"S hokejem jsem se seznámil v jeho naprostých začátcích před první světovou válkou v Praze na Slavii, kde se tehdy hrálo na přírodním ledě na bývalém fotbalovém hřišti na Letné, neboť tehdy se kopaná v zimě nehrála. V roce 1925 bylo Československo pověřeno uspořádáním evropského mistrovství, a jelikož u nás ještě nebyl umělý led, mělo se uskutečnit v Táboře na rybníku Jordán. Obleva však přinutila pořadatele změnit místo konání ME. Bylo přeloženo na Štrbské pleso ve Vysokých Tatrách. Ale ani zde se nekonalo, neboť led na Štrbském plesu popraskal, a tak se vše stěhovalo do Tatranské Lomnice.
Zde se u hotelu Praha podařilo připravit led na tenisových kurtech. Snažil jsem se získat v SK Třinec zájemce k návštěvě ME, které bylo na svou dobu nevídanou událostí. Ale kanadský hokej v té době byl v Třinci neznámým sportem, a tak jel se mnou jediný zájemce, ovšem naprostý nesportovec, MUDr. Hubáček. Z toho turnaje jsem se vrátil s úmyslem ustavit v SK Třinec hokejový odbor. V následujícím roce jsem požádal výbor SK Třinec o podporu, ale tehdejší výbor byl zapálen jen pro fotbal a můj návrh s velkým nadšením nepřijal.
Přesto po řadě dalších jednání přislíbil, že se postará o to, abychom mohli používat rybník "U Glejtovny". Každý začátek je těžký a ani ten náš nebyl jiný. Nechybělo nám však nadšení, chuť a láska k našemu sportu. Bez toho bychom nic nedokázali. Navíc nám ani v prvním roce existence nepřálo počasí. Zima v roce 1929 nebyla příznivá, a tak jsme toho moc neodehráli.
Prvním naším soupeřem byl KČST Lazy, za který hrál talentovaný Mirek Martínek, který patřil v té době k nejlepším hokejistům na Ostravsku. Pozvali jsme si i hokejisty Žiliny. Rádi přijeli, a když jsme dohráli za stavu 1:1, nabídli jsme jim jim ještě si zahrát 15 minut. Ochotně vyhověli a hrálo se dál. Takové sousedské vztahy existovaly mezi průkopníky kanadského hokeje.
První tým SK TŘINEC z roku 1930.
První mužstvo v roce založení hokeje v SK Třinec hrálo ve složení: brankář Závodský, v obraně Bašta a já, na křídle Ruda Bierski, Ruda Polok, Karel Cieslar, Haberman, Pavel Sýkora. Rybnikáři měli všude těžký život. Dřeli se s přípravou ledu, pak přišla obleva a bylo po hokeji. Stejně tomu bylo i v Ostravě, kde však již dva roky čile pracovaly hokejové odbory v SK Slovan a SSK Vítkovice. Tyto týmy byly našimi častými soupeři. První utkání s rezervou Slovanu skončilo 1:1. Brzy jsme se dopracovali na slušnou úroveň a získali jsme ostřílené hokejisty - obránce Blažka a útočníka Kracíka (později se stal ředitelem stadionu v Opavě). Ti spolu s Jedličkou, Bierskim a Polokem a za Třinec byl delegován mladý Kasík, tvořili dobré mužstvo.
Na Ostravsku se ustavila v roce 1931 SHŽ. Hrálo se také první mistrovství I. tř. SHŽ, v němž měl hrát KČST Lazy, SK Slovan, SSK Vítkovice a SK Třinec. Hrálo se na hřišti u pavilónu ve Vítkovicích a my jsme tam měli hrát roli obětního beránka, zvláště, když Lazy nepřijely. S hostujícím Miroslavem Moravcem, v brance s Baštou, Polokem v obraně, Bierskim, Jedličkou, Starůstkou v útoku jsme byli velkým překvapením, když jsme s oběma favority remizovali 1:1 a Slovan - Vítkovice skončilo rovněž 1:1. Tento úspěch nám dodal odvahu do další činnosti a přijali jsme nabídku Slovanu, který hrál s Hallem Trovattim, na odvetu. Opět jsme v obou utkáních remizovali 1:1. V mistrovství SHŽ se pak Třinec držel po čtyři léta na 4. místě.
Rok 1931 byl pro hokej vůbec příznivý. V Praze byl 17. ledna 1931 otevřen nás "dědeček" zimních stadionů Štvanice, první umělá plocha v Československu. Rád vzpomínám na účast Třince na turnaji v Novém Smokovci, kde se hrálo na čtyřech tenisových kurtech pod Szantaghovým sanatoriem. Tento turnaj se hrál vždy za velké účasti nejen domácích, ale i zahraničních mužstev. Ti napřed hráli mezi sebou a na vítěze čekal zápas s LTC Praha, která přijela přímo ze Spenglerova poháru, který se konal ve Sv. Mořici. Tím byl završen turnaj, což bylo velkou událostí.
Zde se funkcionáři LTC zakoukali do našeho Jedličky a jevili rázem o naši výpravu nebývalý zájem, který pramenil i z toho, že jsme produkovali dobrý hokej. Když viděli, že naši hráči hrají v letních fotbalových tričkách a trenýrkách, a to ještě v značně obnažených, bez jakýchkoliv chráničů, ochotně našim chlapcům chrániče zapůjčili. A tak jsme poprvé hráli v hokejové výzbroji jak se patří. Nakonec Jedlička v LTC hrál, ale pro neshody s hráči Prahu brzy opustil. Vzpomínám, že potom hrál v Německu a později i v Jugoslávii.
Zakládající člen ledního hokeje SK TŘINEC, Boleslav Moravec při projevu oslav padesáti let třineckého hokeje (rok 1979).
A ještě co předcházelo našemu odjezdu do Tater. Než jsme odjeli na turnaj, přimlouval se stavitel Vodička u tehdejšího ředitele Thedrela, že bychom potřebovali, aby byl rybník oplocen. Ředitel se dotazoval, jak hrajeme a co vlastně umíme. Když mu stavitel Vodička řekl, že teď pojedeme do Vysokých Tater na turnaj, kde je mezinárodní konkurence, přislíbil, že za jediné vítězství dá kluziště oplotit. Po dobrém výkonu, kdy jsme s MH Budapest prohráli 0:1, jsme porazili HC Poprad 1:0. Ihned jsme si nechali přeložit telegram tehdejšímu řediteli do francouzštiny, odeslali jej, a když jsme se vrátili domů, plot kolem rybníku už se stavěl.
Prostě začátky třineckého hokeje nebyly snadné. Do naši činnosti zasahovali lidé, kteří nám příliš nepřáli. Nedostávalo se nám patřičné podpory a navíc nám bylo vytýkáno, že v mužstvu hrají i mimotřinečtí hráči Blažek a Kracík, když je dost domácích apod. Počátek třineckého hokeje byl těžký a trnitý. Často se nad námi mávalo rukou a nebyli jsme dokonce ušetření posměchu, ale o to s větším zápalem jsme se pouštěli do práce. Dnes po sedmdesáti letech mám stále radost z toho, že jsem se přičinil o vznik třineckého hokeje a že jsem stál u jeho zrodu."
