Partnerský klub Nadační fond Dračí studio
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Daniel Kurovský: Pohádková sezona, snad úspěch zopakujeme!

14.05.2021 · Martin Stebel
K Ocelářům přišel před začátkem sezony a navzdory tomu, že v úvodu ročníku neměl v nabité sestavě Ocelářů jistou pozici, na konci dubna jako plnohodnotný člen mistrovského týmu zvedal Masarykův pohár. "Sám cítím, že v dalších sezonách mohu hrát ještě lépe," tvrdí DANIEL KUROVSKÝ.

Sezona skončila zlatou extraligou tečkou, ale start ročníku pro tebe nebyl úplně snadný. Začínal jsi v partnerském Frýdku-Místku...

Od začátku jsem věděl, že bude těžké, abych se hned probojoval do třineckého kádru. Kvůli nejrůznějším zdravotním problémům jsem prakticky dva roky pořádně nehrál. Frýdek mi hrozně pomohl, měl jsem tam ice time, který jsem potřeboval. Upřímně říkám, že jsem byl rád, že mohu hrát v první lize. Měl jsem tam dobré vytížení, byl to skvělý odrazový můstek do další sezony. Stále jsem věřil, že šance z Třince přijde.

Za Oceláře jsi začal pravidelně nastupovat od konce listopadu. Kde zpětně vidíš hlavní důvody toho, že jsi dostal příležitost?

Bylo toho víc. Jednak to bylo asi tím, že do zámoří odešel Filip Zadina s Lukášem Jaškem. Uvolnilo se tedy místo, ale nebyl to asi jediný důvod, proč jsem byl povolán do Třince. Věděl jsem, že se musím v dobrém světle ukázat ve Frýdku, což se docela dařilo. Trenéři si mě vytáhli, za což jim zpětně moc děkuju.

V nabité konkurenci třineckého útoku jsi najednou měl stabilní místo a dokázal se odvděčit slušnými výkony...

Přibližně od prosince jsem už za Oceláře nastupoval pravidelně a musím říct, že to byla velká škola. Určitě nejkrásnější období, jaké jsem v hokejové kariéře zažil. I teď cítím vděčnost, že jsem se v týmu udržel a mohl s klukama prožít ty chvíle, kdy jsme šli za titulem. Hrál jsem převážně druhou lajnu s Marcim a Erikem, což bylo úplně super. Jsou to výborní spoluhráči a parťáci. Celé play off bylo parádní, tohle budu mít v hlavě do konce života. Byla to pohádková sezona, snad úspěch zopakujeme.

Patříš k mladým hráčům, máš teprve 23 let. Hokejově se tedy ještě můžeš posouvat. Kde vidíš rezervy ve svém herním projevu?

Je to pravda. Sám cítím, že mohu hrát lépe. Ještě určitě nejsem na svém maximu a mohu se herně stále zvedat. Vím, že bych se ještě víc měl tlačit do brankoviště, tam totiž padá nejvíc gólů. Chtěl bych ustávat osobní souboje, měl bych také víc střílet, tam vidím rezervy. V sezoně jsem měl dostatek šancí, ale častokrát se mi ty možnosti nedařilo využít.

Sezona byla dlouhá a náročná. Chystáš se někam na dovolenou?

Příští týden letíme s přítelkyni do tepla, chystáme se do Mexika. Nebude to ale jen pasivní nicnedělání. Oba jsme hrozně hyperaktivní, nedokážeme pouze někde ležet na pláži. Určitě budeme chodit do fitka a mít další pohybové aktivity.

Tvoje partnerka je tenisovou trenérkou. Předpokládám, že tento sport bude také významná součást tvé přípravy...

Ano. Na tenise jsme se s přítelkyní poznali. Chodíme spolu trénovat, ale také s jejím otcem, který je rovněž koučem. Je to skvělá doplňková aktivita, kterou i letos zařadím do své přípravy. Musím ale říct, že to je náročný sport, v některých směrech mi přijde tenis dokonce náročnější než hokej.

Týmová kondiční příprava začíná Ocelářům v červnu. Těšíš se?

Patřím k těm, kterým letní příprava zase tolik nevadí. Letos bude příprava trochu kratší, potrvá nějakých pět týdnů. Možná to ale bude o to složitější. Abych řekl pravdu, moc se netěším na Tatry, tam je to opravdu pořádný "záhul". Jinak ale mám kondiční přípravu na suchu docela rád.