Radku, jak trávíš čas v rodné zemi?
Spolu s rodinou hlavně odpočíváme, relaxujeme. Párkrát jsme s dětmi byli na výletech, až na drobné výjimky nám přeje počasí, ale většinu času pobýváme u rodiny v Kopřivnici. Celý rok ji nevidíme, proto máme radost, že s nimi můžeme trávit letní čas.
Jak vypadá tvůj současný profesní život? Stále platí, že v Kanadě trénuješ děti?
Ano, v Ottawě jsem trenérem dětí ve věku zhruba třinácti let. Je to tým, ve kterém hraje můj syn Oliver. Hokej ho zatím baví, jde mu to. Jsem rád, že do sportu investuje svůj čas, ale zároveň vím, že za dva roky to může být jinak a bude ho bavit zase něco jiného.
Po konci kariéry u hokeje zůstal. V Ottawě se věnuje výchově mladých talentů. Foto: flamboroughreview.com
Oliverův otec byl slavným středním útočníkem, ale slyšel jsem, že syn zvolil jiný post...
Hraje na pozici obránce, ale má tendenci být spíš ofenzivním bekem. Je šikovný a věřím, že to někam dotáhne. Čeká ho ale ještě dlouhá a tvrdá cesta.
Hokeji se údajně věnuje i tvoje starší dcerka Kennedy...
Je to pravda, dva roky zpátky s hokejem začala. V Kanadě je hodně holčičích mužstev a najednou se rozhodla, že by to chtěla zkusit. Strašně jí to baví, nadchla se do hokeje. Za dva roky udělala obrovské pokroky.
Je nějaká univerzální rada, kterou dětem do jejich sportovního života dáváš?
Dávám jim hlavně volnou ruku, důležité je netlačit na pilu, je třeba dát dětem prostor. Těší mě, když je hokej baví, ale stejně si nakonec mohou zvolit vlastní cestu životem. Pokud to bude sport, budu rád, ale hlavně musí být šťastné.
Spolu s kanadskou manželkou Jill vychovávají hned kvarteto potomků - Olivera, Kennedy a dvojčata Camerona s Mayou. Foto: archiv Radka Bonka
Očividně šťastný jsi byl během třineckého angažmá. Co říkáš na minulou sezonu?
Třinec jsem pochopitelně dost bedlivě sledoval a na dálku fandil. Oceláři vždy budou v rámci Česka mým týmem číslo jedna, byly to nezapomenutelné roky. Byla to letos parádní sezona, v play-off to byla výborná jízda, jen škoda toho finále. Venca odvedl kus dobré práce. Vidím, že mladí kluci se dostávají do ráže, prosazují se víc a víc. Myslím si proto, že budoucnost Třince je skvělá.
Naťukli jsme téma tvého kamaráda a bývalého spoluhráče Varadi. Čekal jsi, že jeho trenérská kariéra bude mít tak rychlý progres?
Vůbec mě to nepřekvapuje. Venca vždy byl, je a bude buldok. Do všeho co dělá dává sto procent svých možností a schopností. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že cokoliv bude v životě dělat, tak v tom bude mít úspěchy. Do trénování se vrhl po hlavě, jak jej všichni známe. Vencu znám od malička a vždy pro něj byla typická buldočí píle. To je výborný předpoklad k tomu, aby to i jako trenér dotáhl daleko. Moc mu to přeji.
Bude letos čas, podívat se osobně do Třince?
Mrzí mě to, ale tentokrát to neklapne, protože s rodinou už v příštím týdnu letíme zpět do Kanady a Oceláři půjdou na led až později. Většinou jsme v Česku měsíc, ale letos jsme to museli zkrátit na tři týdny. Starší syn Oliver totiž krom hokeje ještě hraje baseball a na konci července bude mít turnaj.
Je o tobě známo, že jsi aktivním cyklistou a velkým fandou kol. Sleduješ i letos nejslavnější etapový závod světa, který právě v těchto dnech probíhá?
Tour de France sleduji dost pečlivě, to je svátek každého fandy cyklistiky. V minulých letech jsem na kole jezdil víc, letos mi to moc nevycházelo, byl jsem trochu líný. Po návratu do Kanady ale znovu kolo vytáhnu a musím se dostat do formy. Když člověk celý život sportuje, je třeba tělo zase pořádně rozhýbat.
Spolu s celoživotním kamarádem Varaďou dosáhl v Třinci na mistrovský titul. Foto: Marian Ježowicz
