválím, jelikož příprava hned od začátku mohla mít potřebnou intenzitu a nemuseli jsme začínat od nuly.
V úvodu července hráči dostanou volno. Jenže bude to jen relativně volný čas, protože snad každý bude nějakým způsobem trénovat individuálně, že?
Je to přesně tak. Kluci dostanou volno, ale každý hráč ví, že musí pracovat stále, protože jinak by příprava neměla ten správný efekt. Hráči jsou obeznámeni a dostali individuální plány. Někteří mají klasické tréninky doplněny prvky speciálně pro jejich potřeby.
Po konci mistrovské sezony jsi vycestoval do Finska, kde jsi sbíral poznatky u renomovaného kondičního trenéra Jussi-Pekky Kurttiho. V čem tkví úspěch finské školy?
Řekl bych to jedním slovem: systém. Trénují systémově už od malých dětí, přes juniory až po muže. Každá kategorie má nějaký úkol pro danou sezonu a tím se všichni řídí. Když se v páté třídě řekne, že kluci musí na konci sezony umět vzpírat s násadou od koštěte, tak budou vědět, že to opravdu na konci budou umět. Takhle to na sebe navazuje až do juniorky, má to posloupnost, mohou si přidávat. Ctí fyziologickou stránku. Dodržují časy odpočinku, časy cvičení. Někdy ten jejich trénink ani nevypadá jako trénink. Ale udělají přesně to, co potřebují, smysl v tom je. Stačí se podívat na finské reprezentace. Kolik hráčů ročně odchází do zámoří, kolik mladých hráčů je schopných hrát elitní finskou ligu. To je výsledek systému. Klíčové jsou samozřejmě i podmínky. Přišel jsem do Espoo a spadla mi brada. Velká hala, kromě několika hokejových ploch tam měli šest florbalových, čtyři ovály na čtyřstovku nad sebou v patrech, velké fotbalové hřiště, tenisové kurty. Působilo to na mě velkolepě. Hned jsem se ptal, jestli to je nejlepší tréninkové centrum ve Finsku. Řekli mi, že takových mají x dalších. K tomu zázemí s posilovnami a stravováním. V jednu chvíli tam může trénovat až tisíc lidí, je to fakt obrovské
Dají se některé poznatky aplikovat do našeho prostředí?
Není to tak, že bych něco slyšel ve Finsku a chtěl změnit a překopat celý systém. Máme dost vzdělané trenéry, nejsme na špatné cestě. Spíš je kolikrát třeba větší trpělivost v práci s mládeží. Netlačit a pracovat systematicky s tím, že by ti kluci jednou mohli být opory nároďáků. Je to běh na dlouhou trať. Finští trenéři třeba přijdou do školky s tím, že právě tady najdou borce, který jim za patnáct let rozhodne mistrovství světa. Přemýšlejí jinak, hodně do budoucna. Mají systém, posloupnost a hlavně tomu všichni věří a drží se toho. Proto mají výsledky. My to neděláme špatně, jen je třeba někdy trochu víc trpělivosti, věřit cestě a počkat si na úspěch.
