Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Přestup do Třince byl zlomovým bodem v mé kariéře," tvrdí Růžička

13.02.2020 · Redakce, Květoslav Šimek (deník Sport)
Martin Růžička převzal před utkáním Ocelářů s Mladou Boleslaví pamětní skleněný puk jako vzpomínku, že se stal 69. členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. Z 250 vstřelených gólů v součtu utkání v extralize a reprezentaci jich drtivou většinu nasázel právě v třineckém dresu, který poprvé oblékl v roce 2009.

S odstupem času hodnotí Růžička tehdejší rozhodnutí, že kývl na nabídku Ocelářů, za životní. Jeho kariéra tady nabrala na obrátkách – stal se mistrem světa (2010), trhal extraligové rekordy a splnil si sen, když českou zemi reprezentoval na posledních olympijských hrách. Výkony v Třinci, se kterým získal dva tituly (2011 a 2019), mu vynesly i angažmá v KHL, odkud se vždy vrátil zpátky.

„Když se zpětně ohlídnu, tak to, že jsem přestoupil do Třince, bylo zlomovým bodem v mé kariéře. Životní rozhodnutí. Povedly se mi věci, jaké jsem ani nečekal, a jsem zvědavý, co ještě přijde. Kariéra pořád pokračuje,“ řekl Růžička, který vstřelil v barvách Ocelářů už 213 gólů v pouhých v 413 zápasech.

Před příchodem do Třince měl za sebou ve 23 letech čtyři extraligové sezony - v premiérové získal se Spartou Praha jako člen čtvrté řady titul, ale vůbec neskóroval. Následující tři roky prošel velkou školou po boku Jiřího Dopity, se kterým hrál v první lajně. V každé ze tří sezon dal shodně po deseti brankách, ale věděl, že může být lepší.

„Jsem rád, že jsem v Třinci prodal, co umím. Všechno je to o tréninku. Takže v první řadě za těmi góly stojí trénink, trénink, trénink. Pak důvěra trenéra, což v Třinci mám, a spoluhráči. Na ně jsem měl taky štěstí. Nerad bych na někoho zapomněl, ale v kontextu třineckého hokeje jsem vděčný hlavně Pavlu Markovi, že mě sem dovedl. Bez něho bych tady nebyl,“ dodal.

Růžička zazářil už ve své premiéře za Třinec. Nastupoval tehdy ve třetí formaci s Ladislavem Kohnem a Jozefem Balejem, jenž se později zranil a nahradil ho Jiří Polanský. „Vzpomínám si. Vyhráli jsme na ledě Slavie (úřadujícího vicemistra), naše lajna vstřelila čtyři góly a já si připsal tři body (2+1). Když se takhle uvedeš hned v prvním utkání, říkáš si, že by to mohlo jít. Byl to pro mě důležitý zápas,“ pokračoval.

S Kohnem skončili v základní části v elitní desítce produktivity a Růžička dokonce korunoval sezonu ziskem titulu mistra světa. „Musel jsem se občas štípnout, jestli se mi to všechno nezdá,“ usmíval se Růžička. „Že jsem se v Třinci hned na začátku takhle rozjel, byla hlavně velká zásluha Ládi Kohna. Nebýt jeho, bůh ví, kde a jak bych teďka hrál. Sedli jsme si a začalo se mi dařit," dodal.

Oči mu otevřelo také mistrovství světa, kde se sešel v jednom týmu s Jaromírem Jágrem, se kterým si zatrénoval i v jedné lajně. „Nebylo to jen o něm, ale i o dalších hráčích jako Vokoun, Rachůnek. Neměli jsme trénink, ale viděl jsem je, jak ve svém volnu trénují. Zaujala mě ta profesionalita. Člověk nesmí usnout na vavřínech. To jsem si z mistrovství také odnesl,“ podotkl.

