Partnerský klub Nadační fond President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Nadějný Ocelář Michal Ramik: Od PlayStationu se raději držím dál

17.05.2020 · Šárka Kolková
Sedmnáctiletý útočník MICHAL RAMIK, který v minulé sezoně nastupoval pravidelně, jak za dorostence, tak i za ocelářské juniory a národní tým, se vyjádřil nejen k loňskému ročníku. Jak se dostal k hokeji a co na sebe ještě prozradil?

Za sebou máš velmi pestrý ročník, nastupoval jsi za dorostence, juniory a pomohl jsi také reprezentaci. Jak hodnotíš celý průběh sezony?

Každá sezona mi dala něco jiného, ale na téhle bylo skvělé to, že jsem mohl hrát víc zápasů a díky tomu poznat hodně herních stylů. Taky jsem se mohl učit od starších kluků. Jen škoda, že se nedohrála.

Juniorům se na začátku sezony nedařilo, ale od zimy jste začali vyhrávat a dokonce jste zaznamenali i šest výher v řadě. Co bylo hlavním impulsem ke zlepšení?

Nevzdali jsme to. Chtěli jsme se neustále ve všem zlepšovat.

V průběhu sezony ses neustále přesouval z místa na místo. Jak moc bylo pro tebe náročné se vypořádat s takovou zátěží nejen fyzickou, ale i psychickou?

Pro mě to byla příležitost a moc jsem si to užil. Poznal jsem mezinárodní hokej a mohl jsem hrát proti nejlepším hráčům v mém ročníku. Proto jsem si uvědomil, jak moc musím na sobě ještě makat.

Nastupoval jsi pravidelně pod taktovkou trenéra Juříka, Muchy a Eismanna. V čem jsou jejich schopnosti vést odlišné či naopak stejné?

Všichni tři jsou profesionálové a od každého jsem se naučil něco jiného. Všem šlo o moje zlepšení ve hře a za to jim moc děkuji.

Během sezony k vám nastoupil i tvůj kolega z reprezentace Tomáš Suchánek. Jak hodnotíš výkony tohoto talentovaného gólmana?

Tomáš je super kluk, pořád na sobě pracuje. Věřím, že to v hokeji dotáhne daleko a spoustu věcí nám ještě ukáže.

V letošní sezoně jsi toho hodně odehrál za Oceláře doma i venku. Prozradíš nám svůj největší zážitek?

Největší zážitek byl reprezentační turnaj v Kanadě. Vážím si toho, že jsem tam mohl jet.

S českou reprezentací jsi během listopadu v Kanadě na turnaji World Hockey Challenge získal bronzový kov, který jste vybojovali po dramatickém prodloužení. Jak na tuto událost zpětně vzpomínáš?

Byl to skvělý zážitek. Měli jsme výbornou partu a věřili si. Pozitivní přístup a touha vyhrát nás hnala dopředu a medaili jsme si nakonec zasloužili po právu.

Jak dlouho už vlastně hokej hraješ a kdo tě k němu přivedl?

Od čtyř let jsem hrál fotbal. Když jsem měl šest let, viděl jsem tátu, jak hraje amatérskou ligu na polorozpadlém stadionu v Českém Těšíně. Inspirovalo mě to a chtěl jsem hrát taky hokej.

Tvým nejoblíbenějším týmem v NHL je Tampa Bay Lightning. Sleduješ i během sezony jejich výkony a hraješ za ně i na PlayStationu?

Tampu sleduji, protože se mi líbí jejich hra. Od PlayStationu se raději držím dál (směje se).

Jak se teď během pandemie koronaviru připravuješ na sezonu?

Snažím se být aktivní, střílím na branku a cvičím podle plánu, který jsme dostali z klubu. Často také jezdím na kole.