Vláďo, jak se zrodil tvůj návrat pod Javorový?
Byl jsem na hostování v Liberci, Bílí Tygři o mě měli zájem, ovšem stáli o mě také Oceláři, se kterými mám podepsaný platný kontrakt. A tak jsem zpátky v Třinci a jsem za to rád. Pocházím ze Studénky, do Třince to mám kousek a pro mě bylo prioritou, abych byl doma a nehrál na druhé straně republiky.
Do Třince přicházíš vlastně podruhé během dvou let. S jakými pocity tentokrát?
První část mého angažmá u Ocelářů mi rozhodně nevyšla podle představ. Asi hned na třetím tréninku na ledě jsem si zlomil loket a vlastně celá sezona se rozjela, jak jsem ještě nikdy nezažil. Do toho zranění bylo všechno super, ale tady se to nakupilo a nebyl zápas, který bych odehrál v pohodě. Nechci se na to vymlouvat. Zranění potká v kariéře každého. Ani se nechci vymlouvat na nějakou nepřízeň trenérů. Vím, že mé výkony nebyly optimální, ale primárně šlo v mém případě opravdu o špatné zdraví. Když budu hrát dobře, tak v takové chvíli může být na střídačce kdokoli a pokud budu odvádět výkony, jaké se ode mě čekají, měl bych hrát pod jakýmkoli trenérem.
Čím si vysvětluješ tak nešťastný rok na zranění. Protože ve zmíněné sezoně 2015/16 jsi nelaboroval jen se zmíněným zlomeným loktem?
Dříve ve Vítkovicích jsem nebyl nikdy pořádně zraněný a po přestupu do Třince jsem měl asi smůlu. Dokonce s nadsázkou jsme si s tehdejšími kondičními trenéry říkali, že kdokoli přijde do Třince, tak se hned zraní. Že to není jen můj případ. Vždyť loni si např. i Rasťa Špirko utrhl sval v letní přípravě. Nemyslím si, že by v Třinci byla nějaká špatná karma, která by přitahovala zranění, prostě tak se to sešlo, byla to smůla. Naštěstí nejsem pověrčivý. Právě naopak. Chtěl bych udělat za svou první etapou v Třinci tlustou čáru. Teď se vracím k Ocelářům, chci dokázat, že hokej umím a chci hrát lépe, než jsem hrál.
Jak hodnotíš své roční hostování v Liberci?
Byla pro mě čest hrát v Liberci. Bylo neskutečné, jak to všechno fungovalo, to bych přál zažít každému. Od majitele, přes vedení, realizační tým, všichni všechno dělali všechno pro to, ať se zlepšujeme. Celý rok byl povedený a upřímně nikdo nečekal, že bychom to mohli dotáhnout znovu tak daleko. Tým byl dobře poskládaný, ale bez výrazných osobností, které by rozhodovaly zápasy. Pod Ještědem byly vyvážené všechny lajny, které se +/- stejnou měrou podepsaly pod konečným výsledkem.
A jak jsi spokojený s uplynulou sezonou osobně?
Ze začátku sezony jsem nebyl moc rozehraný, přece jen jsem toho do té doby tolik neodehrál. Nějakou dobu mi trvalo se do toho dostat. Ano, někdo možná namítne, že kdysi ve Vítkovicích jsem dělal víc bodů než teď v Liberci, ale když se na to podívám z herní stránky, tak ve Vítkovicích jsem tolik nebránil. Hrál jsem víc riskantní hokej, kdy jsem doufal, že ujedu do brejku anebo, že se to ke mně odrazí. V Liberci to bylo jiné. Když jsem udělal oblouk o metr jinde, hned se to probíralo na videu. I proto si tam nikdo nedovolil udělat nic dozadu jinak. Z herního hlediska jsem v Liberci zažil mnohem lepší sezonu, než dříve např. v Ostravě. Naučil jsem se hrát celoplošný hokej, naučil jsem se bránit, což jsem ve Vítkovicích neuměl. Takže hráčsky mě angažmá na severu Čech posunulo výrazně dál. Dodalo mi taky spoustu sebevědomí, měl jsem obrovskou důvěru od trenéra Pešána a to je pak radost hrát na tom ledě.
Navíc letos se ti vyhýbaly zdravotní problémy. V celé sezoně, a to i v součtu s přípravnými zápasy, jsi vynechal jen jediný zápas…
Že jsem celou sezonu odehrál bez zranění, to bych přisoudil tréninkům. Bude to znít možná neuvěřitelně, ale trénovali jsme na ledě vždy zhruba jen 20 minut. Prostě krátký svižný trénink, ať máme chuť do zápasu. S takovým tréninkem pomalu ani nebyl prostor na to, aby se člověk zranil. Měli jsme hodně moderní pojetí hokeje i přípravy do zápasu. Žádné dlouhé tréninky, vždy jen krátké. Zranění často vznikají v únavě, kdy hráč udělá pohyb jinak, to se člověk zraní nejčastěji. V Liberci na to nebyl prostor. Tam skončil trénink a všichni byli doslova nabití energií. Bylo to hodně o intenzitě a opravdu tréninky byly až trojnásobně kratší než jinde. Např. i v reprezentační pauze jsme trénovali na ledě asi jen 30 – 35 minut. A sil jsme měli dost. Dokonce během semifinále jsem měl tolik sil, že jsem si říkal, že nechci mít třeba za dva týdny už konec sezony. Tak jsme na tom fyzicky byli dobře.
Už víš, jakou budeš mít roli v Třinci?
S Vencou Varaďou jsme se bavili, říkal mi, že ví, jaký jsem hráč, co ode mě může čekat. Měl bych hrát na levém křídle, řekl mi i s kým bych měl hrát a pak už to záleží jenom na nás, jak se prosadíme.
Oceláři už zahájili letní přípravu, příští týden je čeká kondiční soustředění v Tatrách, ty se však k týmu připojíš až později…
Tím, že jsme hráli finále, po kterém přišly další oficiální akce, tak jsem doma teprve 10 dní. Do 15. května mám volno, pak se připojím k týmu a budu trénovat s mužstvem. Žádná individuální příprava v mém případě nehrozí.
Je pravda, že jsi šel při svém návratu do Třince s platem dolů?
Je to pravda. Šel jsem s platem dolů. Sportovní ředitel Honza Peterek říkal, že chce být rozpočtově zodpovědný a přesto by některé hráče rád udržel. Víte, ono je to tak, že záleží na každém hráči, jestli na to přistoupí anebo ne. Já jsem přistoupil, protože chci hrát pod Vencou Varaďou, chci hrát za Třinec, takže jsme se dohodli a teď jdeme společně do toho!
Do jaké míry hrál roli u tvého návratu fakt, že je novým koučem Ocelářů Václav Varaďa?
Kdyby byl na střídačce pan trenér Kýhos, tak bych se do Třince nevracel a pokračoval bych s největší pravděpodobností v Liberci. Venca ovšem řekl, že mě chce, že mě nikam pouštět nebude a že mi dá šanci. Vždycky mě chtěl, už poprvé, když jsem šel do Třince, tak to z 90% byla práce Vency Varadi. Pod trenérem Dopitou, když jsem nedostával tolik příležitosti, to byl právě Venca, kdo mi umožnil trénovat např. s juniorkou a vždycky mi hrozně pomáhal. Já jsem jenom rád, že je novým koučem Venca Varaďa. Dál už však bude záležet jenom na mně. Jestli na to mám anebo ne. Doufám, že jsem to dokázal v Liberci, kde jsme hráli finále, že na to mám a doufám, že to zase dokážu v nové sezoně i v třineckém dresu.