Každý kopanec ho nabudil

Martin Růžička se za talent nepovažuje. Vždyť v patnácti letech na něho nezbylo místo v dorostu Sparty Praha, což označil za šok. Pomocnou ruku mu tehdy nabídlo Kladno, se kterým vyhrál v roce 2003 titul v juniorce a zamířil do zámoří. Zde byl v obou sezonách ve WHL bodově nevýrazný - v Lethbridge ho dokonce předstihl v produktivitě i obránce Michal Gulaši.

„Každý kopanec v kariéře mě nabudil, dal mi novou a větší motivaci. Chuť něco dokázat,“ vysvětloval Růžička. „Ochutnáš pád, to je nepříjemný. Ale vždycky mě pak hnala touha se dostat zpátky. A když se to podaří, tak tě to hřeje o to víc," dodal útočník, který se tuto sezonu pral s komplikovaným zraněním achillovky.

V kariéře se mu vyplatila pracovitost a že si po tréninku přidával. Střelbu, kličku na malém prostoru a podobně. „Pro mě se talent rovná práce. Vždy jsem to měl takhle nastavené," podotkl Růžička. "Mám v sobě také od malička chtíč být lepší. Nesnáším prohry a když se mi něco nepovede, o to víc to chci zvrátit, aby to bylo podle mých představ. Nutí mě to více trénovat. Říkám si, že se někde musí časem projevit, když nastřílíš třeba o tisíc puků víc než ostatní. Dodává ti to také sebevědomí a jistotu, když víš, že máš natrénované,“ vysvětlil.

Souhlasí, že střelci musí být trochu egoisté. Obdivuje Ovečkina

Martin Růžička zakulatil počet extraligových a reprezentačních branek na 250 v Litvínově (242+8). „Pořád si myslím, že to naplno docením až později,“ řekl Růžička. „Jsem na to hrdý, protože dvě stě padesát není úplně málo gólů," dodal čtyřiatřicetiletý kanonýr.

Nejvíce gólů v jednom utkání dal v play off 2011, kdy se trefil čtyřikrát do sítě Slavie Praha. V barvách národního týmu skóroval na olympijských hrách a hattrickem zařídil na jednom turnaji výhru českého výběru 3:2 v prodloužení nad Finy.

Růžička sbírá v extralize body poměrně rovnoměrně (242+253), ale souhlasil, že střelci musí být trochu egoisté. "Musíte mít hlavu nastavenou tak, že chcete dát gól, než abyste vymýšlel nějaké voloviny. Musíte v sobě mít vyloženě hlad po gólech. A potvrzovat to sezonu za sezonou. To je nejtěžší. Hlad po gólech, práce a píle. To je základní nastavení," řekl útočník, který obdivuje Alexandra Ovečkina, který dal v 34 letech už téměř 700 gólů v NHL.

Inspiraci si ale Růžička vzal i od Milana Nového, který je s 596 trefami suverénním lídrem Klubu střelců. Kladenská legenda v minulosti prozradila, že měla svá místa, do kterých pálila.

„Četl jsem, taky mám svoje oblíbená místa," přiznal Růžička. "Není třeba jich mít padesát, stačí opravdu pár míst. O kterých víte, že se tam ani nemusíte dívat, ale když je trefíte, tak to bude mít brankář hodně těžké. Když do takového místa dáte z deseti puků osm, je velká šance na gól. Třeba naši brankáři už tahle místa z tréninku znají, hlídají si je, takže jsem pak lehce frustrovaný," pousmál se.

Například Jágr, historicky nejlepší střelec NHL mezi Evropany, trénoval s ocelovými kotouči. Růžička si z Montrealu, kde se pravidelně připravuje na sezonu několik týdnů, přivezl taky speciální oranžové puky. "Jsou těžší, přes léto s nimi v Montrealu trénuji dost často. Mám je i tady, a když cítím, že přes sezonu potřebuji střelbu potrénovat, občas je vytáhnu. Když se pak vrátíte k normálním pukům, hned rozdíl poznáte. Pomáhá mi to," vysvětlil.

