Partnerský klub Nadační fond

Pavel Horyl: Příchod do Třince? Rapidní skok!

10.5.2017 · Martin Stebel
Jak už jsme vás dříve informovali, novým kondičním koučem A-mužstva Ocelářů je PAVEL HORYL. Hokejoví fajnšmekři možná znají jeho otce Igora, díky němuž se k profesi odborníka na tématiku tělesné připravenosti sportovců dostal i jeho potomek. "Otec je mou největší životní inspirací," přiznává brzy 27letý trenér, z jehož slov je cítit, že je pro svou práci naprosto zapálený.

Pavle, nacházíme se v Nízkých Tatrách, kde v těchto dnech probíhá kondiční kemp Ocelářů. Přibliž prosím alespoň v obrysech tréninkový plán.

Začínáme rozběhem okolo plesa hned ráno po sedmé hodině. Funguje to jako nejlepší probuzení a nastartování organizmu. Poté následuje snídaně. Dopoledne se budeme věnovat silovým a kruhovým tréninkům. Bude to spojeno s hrami, jako například fotbal či florbal. Po obědě budou mít hráči krátký odpočinek a odpoledne budeme znovu především běhat. Letošní příprava je teprve na svém začátku a musíme tréninkové dávky rozumně rozdělit, aby se kluci hned "nezavařili".

Předpokládám, že veškerá cvičení nejprve diskutuješ s dvojici trenérů Varaďa-Zadina. Máte podobné postoje?

Ano, všechno spolu konzultujeme. Bavíme se o tom, ladíme některé věci. Někdy máme trochu odlišný pohled, ale velmi dobře se doplňujeme. Venca je docela razantní trenér, který ve své kariéře vyzkoušel jak tvrdou školu, tak i moderní věci. Spolupráce je zatím na výborné úrovni, vzájemně se doplňujeme.

Pro Oceláře dlouho pracovali bratři Sajlerové. Jste v kontaktu?

Když tady bratři Sajlerové končili, měli jsme schůzku, kdy jsme vedli dlouhý rozhovor o tom, jak to v Třinci probíhalo, jaké byly zvyky, jakým stylem vedli tréninky, na co se zaměřovali. Přiznám se, že teď jsem s nimi nějaký čas nemluvil, ale mám v plánu se spojit a některé záležitosti ještě probrat. Byli s třineckým týmem osm let, znají výborně klub i vše okolo. Je to velké plus, že jsou ochotní se mnou spolupracovat.

Kondiční připravenost vrcholového sportovce je široké téma. Jaká je tvoje profesní filozofie?

Pokud bychom se měli bavit o hokeji, dívám se na to z moderního pojetí. Sleduji trendy, snažím se neustále vzdělávat. Vyznávám krátké, ale velice dynamické pojetí hry. Z toho pohledu se snažím tvořit trénink. Zaměřuji se především na sílu a dynamiku. Výbušnost, akcelerace, změna směru - tyto prvky jsou myslím pro hokejistu zásadní. Hodně čerpám z toho, co se děje v zámoří. Mám taky dost přátel z řad kondičních trenérů i v ostatních klubech. Hodně věcí se proto snažím konzultovat v širším spektru. Jsem toho názoru, že se nejde dívat a inspirovat pouze jedním člověkem, protože každý je specifický. Kdybych se díval jen na jednoho trenéra, chyběla by pestrost a komplexnost.

Dva roky jsi působil v partnerském klubu Ocelářů z Frýdku-Místku. V čem to bylo z osobního hlediska přínosné?

Dva roky ve Frýdku byly obrovskou školou, samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Předtím jsem fungoval především na individuální bázi. Ve Frýdku byla výhoda v tom, že jsem pracoval v nové hale, kde jsem z určité části měl možnost, zařídit si prostředí podle svých představ. Byl tam skvělý realizační tým, mohl jsem si poprvé osahat, jak to funguje v profesionálním klubu.

Překvapila tě pracovní příležitost od Ocelářů?

Když přišla nabídka, nemohl jsem tomu ani uvěřit. Příchod do Třince, to byl rapidní skok, to přiznávám. Byl jsem opravdu velice mile překvapen. Bylo v tom i trochu stresu, protože se jedná o velkou zodpovědnost. Je to trochu jiný svět. Klub funguje na velmi vysoké úrovni, je to velký závazek. Věřím, že nezklamu.

Kondičním trenérem je rovněž tvůj otec Igor, který pracuje pro Vítkovice. Mezi oběma krajskými kluby panuje rivalita. Hecujete se vzájemně?

Byly tam narážky humorného charakteru, ale je to v mezích fair-play (usmívá se). Máme vynikající rodinné vztahy. Pomáháme si. Když jeden najde z naší branže nějaký nový prvek, diskutujeme o tom. Můj otec je pro mě hlavní životní inspirací. Je to výjimečný člověk s obrovským charakterem. Neustále ve své profesi vymýšlí nové věci, snaží se posouvat dopředu, držet se moderních trendů. Je sice ze staré školy, proto čerpá i z metod, které fungovaly kdysi. Mému otci vděčím za to, že se věnují právě této profesi.

Zdědil jsi geny po tátovi. Měl jsi ale už od začátku jasno, čemu se v životě věnovat?

Oba rodiče sportovali, proto jsem k tomu od dětství vždy inklinoval. Teprve ale na střední škole jsem začal s fitness posilováním. Tam jsem začal zjišťovat, že tohle odvětví mě baví a naplňuje. Zhruba od osmnácti let jsem začal na individuální bázi spolupracovat s některými hokejisty. Začalo to tak, že otec mi přenechával některé své hráče. Absolvoval jsem Ostravskou univerzitu, fakultu tělesné výchovy. Nebyl to přímo obor, který je zaměřen na trenérství, ale bylo tam mnoho předmětů, díky kterým jsem nabral dostatek odborných znalostí. Člověk se ale vzdělává celý život, proces edukace nikdy nekončí.

Napadá mě ještě jedna otázka, která se částečně týká tvého oboru. Trochu opomíjenou tématikou je někdy výživa profesionálního sportovce. Budeš i tuhle věc nyní akcentovat?

Tohle byla vůbec první věc, kterou jsem chtěl v Třinci prosadit. Doufám, že se to podaří, protože kluci byli mou představou nadšení. Mám známou výživovou poradkyni. Spolu s otcem s ní máme ty nejlepší zkušenosti, protože dělá poradenství vrcholovým fotbalistům i hokejistům. Chceme, aby spolupracovala i s Oceláři, měla by u nás mít přednášky. Potom se u ní mohou kluci individuálně hlásit a na základě složení těla může sestavit jídelníček, aby pak na ledě měli maximální nasazení. Věřím, že se to podaří realizovat.