Ještě letos může atakovat pozici nejlepšího střelce v historii Ocelářů

Ke gólům ale potřebuje Martin Růžička i pomoc spoluhráčů. „V Třinci jsme začínali s Láďou Kohnem, s ním se mi hrálo skvěle. Hrával s námi tehdy Jirka Polanský, uměl nás najít, kolem brány byl neuvěřitelný," podotkl Růžička. „Není to o jednom hráči, ale o celé pětce a klíčoví jsou i obránci, jako v minulosti byli třeba Lukáš Zíb s Pepou Hrabalem. Nebo Láďa Roth. Šikovní obránci, kteří umí najít skulinu pro přihrávku," dodal.

Pochopitelně vyzdvihl i souhru s Radkem Bonkem a Václavem Varaďou, kteří mu pomohli k rekordům samostatné české extraligy v play off 2011 a v základní části sezony 2012/13. "S nimi nám to taky sedlo. Ne vždycky potřebujete jenom nahrávače. Klíčoví jsou i hráči jako byl právě Venca (Varaďa), kteří udělají spoustu práce, připraví hodně prostoru. Výborných spoluhráčů jsem měl spoustu, všem patří dík. A pořád je mám, jako třeba teď Péťu Vránu. Nerad bych na někoho zapomněl," pokračoval.

Růžička vstřelil v utkání s Mladou Boleslaví v dresu Třince gól s pořadovým číslem 213. Na vedoucího Jiřího Polanského ztrácí už jen pět zásahů. „Je příjemné po sobě něco zanechat. Jestli se mi povede překonat klubový rekord, budu šťastný. Je to známka dobré práce, ale nekoukám na to. Upřednostňuju týmový úspěch," uzavřel Martin Růžička.

Stopa Ocelářů v Klubu hokejových střelců se rozrůstá

Ve vybrané společnosti hokejových střelců deníku Sport je osm hráčů, kteří prošli třineckým klubem - Viktor Ujčík, Richard Král, Ladislav Lubina, Pavel Janků, Václav Pletka. Zbývající tři členové jsou součástí Ocelářů - kromě Martina Růžičky ještě Jaroslav Kudrna (skaut) a Jan Peterek (sportovní ředitel). "Mám ohromnou radost, že se rozrůstáme. Čím více nás tam z Třince bude, tím lépe," prohlásil Peterek.

Zaujalo ho, že Růžička dosáhl na ceněnou metu tak brzy - v součtu extraligy a reprezentace v 664. utkání. "Už samotných 250 gólů je hodně, ale stihl je dát ve velmi krátkém časovém období. Průměrně dá branku za dva a půl zápasu, to je známka střeleckých kvalit a zaslouží si velký respekt. Jsem rád, že ho máme v klubu a přeju mu, ať mu to v třineckém dresu pálí i nadále," podotkl.

Oba také spojuje, že 250. branku vstřelili do sítě Litvínova. "Ale já jsem nikdy nebyl střelcem. Vstup do klubu mám za výdrž," pousmál se Peterek, který v extralize nasázel 284 branek v 1139 zápasech. Jednu trefu ještě přidal v reprezentaci. "Přiznám se, že jsem se musel na své statistiky znovu podívat a oživit si je. Úplně jsem zapomněl, kolik mám gólů a svůj 250. si ani nepamatuju," dodal.

Peterek odehrál s Růžičkou v jednom týmu čtyři sezony, společně na ledě vybojovali v roce 2011 titul. Za kolik branek mu třinecký kanonýr vděčí? "Na minimálně polovinu gólů jsem mu přihrál," žertoval Peterek. "Pár jich ale bylo a některé se mi vryly do paměti. Například, když jsem mu na Kometě poslal puk žabičkou z obranného pásma přes dvě hokejky až na útočnou modrou. Pořád vidím, jak letí kotouč vzduchem a jak ho přebírá a ještě tu celou hezkou akci završil gólem," zavzpomínal.

×
Dnes v 17:00 | Muži
HC Oceláři Třinec
HC Motor České Budějovice